Prameny u vesničky Sívros

Kdo trochu cestuje po řeckých ostrovech, dobře ví, že často bývá problém s místní pitnou (a nezřídka i s užitkovou) vodou. Voda je na některých ostrovech nedostatkovým zbožím, ta místní se často (ovšem měřítky zmlsaného turisty, nikoli žíznivé ovce) nedá pít a turista je tak víceméně odkázaný na vodu balenou. Lefkada patří zatím naštěstí k ostrovům, které jsou na vodu bohatší, i když - máte-li s ostrovem zkušenost pouze z horkého a suchého léta, můžete být trochu podezřívaví, kdeže se tu ta veškerá voda pořád bere.

Je pravda, že i v létě sem a tam přijde prudká bouřka doprovázená vydatným a dlouhým lijákem, o tom jsem už ostatně kdysi psal v článku O řecké bouřce. Rozhodující část srážek ale samozřejmě přichází v zimě, kdy vyprahlá krajina labužnicky nasává nemalý nebeský příděl a doplňují se přes léto skoro vyčerpané zásoby ve všudypřítomných (i když často oku skrytých) betonových cisternách a postupně i hladina spodních vod.

Povrchová voda se v létě před ostrým sluncem skryje do podzemí a po potocích a říčkách zbydou jen vyschlá kamenitá koryta, v lepším případě s trochou rákosí na březích. Přesto se ale i v tom nejsušším létě dají najít místa, kde poutníkům, ovčím a kozím stádům i divoce žijící zvěři voda k dispozici je. Každá vesnice vznikla kolem nějakého pramene, který je dodnes k využití v podobě místních studní; na některých místech se ale voda dere až na povrch a není zapotřebí se unavovat spoštěním nádoby do studny (což ostatně třeba místní jezevci zvládají jen s obtížemi). No a dnes vám tu představím dva zajímavé prameny, které se nacházejí poblíž vesnice Sívros, na cestě z přímořského městečka Vassiliki do vnitrozemských hor.

Kdyby se vám náhodou stalo, že na Lefkadě zabloudíte a budete zmírat žízní, zkuste se rozhlédnout, jestli někde na dohled nestojí vzrostlý platan. Právě platany jsou totiž opravdovými strážci přírodních pramenů, samy pro svůj růst potřebují dost vody a je téměř jisté, že poblíž vysokého a rozložitého stromu nějaká voda bude. Často platany poblíž pramenů tvoří úplnou platanovou rezervaci tvořenou několika ohromnými stromy, zatímco třeba pár metrů za hranicí takové oázy už zase rostou maximálně jen suchá pichlavá křoviska.

První z pramenů, na který bych rád upozornil, je pramen Kerasia. Vede k němu celkem pohodlná i když dost příkře stoupající cesta odbočující v horní části vesnice Sivros z hlavní silnice na Agios Ilias (odbočka je dobře značená). Pramen je docela silný i ve vrcholném létě a okolí pramene je upravené do podoby malého parku (ty, co mají od parku vyšší estetická očekávání jen musím upozornit, že se nejedná o park anglický ale řecký).

Pramen Kerasia částečně stéká po stěně porostlé kapradinami a částečně je vyveden do kamenné nádoby...

...toto je ona stěna porostlá kapradinami...

 

...a toto je zmíněná kamenná nádoba.

 

Vrátíte-li se osvěženi zpět na hlavní silnici (ono vám ostatně nic jiného nezbude, protože odbočka u pramenů končí) a budete-li dál stoupat do vnitrozemí, po nějaké době v serpentýnách narazíte na odbočku k prameni Archodiko. K tomuto prameni je to asi 300 metrů z kopce po prašné cestě zcela bez známek jakékoli vlhkosti. Okolí tohoto pramene je vůbec hodně vyprahlé a nějakou dobu nic nenasvědčuje tomu, že někde v okolí teče ze skály taková vzácnost jako voda. Pak se však vyloupne pohled na několik velkých platanů tísnících se na ploše malé oázy, a to už je vše jasné, protože máte neklamný důkaz, že voda je nedaleko.

Silná větev vzrostlého platanu tvoří bránu vedoucí k malému prameni Archodiko.

 

I okolí tohoto pramene je upravené, místní si přirozených zdrojů vody velice váží. Protože se ale v širokém okolí nachází hodně včelích úlů, zájemci o vodu se musí se včelkami podělit. I když je okolí pramene klidným zákoutím, bývá tu dost bzučivo. Pozor, místní včely neumějí anglicky.

 

Mohutné platany opět ukazují cestu k vodě.

 

Turisté na Lefkadě jsou někdy nabádáni, aby nedůvěřovali zdejší vodě z kohoutku a raději si kupovali vodu balenou. Mně zdejší voda vysloveně chutná, takže když jsem na Lefkadě, nepiju (kromě vína samozřejmě) nic jiného a doporučit to můžu i ostatním. Nikdy jsem na sobě nepozoroval žádné negativní dopady, snad kromě toho, že jsem se po šesti návštěvách ostrova intelektuálně roznemohl do té míry, že jsem si založil blog.

Jestli je to ale zas až tak strašný důsledek… To mi samozřejmě nepřísluší soudit.

Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.