Hovory přes obrazovku - tucet druhý

"Hovory přes obrazovku", malý prázdninový projektík, ve kterém se zdejší čtenáři mohou na cokoli ptát a já se na jejich zvídavé otázky snažím odpovídat, už se docela rozjel. První tucet otázek a odpovědí jsem zveřejnil před týdnem v článku Hovory přes obrazovku - tucet první, takže zájemci o účast v "Hovorech" mají ukázku, jak asi mohou mé odpovědi vypadat. Otázky chodí různými cestami - jako komentář k jakémukoli zdejšímu článku, e-mailem, a budete-li chtít položit anonymní dotaz, můžete využít i zprávu autorovi na blogu. Připojíte se? Času je pořád ještě dost, protože uzávěrka je až 10.srpna.

A teď už je po krátkém organizačním úvodu čas na druhý tucet otázek s druhým tuctem odpovědí:

1. Co bylo na světě dřív, první vejce nebo slepice? (Miloš)

Nerad bych příštím generacím filosofů správnou odpovědí sebral náplň jejich života. Řekl bych proto, že existují dva scénáře: Z vajec se kdysi líhly zásadně neslepice, když tu náhle, jednou, se mezi nic nechápajícími sourozenci objevila první anomální slepice. Tedy napřed bylo v tomto případě jistě vejce. Taky je ale možné, že slepice se kdysi rozmnožovaly výhradně pučením, když tu náhle jednou snesla jedna z nich v afektu z chování kohouta omylem vejce. Pak by ovšem byla jednoznačně první slepice. Prostě docela přirozený vývoj, že - kolego Darwine?!

2. Chtěl bys někdy fotit portréty nebo akty? (Userka)

Pokud jde o portréty, mám velké mezery ve vzdělání, ale rád bych se tohle učivo jednou doučil. A jeden velmi konkrétní akt bych vyfotil moc rád. Jen myslím, že by po náležitém naaranžování a nasvětlení k vlastnímu focení stejně nedošlo, protože bych dostal, doufám, lepší nápad.

3. Umíš tančit? (Nesměj se! :-)) Ptám se, protože mě překvapuje, jak málo mužů umí tančit (a nemyslím tím balet, stačí klasický valčík a polku a případně waltz.) (Van Vendy)

Samozřejmě, že umím tančit (nesměj se! :-)). Ale jsem v posledních letech jen latentní tanečník, který se při dámské volence zděšeně schovává na baru a který se zdráhá vstoupit na parket, protože nemá uzavřené pojištění za škody způsobené na vybavení sálu.

4. Když píšeš o osobě, pro kterou jsou některé články (třeba ukolébavky) určené, skrývá se pod ní někdo konkrétní? (Userka)

Ano, velmi krásně konkrétní a neobyčejný člověk, kterého je (třeba ukolébavkou) na rozdíl od nehmotné prchavé představy radost kolébat a ukolébat.

5. Kam "chodíte" na haiku? (matka)

Když mi bylo dvacet, zúčastnil jsem se jedné literární soutěže s cyklem zoufale ukecaných básní, které jsem tehdy pochopitelně nafoukaně považoval za vrcholné umění. Když mi předseda poroty předával nějakou drobnou cenu, doporučil mi výmluvně, abych četl a studoval japonské haiku. Vědoucně jsem pokýval hlavou, jakože jasně, a dalších dvacet let jsem na haiku ani nesáhl. A pak přišel jeden velmi neobyčejný a pro mě asi vůbec nejdůležitější životní den, na jehož konci jsem přímo v pražské tramvaji při jízdě Malou Stranou načrtnul své první haiku. Dál jsem jich hodně napsal ve vlaku do práce a z práce a taky při cestách šinkansenem po Japonsku. Dá se tedy říct, že na haiku zásadně "nechodím", ale většinou odněkud někam jedu :-).

6. Kam "chodím" na haiku? Tedy je-li to vůbec haiku. (matka)

No přece ke mně na blog, ne? Na mé i na svoje :-).

7. 日本は三回目ですか？ (Břetislav)

Jestli jsem otázku dobře pochopil, ptáš se mne, co takhle potřetí do Japonska? Nu, líbilo by se mi to, nezastírám. Ale všechno má svůj správný čas; až se naplní, nic mě nezastaví. A když se už nenaplní, budu dál šťastný, že se už naplnil dvakrát v minulosti. Vždyť komu se něco takového poštěstí?

8. Jak se stavíš k projektu obnovení potrubní pošty? (TlusŤjoch)

Vzhledem k tomu, že poslední dobou můj e-mail občas ztrácí schopnost poslat na kýžené místo zprávy, které jsou pro mě nejdůležitější, upínám k budoucnosti potrubní pošty velké naděje. Doufám, že potrubí bude mít slušný průměr; až se spojení konečně naváže, zabalím se a pošlu se expres.

9. Věříš tomu, že ta, ke které s láskou vzhlížíš, bude jednou tvou? (Sugr)

Rozumem nevěřím. Ale je snad rozum tím správným sídlem víry?

10. Dostal jsi se někdy do situace, kdy jsi měl opravdu strach? (Sugr)

Často mám o někoho opravdový strach, ale kontext dotazu se týkal zážitků z cestování, proto se mi vybavuje jedna příhoda z dávné cesty po jižní Francii: Stopoval jsem tenkrát u nepříliš frekventované venkovské silničky a zastavil mi párek chlapů, kteří vypadali jako uprchlí trestanci z televizní kriminálky. Řidič měl asi 200 kg, holou hlavu, engelsovský plnovous a drsný výraz, druhý byl naopak hubený, měl podmračenou a poďobanou tvář a hrál si s kapesním nožem. Neměl jsem vůbec dobrý pocit, když jsem si do auta sedal. Nakonec se ukázalo, že ten tlustý je úžasně vtipný letištní mechanik, který se vzhledem ke své postavě nebojí brát občas stopaře. A ten hubený poďobaný je moc fajn stopař :-).

11. Když píšeš svoje nedělní zpravodajství, jakým způsobem vybíráš ona dění, které tak krásně zpracováváš? (Valin)

Poctivě proberu agenturní zpravodajství, několikeré noviny a do toho si pouštím v televizi "čtyřiadvacítku". No a pak mě většinou napadne něco, co v těch všech médiích vůbec nebylo :-). Ale můžu říct, že po šesti a půl roce pravidelného vydávání miniglos už většinou poznám, která zpráva má v sobě "miniglosový potenciál" a stojí za to nad ní trochu přemýšlet a která se dá hodit bez problémů za hlavu, protože v ní není ani stopa po zlaté žíle vtipu, ale jen samá hlušina. Je to pořád stejná práce jako před lety, ale jde to o něco rychleji.

12. Který tvůj článek se ti osobně zdá nejpovedenější co do obsahu? (Baruschka)

Je to možná hloupé takhle říkat, ale já se za to nestydím: Mám rád řadu svých blogových textů a některé se mi dokonce docela líbí a považuji je za povedené. Otázka ale směřuje k nejpovedenějšímu textu z hlediska obsahu, což je něco úplně něco jiného než texty, ke kterým mám dobrý vztah. Musel jsem dost zapřemýšlet a trochu vybírat a nakonec jsem se rozhodl pro článek O rovnicích s řešením v imaginárním světě. No a protože na zdejším blogu hraje nezanedbatelnou roli i poezie, doplním ještě jednu vybranou básničku, protože byla bezprostřední reakcí na silné zemětřesení v Japonsku a vlastně i na souběžné zemětřesení v mém soukromém světě: Svět je jen velká osika.

Nu, druhý tucet je za námi a už mám i otázky pro třetí vydání prázdninových Hovorů přes obrazovku. A na co byste se rádi zeptali vy? Jak už jsem uvedl, otázky můžete posílat až do pondělí 10. srpna.