Haiku zázračného světla

Když jsem na své nedávné dovolené v Jeseníkách hledal zajímavá místa, na kterých světlo vodních proudů kreslilo na potocích abstraktní nebo dokonce naší fantazií konkretizovatelné ornamenty, letělo mi hlavou hodně námětů, ve kterých vystupoval v hlavních rolích kontrast světla a stínu; čím tmavší prostředí kolem, tím větším zázrakem pro mě byla světelná etuda v centru dění. Tohle "tekoucí světlo" umí prostě zázraky, stejně jako naopak zázraky umějí do našeho života vnést kouzelné světlo. Haiku, které jsem si z Jeseníků přivezl (a byl jsem na ně tehdy pyšný), bylo úplně jiné než to dnešní; tak to bývá, že těch pár slabik musí v čase trochu uzrát a výsledná podoba nakonec bývá úplně odlišná než první a napohled "hotová" a "definitivní" představa. Ale slabiky jako by se samy a bez našeho přičinění v čase přesypávaly jako zrníčka písku ve starodávných hodinách. Zítra by haiku nejspíš zase vypadalo jinak. Naštěstí je krásné letní DNES, tak na chvíli přesýpání zastavme a podívejme se, co nám z našeho písku vzniklo :-).

 

Haiku zázračného světla

Rozžínám svíci.

Hladím svůj rub tvou lící,

světlem protkanou.

Fotografie Zárodek světla 2 (infravarianta), foceno v Jeseníkách, v údolí Studeného potoka pod Vysokým vodopádem,

další fotografie v článcích Divoké zebry pod Vysokým vodopádem a Jeseníky - výjevy od Studeného potoka

Dnes jsem si pro vás připravil kromě malého úvodu, vlastního haiku a doprovodné infračervené fotky i další výlet do blogového pravěku: Článek z listopadu 2011 se jmenuje O bedně plné peněz a není o žádném pokladu ani rychle nabytém bohatství, protože za peníze v této "bedně" byste si toho ani kdysi ani teď moc nekoupili. Je ale součástí zvláštního dávného příběhu, který si ke staré krabičce s neplatnými poválečnými korunami těžko domyslíme, i kdyby naše fantazie byla opravdu veliká. Jako že je :-).