Do vínku letošní dovolenkové reportáži

Už se stalo tradicí, že čtenářům nechávám nahlédnout do svých dovolenkových dní. Měli jste tak již možnost podívat se spolu se mnou na řecký ostrov Lefkada, který si vysloužil dokonce samostatnou rubriku Črty z Lefkady, ale i na kratší výpravy do zajímavých míst České republiky i zahraničí, ať už se jednalo o Beskydy, Slovenský ráj, Helsinki nebo loni Amsterodam (podrobnosti jsou k přečtení v rubrice Reportáže). Pravda, letos jsem zatím v tomto ohledu své čtenáře zanedbával, ale bylo to především proto, že až na jeden prodloužený víkend v Beskydech jsem zatím neměl žádnou dovolenou. Ten pravý čas totiž nastává až teď a s dovolenou znovu přichází i záměr občas napsat pár slov na blog a doprovodit to optimálním případě několika původními ilustračními fotografiemi.

Před nedávnem jsem vám dal možnost tipovat, odkud letošní dovolenková reportáž bude (viz anketa pod článkem Spirála života). Když se podívám na výsledky, vypadají jasně. Nadpoloviční většina z vás (ve volbách do senátu by tedy bylo hotovo už po prvním kole :-)) mě docela dobře zná, a tak tipovala, že pojedu do Řecka, kde jsem od roku 2000 nechyběl ani jedinou sezónu. Naproti tomu jste (oprávněně) vůbec nevěřili tomu, že bych jel na dovolenou do Českého lesa, do Mexika nebo do Tater. Těch několik recesistů, kteří se těšili na reportáž z dovolenkové cesty tramvají číslo 22 na Bílou Horu, bohužel zklamu, tato destinace se letos na špičku neprosadila. Většina z tipujících se rovněž nenechala ovlivnit průhledným podsunutím japonského tématu haiku.

 

Kdybych byl politikem, který se na každém svém kroku řídí výsledky průzkumů veřejného mínění, věděl bych přesně, co mám udělat: Sednout do letadla nebo do autobusu a bez ohledu na řeckou krizi vyrazit do země azurové oblohy i moře, skvělého vína a rozvážného životního tempa. Efcharisto polí, poděkoval bych vám za to doporučení a oddal bych se nejspíš lenošení na pláži. Jen si myslím, že by teď už byla škoda kvůli tomu nechat propadnout letenku do Tokia, nemyslíte? Ano, je to tak: Letošní dovolenková reportáž (neselže-li ovšem z nějakého důvodu nový "cestovní" počítač a podaří-li se mi přes obrannou zeď podivuhodných japonských znaků zprovoznit aspoň občas internetové připojení) by měla být z Japonska. A také - půjde-li vše aspoň zčásti podle plánu - by tentokrát nemělo jít jen o prodloužený víkend, ale o plnohodnotnou dovolenou.

Kdyby mi někdo ještě před pár měsíci řekl, že pojedu letos na výlet do země vycházejícího slunce, nejspíš bych ho jen počastoval chápajícím úsměvem. K této zemi jsem tehdy neměl nijak zvláštní vztah: Nikdy v životě jsem nejedl suši, nezajímaly mě japonské komiksy, znal jsem osobně jediného člověka, který v Japonsku pracoval a bydlel, věděl jsem, jak vypadá cukahara schylmo a z Rokycan jsem znal rozkvetlé růžové sakury. Dnes žmoulám v ruce letenku na let Paříž - Tokio a ještě mi to navrch připadá úplně přirozené. Když jsem dlouho nešel, Japonsko si nejspíš pomyslelo cosi o hoře a Mohamedovi a přišlo mi naproti tak blízko, jak jen je to pro tak hrdou a čest vyznávající zemi přípustné. A já už jen okouzleně pozoroval, jak se mi bez nejmenších počátečních rozpaků zavrtává hlouběji a hlouběji pod mou ryze nejaponskou kůži, až jsem dospěl k přesvědčení, že výprava do Japonska bude nejspíš tím nejlepším možným vyústěním všeho, co se letos odehrálo a co mi přineslo a nadále přináší mnoho radosti.

Snad se mi v příštím měsíci občas podaří aspoň malé kousíčky té radosti připravit k ochutnání i pro vás.