Nedělní miniglosy č.66

Stoletý pan Jiřička z Nového Bydžova se ve volební místnosti dožadoval vydání volebního lístku Agrární strany, kterou byl zvyklý volit ve 30.letech. I když stařík trval na svém jako Beran, nebyl úspěšný. Nakonec se překvapivě rozhodl místo pro podobným zaměřením se nabízející Stranu venkova hlasovat pro Cibulkův Pravý blok, protože podle mínění zkušeného voliče se v tak dlouhém názvu strany, jak byl napsán ve volebních lístcích, jistě musí najít i dost z agrárního programu.

-----------------------

Dnes byly slavnostně vyhlášeny ceny Filmové akademie za herecké výkony v předvolební kampani: Za výkon v remaku filmu Pěsti ve tmě získal ocenění sociální demokrat Bohuslav Sobotka. Mezi ženami vyhrála jako tradičně zcela suverénně Jana Bobošíková. Bývalý šéf lidovců Cyril Svoboda a celá Strana zelených pak získali ocenění za herecký výkon ve zcela vedlejší roli. Původně výrazně favorizovaný Jiří Paroubek se tentokrát musel spokojit s cenou za nerealizovaný scénář.

 

O obyčejných a neobyčejných lidech

"Tyto volby prohráli obyčejní lidé," prohlásil šéf sociální demokracie, který volby sice vyhrál, ale protože vítězství se mu nezdálo kýženě drtivé, střelhbitě rezignoval. Vůbec je to s těmi výhrami a prohrami docela potíž: Představme si, že by třeba ve finále hokejového mistrovství světa Češi slavně zvítězili nad Rusy, ale po závěrečné siréně by začali bouřlivě slavit ruští hokejisté na rozdíl od našich, kteří by jen smutně postávali v koutě, a hned při odchodu z ledu by rezignoval roztrpčený Jaromír Jágr. Nebo že by Barbora Špotáková posledním hodem přehodila oštěpem všechny své soupeřky a hned po změření vítězného pokusu by začala nadávat a propukla by v upřímně naštvaný pláč. Anebo že by nějaká hollywoodská star hned poté, co je vyhlášeno, že byla oceněna Oscarem pro tento rok, na protest znechuceně opustila sál. Inu politika je disciplína zvláštní, a ne vždy v ní platí matematické poučky a selský rozum.

Vyjádření o obyčejných lidech mne i osobně potěšilo: Mohu se totiž teď cítit jako neobyčejný člověk, protože mám z nečekaných výsledků opatrnou radost a nezdá se mi, že bych dnes něco prohrál. Navíc jsem zjistil, že jsem obklopený spoustou dalších neobyčejných lidí, kteří se také nechovají poraženě. Ale je docela dobře možné, že obyčejní lidé na volby jen zapomněli, obyčejným autíčkem si odjeli užít pěkného počasí na své obyčejné chaloupky a chatičky, a o tom, že prohráli volby, třeba ještě ani nevědí.

 

O nespravedlivé rovnosti

V průběhu letošní volební kampaně jsem se dozvěděl mnohé, kupříkladu i to, že pojetí spravedlnosti, které jsem doposud vyznával, je zcela nesprávné. "Zrušíme nespravedlivou rovnou daň!!" hlásá strana s ambicí tyto volby vyhrát. Této straně nestačí, když všichni platí svůj desátek (jó, kde jsou ty doby, kdy to býval jen desátek!), protože v takové domnělé rovnosti je prý skryta nestydatá nespravedlnost. Jak by k tomu ti chudší přišli, kdyby s nimi ti bohatší nebyli solidární a nezaplatili tolik, kolik jen ti zavrženíhodní bařtipánští zlosyni a zlodcery unesou?

Budiž, zavedeme u nás tedy řádně progresivní daň, aby ti bohatší měli menší motivaci k úspěchu a blažilo je především masochistické pomyšlení, že jim bude dovoleno se se státem o plody jejich práce pěkně bratrsky podělit (stát je ovšem při tom dělení vždycky ten starší bratr). Ale říkám si, proč bychom měli setrvávat jen u daně? Vždyť tohle nespravedlivé rovnostářství zasahuje do řady jiných oblastí, ze kterých by bylo třeba je jednou provždy vymýtit. A jedna taková oblast je v souvislosti s volbami dost na ráně a velké strany tu mají jedinečnou příležitost ukázat na svém vlastním příkladu všem nedovtipným Jeníčkům a Mařenkám, jak to s tou nespravedlivou rovností myslí a jak se na téhle ježibabí lopatě správně sedí.

 

Nedělní miniglosy č.65

Těsně před volbami začali reagovat představitelé Věcí veřejných na osočení ze strany svých konkurentů, že program Věcí veřejných je zcela nekonkrétní. "Náš program jednoznačně vyplývá z názvu naší strany a týká se různých veřejných věcí," řekl nám k tomu nejmenovaný představitel VV. "Chceme se zaměřit především na čistotu veřejných záchodků, chceme vnést pořádek do chaotické legislativy kolem provozu veřejných domů, a když vše dobře půjde, chceme naše již existující dobrovolnické hlídky postupně přetransformovat na Veřejnou bezpečnost."

-------------------

Proti uvedení nového filmu Jana Svěráka Kuky se vrací protestují slovenští nacionalisté, kteří berou název a celé téma filmu jako provokaci a záměrnou urážku jednoho ze zakladatelů slovenské moderní prózy Martina Kukučína. Jsou ale ochotni přistoupit na kompromis a souhlasit s úpravou názvu filmu o animovaném medvídkovi na "Kuky se vrací do módy", což se prý ostatně potvrdilo novým vydáním Kukučínova historického románu Lukáš Blahosej Krasoň v ohromujícím nákladu 350 výtisků.

 

Doufám

Doufám a rabuji

v opuštěné dračí sloji

prošlá mávátka zatnutá v pěst

Doufám a pózuji

s leklou rybou v náručí

před čestnou jednotkou

Doufám a lituji

nenarozených dětí noci

vlnících se v přílivové pěně

Doufám a raduji se

v samotě vprostřed řvoucího davu

vzývajícího bakelitové bohy

Doufám a maluji

nepolapitelné stíny

budoucích světel.

O složence a Werichově babičce

Jan Werich (a po něm i Miroslav Horníček ve svých Hovorech H) kdysi dával k lepšímu historku se svou babičkou, kterou vzal jako úspěšný prvorepublikový mladý podnikatel na projížďku svým zbrusu novým automobilem. Na rovném úseku silnice to rozpálil a pyšně oznámil spokojeně se rozhlížející babičce: "Babičko, jedeme sto!" Informace však neměla žádný ohromující účinek a babička s úsměvem odvětila: "Jeníčku, jeď dvě stě!"

Pracujeme-li totiž s příliš velkými čísly, přirozeně nás to vede k trochu bohémskému zacházení. Mezi čtyřicítkou a devadesátkou na silnici je pro nás mnohem představitelnější rozdíl, než když se hvězdná loď Enterprise ve Star Treku pohybuje rychlostí 40% nebo 90% rychlosti světla. Umíme si dobře představit, jaký čas je několik měsíců, ještě lépe jeden den nebo deset minut. Když nám ovšem někdo řekne, že se něco možná odehraje za 200 let, představivost začne selhávat, protože to jde mimo naši zkušenost. Natož když jde o milióny nebo miliardy let. Má-li nás něco potkat za milión let, jako by to neexistovalo. Jo, když nás to čeká zítra ráno, to je jiná!

 

Nedělní miniglosy č.64

Předseda sociální demokracie Jiří Paroubek 14 dní před volbami opět rozčeřil jinak nečekaně klidné předvolební vody: Kromě třináctého důchodu a pátého týdne dovolené slíbil, že v případě volebního vítězství zavede i druhé Vánoce: "Z průzkumů vyplývá, že o Vánocích mají obchodníci největší tržby. Proto si myslím, že zavedení druhých Vánoc bude nejlepší metodou boje proti ekonomické krizi. Pokud se tato cesta osvědčí, bude moje vláda počet Vánoc postupně zvyšovat."

-----------------------

Delegáti celostátní konference veverek obecných žijících v České republice se ostře ohradili proti tomu, že v běžné řeči se straně Věci veřejné říká "veverky" kvůli její zkratce VV. "Na veverky obecné to vrhá špatné světlo," uvádí se v oficiálním komuniké. "Nemáme se stranou Věci veřejné nic společného kromě veverky Rozárky z parku v Konstantinových lázních, která je v předsednictvu VV v Plzeňském kraji, což je ovšem její soukromá iniciativa." Veverky rovněž zdůraznily, že oranžová barva se u nich vyskytuje odedávna, a nejde tedy o známku jejich sympatií k sociální demokracii, jak nesprávně uvedla některá média, se kterými ještě sociální demokracie mluví.

 

O našich lvech

Když jsem byl malý, přál jsem si být lvem. Tedy mimo jiné, protože jsem si ještě přál být minimálně popelářem a kapitánem Nemem. Ale myslel jsem si, že při troše dobré vůle by se to dalo stihnout najednou. Vždyť si to představte: Přijede popelářský vůz (nebo ještě lépe rovnou popelářská ponorka), ze stupačky seskočí plavným skokem velké kočkovité šelmy vousatý kapitán Nemo a zařve jako lev tak strašným hlasem, že gazely a antilopy z celého panelového sídliště se ve svých bytech zamknou na tři západy i když maximum jsou dva.

Ptáte-li se mne proč, tedy odpovídám, že nevím. Myslím, že na začátku toho okouzlení nebylo ani tak zvíře, jako spíš jméno. Objevil jsem totiž v kalendáři jméno Lev a připadlo mi to mimořádně vtipné, asi tak, jako kdyby měl mít někdy jmeniny třeba Kočkodan. Představoval jsem si omamně, že se jmenuji Lev, v tom jménu se zdála být soustředěna síla a vznešenost, exotické dálky a taky nezpochybnitelná individualita, protože jsem ani ve svém širokém okruhu známých a kamarádů nevěděl ani o jediném, který by se jmenoval Lev, zatímco Petrů byl vždycky mezi mými vrstevníky dostatek.

 

Pražský maratón 2010 – postřehy maratónského chodce

Protože jsem v posledních dvou letech vždy týden před maratónem onemocněl a pak se nemohl zúčastnit, čekal jsem, co si na mne vyšší instance vymyslí letos. Nachlazení tentokrát mělo zpoždění a už jsem měl obavu, že vůbec nepřijde. Přišlo v pátek ráno - tedy dva dny před startem, takže jsem poslední dva dny popíjel horký Coldrex a věřil, že se chorobu podaří udusit v zárodku a nikdo na to nepřijde a nezatkne mne kvůli tomu. No, nakonec jsem to jakžtakž uchlácholil, a přestože jsem trochu připokašlával, pokýchával a - samozřejmě - i rýmoval, choroba mne na start pustila a celkem překvapivě mi nekladla žádné větší překážky. Na tomto místě je třeba podotknout, že nejsem v žoldu výrobce Coldrexu a reklamu, mu - já bloud - činím bezplatně, takže ze mne asi milionář zase nebude.

Letos pořadatelé hrozili největším davem maratónských běžců v historii a sešlo se jich nakonec kolem pěti tisíc. Dost se to projevilo především před startem v zázemí a při cestě do Celetné ulice na start, protože na některých užších místech hrozilo ušlapání nebo přejetí kočárkem, kterých se kolem startu motalo podivuhodné množství. Zvlášť kolem šaten, kde někteří účastníci stáli v několikařadé frontě a do toho jedni davové přicházeli, druzí se převlékali a třetí se snažili odejít, to na mne působilo poněkud čínsky. Ale nakonec jsem ke svému údivu na start dorazil včas a už po necelých devíti minutách po elitních Keňanech jsem protnul startovní čáru. Těsně před skupinou rohatých Vikingů a pár kroků za Lionelem Messim, který se běhu účastnil v červeném dresu se svým jménem.

 

Nedělní miniglosy č.63

Jaromír Jágr překvapivě prohrál ve čtvrtfinále ankety o div Česka se západočeskými lázněmi. Lázně se v prodloužení dostaly do přečíslení a po rychlé kombinaci se Kynžvartu podařilo zavěsit. Ruští diváci hodnotili kladně především fakt, že jako hráč ruského Omsku si po zápase Jágr vyměnil dres s Karlovými Vary.

---------------------

Ve firmě IBM se podařilo vyrobit nejmenší 3D mapu na světě, která se tisíckrát vejde na zrnko soli. Mapa je ovšem tak malá, že ji teď výzkumníci nemohou nikde najít.

 

Pomačkaný den

Vrásčité ráno s pomačkanou tváří,

poledne chladným sluncem urousané

večer schmoucaný v nákupním koši

a v divokém snu proválená noc.

Lháři!

Ba ne,

tak to přece není!

Chce to jen klid:

Maličko přežehlit

a do nového dne jít

řádně napaření.

O reklamním hanění

Když občas chvíli sleduji televizi, vždycky si říkám, jak by svět musel být báječný, kdyby sestával výhradně z výrobků z reklamy a kdyby tyto výrobky měly aspoň čtvrtinu vlastností, o kterých se v reklamě mluví. Dozvíte se, že díky pravidelné konzumaci určitého extrémně zdravého jogurtu se dožijete minimálně sto čtyřiceti let (škoda jen, že posledních padesát let už si nebudete pamatovat proč), že pokud se navoníte určitým deodorantem, opustí díky té vůni veškeré modelky v okruhu dvou kilometrů své miliardáře, jen aby se o vás mohly mezi sebou poprat, a že když na svou košili použijete určitý prací prášek, bude už navěky čistě bílá, i kdyby byla původně fialová.

No a teď si představte, že reklama bude pojata jinak a vy se dozvíte, že i díky jednorázové konzumaci určitého jogurtu se opakovaně pozvracíte, že pokud se navoníte určitým druhem deodorantu, modelky i miliardáře z dvoukilometrového okruhu vypudíte kvůli tomu smradu až někam za exotické moře, a vyperete-li svou košili v určitém pracím prášku, zůstane košile stejně flekatě fialová jako vyrážka, která se pod košilí objeví na vašem těle. Samozřejmě si takhle své zboží nebude hanět jeho výrobce sám, ale zaměří se na výrobky konkurence. Jenom jako takové malé varováníčko pro spotřebitele! A když si klient místo pohaněného jogurtu koupí raději ten váš, tím lépe pro vás - samozřejmě jen do té doby, než váš konkurent jasně sdělí veřejnosti, že pozvracení není zdaleka to nejhorší, co se může člověku díky konzumaci jogurtu přihodit.

 

Nedělní miniglosy č.62

Policie zveřejnila popis muže, který nedávno poničil Staroměstský orloj. Jedná se o muže střední postavy a nejlepšího věku, s krátkými vlasy, který měl oblečené džínové kalhoty. V tomto popisu inspektor Bouše jednoznačně poznal Jindřicha Fichtla z Hlubočep zvaného Jindra Fichtl z Hlubočep. Inspektor si hledaného vyzvedl přímo v Jedové chýši a podezřelý se po zatčení okamžitě přiznal. Na svou obhajobu uvedl, že mu tvář poničené sochy příliš připomínala Jiřího Paroubka, což je podle vysvětlení inspektora Bouše taky dost známá firma.

---------------------

Daniel Landa se stal vůbec první osobou, na kterou mají jinak znepřátelené strany v Afghánistánu zcela stejný názor a jsou ochotny vzájemné spolupráce, jen aby dosáhly zrušení koncertu. "Když Dan spustí, jsou po něm ochotni střílet jak radikální Talibové, tak jinak mírumilovné paštunské horské kmeny," uvedl jeden z našich pracovníků v Kábulu. "Měli bychom ho angažovat jako oficiálního evropského emisara, protože zpěvák by mohl výrazně přispět k obnovení jednání mezi bojujícími frakcemi."

 

O prvomájovém déjà vu

No to se mi snad jen zdá!!! Normálně mne o víkendu v tuto nekřesťanskou hodinu probouzí můj pracovitý soused se svou sekačkou, ale dnes je přece sobota, první máj - tedy svátek - a přitom místní rozhlas začíná chrčet své neobjevné "Jedna, dva, tři,…" Kolik může být hodin? Z rozhlasu začíná hrát řízná dechovka pokrokové písně. Jako vždycky na prvního máje kdysi dávno, když jsem byl ještě v chlapeckém věku.

To je ovšem zlé! A začíná mi už taky konečně docházet, proč tohle celé déjà vu: Včera jsem v nějaké souvislosti projevil malé nestoudné přání ubrat poněkud na svém věku. Nejsem žádným makropulistou a nemám ctižádost být na světě věčně. To snad jen ten první máj, lásky čas a pro někoho pohříchu i svátek práce (že, sousede buditeli?), mne svedl na scestí hloupých přání, kterých se pochopitelně hned někdo přehnaně aktivní chytí a musí mi je za každou cenu splnit!