Mandel pražských zasněžených fotek

Vypadá to, že zima se ještě snaží chvilku panovat a podle kalendáře jí to ostatně ještě nějakou dobu přísluší. Je ale pravda, že v Praze mráz aktuálně není doprovázený i sněhem, takže pokud vám chci ukázat pár zasněžených fotek, musím sáhnout k těm, které jsem pořídil ještě v předvánoční mrazivé vlně. Měl jsem tehdy trošku frmol a taky přebytek námětů na články, takže zde na blogu se, myslím, na tyhle fotky vůbec nedostalo; pár z nich jsem ukázal aspoň na facebooku, ale přece nemůžu své milé čtenáře o celkem vzácný pražský sníh ochudit.

Abyste si nestěžovali, že vás šidím, nakonec jsem vybral celý mandel fotek. Pořídil jsem je v různých dnech kolem půlky prosince a v různých částech Prahy. Dnes k obrázkům přidám jen velmi lakonické texty, bude to tedy spíš ke koukání než k povídání. Jsem si vědom toho, že dnes nejsou všechny fotky úplně výstavní kvality, ale některé z nich snad obstojí aspoň jako ilustrační. Vždyť sníh v Praze je čím dál vzácnější a kdoví, kdy se nám zase někdy podaří užít si záplavu sněhu jako měl na některých svých fotkách z 50. let třeba nedávno zde připomenutý fotograf a kameraman Josef Illík. 

Zákoutí u kostela svatého Salvátora v areálu Anežského kláštera Na Františku. Procházející pár a o zeď opřené jízdní kolo jsou atributy, které se mi líbí (na tenhle pár jsem nějakou dobu čekal), dopravní značka naproti tomu moc ne, ale co nadělám, když si nechci upravovat skutečnost k obrazu svému.

 

 

 

Jednoho časného rána jsem spěchal přes Karlovo náměstí do "své" tiskárny v Lipové ulici, kde se právě připravoval autorský tisk jedné mé fotky pro natěšeného zákazníka. A protože v noci čerstvě nasněžilo, a ráno mrzlo, až praštělo, mohl jsem si při vítání nového dne připadat "na Karláku" jako někde ve Finsku.

 

 

 

Před slavnou malostranskou pivnicí U hrocha štamgasti toho večera právě venku vychládali u cigárka. Napadá mě, že už jsem tam pěkných pár let nebyl. Pivo prý je tam pořád jako křen a taky docela plno a živo.

 

 

 

Moje oblíbené místo, kam si chodím nejradši fotit čerstvě zasněžené schody. Tahle "větev" schodů se běžně neuklízí a i když jen pár metrů za rohem na Nových zámeckých schodech proudí turističtí davové, tady v Thunovské ulici bývá klid. Pravda, poslední dobou přesně v tom místě, odkud se dají udělat nejhezčí záběry, parkuje často auto jednoho z místních obyvatel, ale tentokrát jsem měl kliku a mohl jsem si vybrat místo k focení podle libosti.  

 

 

 

Záběr na zasněžené malostranské střechy z rampy u Pražského hradu. Dobře je vidět osvětlený kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského (to je ten s Pražským jezulátkem) i gloriet na zahradě amerického velvyslanectví na petřínském svahu. No a kdyby blog umožňoval náležité zvětšení, viděli byste, že těch osvětlených památek je odtud vidět ještě mnohem, mnohem víc. 

 

 

 

Drobná změna směru a rázem se ocitáme na Kampě u mého oblíbeného domu U obrázku Panny Marie, který fotíme z nadhledu Karlova mostu. 

 

 

 

 

I když dnes to není technicky opravdu nic moc, nemohl jsem jen tak pominout zasněžený slavný balkónek, který už mi díky dávným článkům zde na blogu přinesl tolik nečekaných zážitků, inspirace, radosti i báječných nových známých. No a samozřejmě i jeden opravdový zázrak, který jsem na svém blog zachytil před pěti lety v článku Zázrak tří lampiček ve starobylém domě na Kampě.

 

 

 

V patnáctistupňovém mrazu a na klouzavých chodnících byl o přepravu na kolech a koloběžkách, čekajících na zákazníky na Malostranském náměstí, jen minimální zájem.

 

 

 

Pustíme sem tímhle obrázkem od známého domu U dvou slunců kromě mrazivého povětří i trochu barev, byť opravdu jen střídmě. Tyhle fotky s nočním pražským osvětlením mají totiž tendenci táhnout hodně do oranžova, no a jako očitý svědek mohu potvrdit, že sníh ve skutečnosti vůbec nebyl oranžový, takže bylo nutné barevnost převážit v postprodukci.

 

 

 

Ulice Ke Hradu, tedy propojka Nerudovy ulice a Pražského hradu, se místy proměnila v klouzačku, takže při cestě dolů bylo třeba určité ostražitosti.

 

 

 

Karlův most si vyfotíme jako delikventa pěkně z obou stran: Napřed to bude od Hergetovy cihelny, tedy proti proudu Vltavy...

 

 

 

 

...druhá fotka je pořízena "po proudu" z Kampy. Jindy potmě s barvou okolí splývající vltavské nutrie byly tentokrát na bílém břehu silně kontrastní. 

 

 

 

Tuhle nepříliš vydařenou fotku sem dávám jen pro ilustraci, že kompletně zasněžený byl i Karlův most.

 

 

 

Ještě jednou sestup z Hradčan ulicí Ke Hradu. Fotku jsem dělal z ruky na poměrně dlouhou expozici, takže chodci, kteří procházeli poblíž fotoaparátu, jsou na obraze pěkně mázlí, včetně výrazného pána s deštníkem. Tedy přesněji řečeno - se sněžníkem, protože se opět začal sypat sníh.

 

 

 

Na poslední fotce je vidět, že tu máme přece jen určité stopy demokracie: V pořádně zimním počasí nakonec musí i takové šajby jako poslanci a poslankyně pěkně škrábat, pokud se chtějí svými vozy vydat od komplexu Sněmovny na cestu hluboce zmrazenou Prahou. I když kdoví, třeba na ně v tomto směru musí otročit jejich asistenti :-).

 

 

 

Osobně bych se vůbec nezlobil, kdyby žádná další větší sněhová vlna už do nížin nepřišla a vše postupně nezadržitelně směřovalo k jaru. Na druhou stranu - pokud přece jen přijde, budu mít radost aspoň jako fotograf. Ještě tři mandely k tomu dnešnímu a měli bychom rovnou kopu. Uvidíme, kolik dalších zim na to padne :-).

 

Přeji vám všem příjemné únorové dny, ať už je máte rádi pěkně vymrzlé nebo s doprovodem předjarního fénu.