Řád nového míru

Průvody stínů triumfálním krokem

ve jménu zítřků hroby probouzejí,

osleplé davy jdoucí za prorokem.

Kdo drží s námi, nemusí mít strach,

kdo nepracuje pro nás, ten ať, hlupák, nejí!

Ty beznadějné krmí nadějemi,

sny rozbitými v mlýnech hesel v prach,

prošlými mávátky zatnutými v pěst

a tvrdou prací poplivanou těmi,

kdo naoko jen vzdávali jí čest.

Po kapkách odsypávám z budoucího času.

Poslouchám ticho rachotících tanků

svolaných k modlitbě hlasem muezzina.

Když tenor nedrží s barytonem basu,

stařičké árie už mají na kahánku.

Že neladí nám nové, je jen naše vina.

Přijď Království tvé černých děr v sýru,

puštíků, pálených sov a výrů!

Zítra do něj vejde zástup kavalírů

Zítra zavládne v něm Řád nového míru.

Nedělní miniglosy č.92

Po prudkém ochlazení z konce týdne začala na horách o víkendu letošní lyžařská sezóna. Letos se očekává, že nejsilnější zimní skupinou se stanou snowboardisté, kteří podle odborníků poprvé přesvědčivě zvítězí nad tradičními lyžaři. Zlé sněhové jazyky ovšem tvrdí, že lyžařští kmotři si svůj rozhodující vliv zachovají, protože lyžaři vstoupí do velké koalice s houbaři, takže ani top snowboardistům nezbyde nic jiného než zůstat v opozici.

-----------------------

Ministerstvo dopravy chystá zavedení systému mýta kromě dálnic a rychlostních silnic i na všech silnicích první, druhé i třetí třídy. Aby různá ministerstva nepracovala na několika paralelních projektech a aby celý systém placení mýtného byl pro občany co nejsrozumitelnější, vláda se dohodla, že mýtné bude zavedeno i v prvních, druhých a třetích třídách základních škol. Na dveřích do všech tříd proto budou postaveny standardní mýtné brány. "Jak se ukazuje, školné je pro občany České republiky nadále nepřijatelné, proto ho chceme nahradit stejným systémem mýtného jako u kamiónů. Analogií v obou projektech je hodně, ostatně školáci jednotlivými třídami také jen projíždějí", řekl nám mluvčí Ministerstva dopravy. O případné instalaci mýtných bran i na rychlíková kupé první i druhé třídy se nadále jedná.

 

Fotohádanka č.3

Naposledy byla fotohádanka sice jednoduchá, nicméně řada z vás se nechala svést indiciemi do uličky, která byla ne-li slepá, tak aspoň silně krátkozraká. Potvrzuje se, že neplatí vždycky přímá úměra, že čím více informací, tím snazší řešení. Možná je to pěkná ukázka principů právě probíhající informační revoluce, kdy ke každému tématu je možné "vygooglovat" nepřeberné množství informací. Jediné, co vygooglovat nejde, je to, do jaké míry jsou nalezené informace pravdivé a jak moc se vůbec kýženého tématu týkají.

Ale abych si vás - nadšené hadače - trochu udobřil, tentokrát jsem se rozhodl zeptat se na něco, co bude na hádání doopravdy jednoduché, takže ti, co budou chtít poznat, bez problémů poznají, a ti, kteří si budou chtít opět hlavně pohrát s fantazií (ten malajský ropný vrt z minula mi pořád leží v hlavě), nikdo jim v tom rozhodně nebude bránit.

 

O dežavíčkách

Ano, připouštím, že existují lidé s fenomenální pamětí. Jeden z nich mě nedávno oslovil v tramvaji a tvářil se jako můj dobrý známý. Prý jsme spolu chodili do jednoho kursu v tanečních, a co prý pořád dělám. Musel jsem trochu zavzpomínat, abych si vybavil aspoň to, že jsem do nějakých tanečních kdysi chodil. Když jsem se pekelně soustředil, dokázal jsem si vybavit rozmlženou podobu své tehdejší partnerky (doufám, že tento blog nečte, jestli ano, tak samozřejmě tu rozmlženost popřu), zvláštní tancmajstrův hlas a pak už jen skutečnost, že tam byla spousta dalších lidí. Ti však v mé nedokonalé paměti splývají v černobílou beztvarou hmotu. Nedokážu bohužel z toho těsta vydloubnout ani rozinku té nejvýraznější tváře, domyslet si, jak ta tvář asi po létech vypadá, tím méně ji bezpečně rozeznat v nacpané tramvaji a ještě ji nenuceně oslovit jako starou známou.

Často se ale přistihuji, že mi nějaký obraz - někdy lidská tvář, někdy krajinný detail nebo obrys horizontu - zarezonuje s nějakým do podvědomí již dávno odsunutým vjemem. Toho člověka odněkud znám, možná ne celou tvář, jen charakteristický pohled očí, úhel úsměvu, lehce ironicky sešpulené rty. Nevím odkud, jestli z reality nebo ze snu. Ale musel jsem s ním mít něco společného; možná mi byl kdysi i blízký. V tomhle nebo snad dokonce v některém z minulých životů? A jindy si zase jsem zcela jistý, že po této cestě už jsem někdy šel nebo dokonce opakovaně chodíval. Když se vám to stane v místě bydliště, výmluva se dá najít snadno. Ale když se to přihodí v místě, kde jste prokazatelně poprvé v životě? Tohle zákoutí krajiny už jsem kdysi viděl, říkám si. Nevím, jestli svýma očima nebo očima někoho jiného, ale viděl. Musel jsem tu tedy už být. Kdy? To netuším!

 

Prameny u vesničky Sívros

Kdo trochu cestuje po řeckých ostrovech, dobře ví, že často bývá problém s místní pitnou (a nezřídka i s užitkovou) vodou. Voda je na některých ostrovech nedostatkovým zbožím, ta místní se často (ovšem měřítky zmlsaného turisty, nikoli žíznivé ovce) nedá pít a turista je tak víceméně odkázaný na vodu balenou. Lefkada patří zatím naštěstí k ostrovům, které jsou na vodu bohatší, i když - máte-li s ostrovem zkušenost pouze z horkého a suchého léta, můžete být trochu podezřívaví, kdeže se tu ta veškerá voda pořád bere.

Je pravda, že i v létě sem a tam přijde prudká bouřka doprovázená vydatným a dlouhým lijákem, o tom jsem už ostatně kdysi psal v článku O řecké bouřce. Rozhodující část srážek ale samozřejmě přichází v zimě, kdy vyprahlá krajina labužnicky nasává nemalý nebeský příděl a doplňují se přes léto skoro vyčerpané zásoby ve všudypřítomných (i když často oku skrytých) betonových cisternách a postupně i hladina spodních vod.

Nedělní miniglosy č.91

Zástupkyně feministických organizací vyjádřily uspokojení nad tím, že tak významné politické rozhodnutí jako je dohoda o velké koalici mezi ODS a ČSSD na pražském magistrátu bylo provedeno právě na gynekologicko-porodnické klinice. Navíc podle nich není možné rozhodnout, která ze stran je otcem a která matkou, takže ve výchově magistrátu nebudou strany uplatňovat zpozdile tradiční a dávno překonané rodičovské role. Jako pozitivní je možné vnímat i skutečnost, že nejvyšší pražští představitelé Svoboda a Březina mají jména ženského rodu.

-----------------------

Aby posílil své budoucí šance na pořádání olympijských her v Praze, Český olympijský výbor navrhl, abychom na počest bývalého dlouholetého předsedy Mezinárodního olympijského výboru říkali v českém jazyce hmyzu z řádu Cealifera nově "samarančata".

 

Beskydy - říčka Kopytná

Nedávno jsem ze statistik zjistil, že fotografie přiložené k článkům mají dramaticky větší "návštěvnost" než fotky, které jen tak leží ve fotogalerijním šuplíku. Není to samozřejmě nic nečekaného, ale znamená to také, že mnoho pravidelných a tím spíš náhodných návštěvníků tohoto blogu neměla šanci vidět některé fotky, které jsem ve fotogalerii kdysi vyvěsil.

Fotky, které vám v tomto fotočlánku předkládám, tedy nejsou zcela nové. Jsou focené v dubnu letošního roku v Beskydech a je na nich říčka Kopytná, jejíž některá místa mě na jaře uchvátila a měl jsem na focení dostatek času a prostoru. Podmínky sice nebyly nijak perfektní, ale paradoxně to byla spíš výhoda, protože bylo možné vyzkoušet dost dlouhé expozice beztoho, aby se muselo světlo tlumit silným šedým filtrem (který navíc ve výbavě zatím nemám).

 

O chvále prvních sněhových vloček

Pozn.: Musím říct, že aktuální téma týdne "První vločka" mi jde s dnešním svátkem k připomenutí "sametové revoluce" docela dobře dohromady. Jestli to bude platit i pro čtenáře, zvlášť pro ty mladé, pro které je listopad 1989 vzdálený skoro stejně jako objevení Ameriky, to je samozřejmě otázka. Já to risknu :-).

Přemýšlím o prvním pračlověku, který upustil svůj kyj a podal svému soupeři na život a na smrt ruku k dohodě. Jasně, že asi dostal okamžitě ránu do hlavy a fyzická síla opět triumfovala. Ale šlo podle mě o první sněhovou vločku, o takovou, která nedočkavě vyskočí z podchlazeného mraku s naivní touhou jen sama sebou zasypat celý svět. Nezasype. Zprvu zaskočené slunce ukáže na drzého vetřelce svou kouzelnou hůlkou a ztrestá ho svým žhavým paprskem. Dlouho pěstěné rafinované krystalické vzory nedočkavého idealisty se rozpijí do obyčejné kapičky a i ona se po chvilce rozplyne v páru. To je vše, co zbyde z původního odhodlání?

 

Nedělní miniglosy č.90

Na aukci v pražském Topičově salónu se vydražil obraz Emila Filly Zátiší s knihou za šestnáct a čtvrt miliónu korun. Obraz je tak dalším důkazem, že prudce roste cena knih na trhu, což je podle odborníků na obchod s knihami předzvěstí blížících se Vánoc.

-----------------------

Nečekaný úspěch měla první vlna zdražovacích kupónů, jež některé české obchody nechaly vytisknout v rámci svých předvánočních reklamních kampaní v novinách a časopisech. Kupóny, které je možné si z časopisu vystřihnout, opravňují zákazníka požadovat od prodejce až o 20% vyšší cenu nákupu, než je cena standardní. "Dlouho jsme si naivně mysleli, že na klienty působí především sleva výrobku," uvedl na tiskové konferenci jeden z autorů netradičního projektu. "Teď se ukazuje, že český národ je nadšený především z možnosti vystřihovat si kupóny a nosit je do obchodu, ať už je na nich cokoli."

 

Fotohádanka č.2

Dnes jsem pro vás měl připravených několik mimořádně složitých hádanek, u kterých jsem si ani já jako autor fotky nebyl jistý, co vlastně na obrázku je, a vaše nápady jsem chtěl podle použít pro snazší rozpomenutí. Protože mne ale na čerstvém listopadovém povětří něco ofouklo, takže teď trpím (slovy Monty Pythonů) lehkou smířlivostí, nakonec jsem se rozhodl připravit tentokrát naopak mimořádně jednoduchou hádanku, aby ji pokud možno poznal každý. Posuďte sami, jestli se mi to podařilo:

 

O striktně vědeckém odhadu počtu přátel

Opravdových přátel je málo a je třeba si je hýčkat, praví tradovaná zkušenost. Ale je jich opravdu málo? Není to náhodou jen klišé, které bez rozmyslu a bez logického zdůvodnění přejímáme, protože se to tak prostě říká nebo to psali v novinách? I já jsem podlehl mediální masáži a několikrát jsem už málem dospěl k závěru, že o přátele je právě teď veliká nouze, takže bych se měl po nějakých poohlédnout, zejména pak po nějakých opravdových přítelkyních. Ale vím, že takový přístup založený na emocích a domněnkách v dnešním světě postaveném na strohých faktech a vědeckém přístupu nemůže obstát. Proto jsem začal o věci intenzivně přemýšlet a dnes vám mohu sdělit optimistický výsledek mých nesnadných bádání, že totiž opravdových přátel je na světě víc než dost a snad kromě rozumu, kterého má každý (tedy alespoň podle vlastního mínění) dostatek, jde o komoditu, které Bůh nebo jiný přerozdělovač nadělil lidstvu snad nejbohatěji. Co mne k tomuto možná nečekanému závěru vede?

 

Morgiana

Český filmový zázrak šedesátých let 20.století byl sice ostře utnutý začátkem normalizace, přesto ještě pár let dozníval a postupně hasnoucí světlo světa tak spatřilo několik zajímavých filmů i na začátku let sedmdesátých. Filmový "dvojboj" na nejvyšší úrovni si v letech 1970 až 1972 vyzkoušel režisér Juraj Herz a natočil nejprve Petrolejové lampy a o rok později obtížně zařaditelnou Morgianu. No a zrovna na takový učebnicový konflikt vyhraněného zla a nevinného dobra jsem měl dnes večer chuť.

Pokud se smíříte s tím, že obě polohy jsou vskutku extrémně pojaté, pokud vydržíte nátlak opulentní výtvarné stylizace (což někteří čeští filmoví kritici nedovedou), pokud se v úvodní fázi filmu nenecháte odradit pomalu se rozjíždějícím rytmem a pokud vám nevadí střídání hororových prvků se sladkobolnou romancí, je Morgiana filmem pro vás a vy si budete moci vychutnávat skvělou filmařinu, která je ještě (z dnešního pohledu možná trochu staromódně) založena na obrazu.

 

Nedělní miniglosy č.89

Pozn.: Původně jsem předpokládal, že tentokrát vzhledem k okolnostem Nedělní miniglosy vynechám. Pak jsem si ale řekl, že show (podle slov jedné známé písně) sice nemusí nezbytně pokračovat, ale přesto si myslím, že by měla. Věřím, že ctění čtenáři protentokrát prominou případný deficit humoru, stejně jako mi ho zatím prominuli vždycky.

Kromě mnoha negativních výsledků přinesl první test státní maturity i jednoznačná pozitiva. "Zjistili jsme kupříkladu, že 86% maturantů se dokáže bez problémů podepsat," uvedl jeden z členů týmu, který výsledky vyhodnocoval. "Z této informace jsme vyvodili, že součástí maturity by mělo být i prokázání schopnosti sepsat kvalitní anonymní udání, protože jednak jde o důležitou praktickou dovednost a jednak tím bude zajištěno, že zbývajících 14% maturujících nebude diskriminováno."

 

Zatraceně dlouhá cesta

Říkám si, co bys asi dnes dělal, kdyby ses včera v noci nemusel vydat na tu zatraceně dlouhou cestu. Asi bys jako obyčejně něco kutil na zahradě nebo ve své dílně, dnes spíš na zahradě, protože tady u nás padaly teplotní rekordy, úplné léto v barevném listopadovém kabátu, které by sis jistě užíval venku na čerstvém vzduchu. Do něčeho bys rýpal, něco bys sázel, sekal, čistil nebo opravoval; opravdu se nepamatuju, že bych tě někdy viděl jen tak lelkovat, jak se to občas přihází mně. Možná by se ti dokonce zachtělo jít do lesa na houby, protože v takovém počasí určitě - jak jsi vždycky říkával - musí houby trhat pařezy. A určitě by ses jako vždycky usmíval na svou ženu, se kterou se na sebe navzájem usmíváte a jeden druhého podporujete už víc než pětačtyřicet let.

Přemýšlím, co jsem po tobě zdědil za geny. Bohužel určitě ne gen manuální zručnosti. Tobě vždycky pod rukama všechno kvetlo a neexistovalo nic, co bys nedokázal vymyslet a sestrojit, vylepšit nebo opravit. Když ses chtěl stát čalouníkem, zedníkem, automechanikem nebo si sám postavit krb, stačilo ti pořídit si malou příručku a za pár dní sis mohl jít pro mistrovský výuční list. Já bych mohl projít pětiletým kursem a byl bych rád, kdybych to dotáhl na tvého tovaryše (a to bych ještě spoléhal na rodinnou protekci). Možná gen smyslu pro humor a gen optimismu - bez nich by asi celý můj pohled na svět a určitě i tenhle blog vypadal dost jinak. Snad gen slušnosti, i když ta tvoje slušnost šla často daleko za hranici toho, co jsem byl schopný chápat a kam jsem tě byl ochotný následovat (ale je fakt, že kdyby byla tak slušných a férových lidí na světě většina, asi by to tu vypadalo o dost jinak). No a určitě i spousta dalších genů, jejichž existenci jsem si třeba ani dlouho nechtěl připustit, ale jejichž působení na sobě čím dál víc cítím. Přírodě těžko poručit.