Šumavské fotoreflexe

V dnešním článku se ještě několika různorodými fotografiemi vrátím ke své zářijové dovolené na dobře vychlazené Šumavě. Ukážu vám pár obrázků, které se do samostatných článků (aspoň prozatím) nevešly. Aspoň uvidíte, jak různorodá Šumava umí být z pohledu námětů k focení i svými povětrnostními podmínkami.

Když jeden den hned od rána pršelo, rozhodl jsem se zajet si autobusem do Kašperských Hor. Jen co jsme sjeli do údolí mimo hlavní horský masív, počasí se vylepšilo, a tak jsem si dal nakonec výšlap na nejvýše položený český královský hrad Kašperk, který nechal vystavět král Karel IV. na ochranu hranic s Bavorskem a zdejší Zlaté stezky. Z autobusu vypadá cesta z Kašperských Hor jako úplně pohodová, ale ve skutečnosti se musí napřed sejít do údolí a pak se vyškrábat na docela příkrý vrch, na kterém se nesportovci mého typu nemohou nezadýchat :-).

 

Nádvoří hradu Kašperk

Chcete-li si pořídit pěkné fotky Kašperku z nadhledu, doporučuji vyjít si na tzv. Pustý hrádek, který je ještě o pár desítek metrů výš než královský hrad a byl součástí opevnění, protože chránil hrad před útokem od horského hřebene. Na Pustém hrádku jsem narazil k mé velké radosti na fotografa, který právě fotil hrad s mou oblíbenou velmi dlouhou několikaminutovou expozicí. Ukázalo se, že je to jeden známý plzeňský fotograf, který mi pak svou fotku Kašperku poslal na ukázku mailem. Samozřejmě byla mnohem lepší než ta moje následující "z ruky", ale na kašperský výlet jsem s sebou - já lemra líná - nechtěl tahat stativ.

Královský hrad Kašperk od Pustého hrádku

Hned v prvním šumavském článku jsem předvedl pár fotek od skvělé technické památky - Vchynicko - tetovského kanálu (viz článek Barvy podzimu na Vchynicko - tetovském kanále). Nedalo mi to a ještě jsem se v průběhu dovolené na kanál s foťákem vrátil, abych v několika případech napravil chyby z prvního focení a udělal pár nových záběrů. Novým tématem byla například populární Hauswaldská kaple poblíž kanálu, lépe řečeno poutní místo, kde stojí zbytky hned tří zničených kaplí. Dominantou tohoto místa se před léty stal zajímavý artefakt, který svádí vodu z nedalekého posvátného pramene do plastiky skleněných dlaní, které zázračnou vodu zachytávají.

Pramen v prostoru bývalé Hauswaldské kaple nedaleko od Srní

Samozřejmě - během cesty kolem kanálu vzniklo několik dalších "odrazovek". Rozmanitým výjevům v odrazech na hladině kanálu se prostě nejde jednoduše ubránit.

Šumavské stromy (poblíž Rokyty) odrážející se na hladině Vchynicko - tetovského kanálu

V článku O pyskatém Leopoldovi a výletu na Poledník jsme společně prošli ne úplně krátkou cestu ze Srní přes Zelenohorské chalupy na rozhlednu na Poledníku a pak dolů na Javoří Pilu a Modravu. Pozdně odpolední slunce dokázalo pěkně teple probarvit celé údolí Roklanského potoka, který turisty z tohoto směru do Modravy přivádí. "Malebně zatoulaný balvan" osamoceně stojící na břehu krásného potoka jsem pochopitelně taky nemohl jen tak přejít.

Údolí Roklanského potoka nad Modravou

Zatímco výlet na Poledník včetně sestupu do Modravy probíhal za krásného podzimního počasí, cesta o dva dny později přes Horskou Kvildu do prostoru zaniklé osady Zhůří a na přilehlou Huťskou horu byl poznamenán tmavými dešťovými mraky a vydatnými přeháňkami. Huťská hora je nápadný vrch (1187 m) dominující hřbetu nad hlubokým kaňonem Vydry. Ze Zhůří je velmi dobře přístupný a na svém vrcholku má svéráznou ozdobu v podobě věže, podle které je vrch poznat i z veliké dálky.

Vrchol Huťské hory nad zaniklou osadou Zhůří

I když samotný vrchol Huťské hory je zarostlý vzrostlými stromy a není vidět skoro nic, cestou na vrchol mezi horskými loukami se otevírá doslova širokoúhlá vyhlídka na pásmo šumavských kopců. Na následujícím obrázku je vidět část vyhlídky, které dominuje dvojvrchol Velkého a Malého Roklanu nacházející se již na území Bavorska.

Inu, ta podzimní homolkovská panoramata! Zde tedy především Velký a Malý Roklan.

Když odoláte volnému prostoru zhůřských vyhlídek a sejdete na druhou, hustě zarostlou stranu Huťské hory, dostanete se během krátkého pochodu po historické Zlaté stezce až do prostoru, kde se před mnoha lety stala jediná větší šumavská letecká havárie. Na místě, které dodnes připomíná malý památník, se o Štědrém dnu roku 1937 zřítilo letadlo Air France na lince Bukurešť - Vídeň- Praha - Paříž. Letadlo bylo za ne zcela vysvětlených okolností špatně navigováno od Prahy zpět na jih k Šumavě, zabloudilo v mracích a mlze a narazilo do svahu Huťské hory. Na jeho palubě byli tři lidé - český pilot, francouzský navigátor a jako jediný cestující jeden známý český advokát. Popravdě, zvláštní chmurná atmosféra odlehlého místa tragédie v kombinaci s velmi zakaboněnou oblohou a stálým deštěm na mne nepůsobila vůbec dobře, dokonce ani po dlouhých 80 letech po štedrovečerní havárii.

Pomník na místě leteckého neštěstí z roku 1937 v lese na svahu Huťské hory

Pojďme tedy raději na optimističtější závěr. Ze Sedelského vrchu poblíž Srní byl jeden den velmi pěkný výhled přes podzimními barvami čerstvě oděné stromy přes kaňon řeky Vydry až k maličké osadě Jelenov. Tahle osada mě taky už dlouho láká k návštěvě, ale zatím se na ni jen dívám zpovzdálí z různých vyhlídek, kterých se v prostoru mezi Srním a Čeňkovou Pilou otevírá dost.

Osada Jelenov od vyhlídky na úbočí Sedelského vrchu

Sami vidíte, že při všech cestách jako kdyby turisté poznávající tento šumavský kraj byli přitahováni silným a neodolatelným magnetismem řeky Vydry; mnoho pocestných je kaňonem Vydry pohlceno nahoře na Antýglu a po skoro sedmi kilometrech divokých proudů a obrovitých balvanů jsou všichni "vyplivnuti" dole na Čeňkově Pile - okouzleni nádherným divokým prostředím téhle krásné řeky. Ostatně - jako pravidelní čtenáři tohoto blogu jistě už víte, že se mi během stejné cesty podařilo nade vší pochybnost prokázat, že na nejdivočejším úseku řeky žijí dokonce sladkovodní malí delfíni :-) (viz článek Zoologický objev roku: Na řece Vydře žijí delfíni!!) Není asi lepšího důkazu, jakou neobyčejnou moc, fantazii a originální rozmanitost má zdejší příroda.

Cestou kolem Vydry jsem si všiml jednoho nenápadného místa poblíž již neexistující Hálkovy chaty (ještě před pár lety se tu dalo legálně přejít na druhý břeh po malé lávce a být tak přímo "na dotek" od divukrásné řeky, což byl pro mě fotografický ráj. Teď už to tak snadné není a řeka si od lidí ponechává o něco větší distanc. Ač mě to jako fotografa štve, musím uznat, že je to od řeky nejspíš prozíravé). V tom místě se díky lehkému dotyku proudicí vody pomalu otáčely chomáčky bílé pěny, vycházející z prudkých peřejí, a zároveň i žluté napadané listy. Pomyslel jsem si, že by na fotce dělané dlouhou expozicí mohl vzniknout "dvoubarevný terč", umocněný navíc sluncem prozařujícím místy vodní proud až na barevné kamenité dno.

Ano, tak nějak jsem si vzniklou "terčovou peřej na Vydře" ve své fantazii představoval.

Tak to byl malý "pelmel" fotek z různých dní mé dovolené a různých krásných míst, která jsem měl možnost na podzimní Šumavě vidět a projít se jimi. Další větší výlet by mě měl čekat až v květnu příštího roku, kdy bych rád poprvé v jarním období (zatím vždycky jsem byl na ostrově jen na podzim nebo v létě) navštívil svůj zamilovaný řecký ostrov Lefkadu. Ale květen je ještě daleko, do té doby se ještě může odehrát spousta věcí.

Zatím vám všem posílám podzimní pozdrav a věřím, že si ještě před příchodem dušičkové zimní atmosféry třeba užijeme pár dní babího léta, ať už s fotoreflexemi nebo bez nich :-).