Nedělní miniglosy č.49

Ústavní soud potvrdil, že poplatek za recept neodporuje české ústavě a je tedy nutné ho vybírat. V reakci na toto rozhodnutí prudce zdražily všechny kuchařky

----------------------

Policie vyšetřuje překvapivé zmizení Petřínské rozhledny. Zatímco obě velké strany se z odpovědnosti obviňují jako tradičně navzájem, podezření padlo na pražské sběrače kovů, kteří byli viděni večer po zmizení památky na honosné oslavě v hotelu Four Seasons. Mluvčí odborové organizace nezávislých sběračů kovů k tomu řekl: "Nemáme s touto aférou nic společného. Jednalo se o pouze o tradiční slavnostní vyhlášení Sběračky roku."

 

Zlodějská

Jednou v lednu o mrazivé noci

kamenem opilých mudrců

rozdrtil výlohu,

co zářila jak letní slunce v Neapoli.

Jen jeden střípek z toho moře světel,

co voní po štěstí a po ovoci

a oči z něho k ránu tolik, tolik bolí!

Jen jedno světlo vzít

a odnést si ho domů,

kde kočka si s ním bude hrát.

Výloha zhasla

a jeho přešla zlost.

Pokrčil rameny

a šel zas dál.

Proč by tu stál

nad světlem bez ceny?

Proč tmu by krad,

když je jí všude dost?

O devětadvacátém

Když se do našeho světa občas opře pořádný mráz, vzpomenu si na svého dědečka, který nad takovým počasím vždy jen mávnul rukou a řekl: "To eště nic není. To v devětadvacátým…" A začal vyprávět, jaká ukrutná zima to tehdy byla, dokonce i když jeho samotného ještě hřálo mládí. A já, přestože mi to přišlo časově srovnatelné se svědectvím Gaia Julia Caesara o válce galské, jsem tiše poslouchal a postupně docházel k přesvědčení, že ten třeskutý mráz za oknem není tak strašný, protože s devětadvacátým se to prostě srovnat nedá.

Když jsem dnes ráno šel do práce, bylo slabých mínus osmnáct. Média už týden předem hystericky řvala, jako kdybychom stáli na pokraji zániku naší Galaxie. Meteorologové zcela vážně varovali tupé stádo svých spoluobčanů, že bude zima a proto je nezbytné se teple obléct. Kolejím se to asi doneslo, protože popraskaly smíchy, takže vlaky nabraly zpoždění, a aby se neřeklo, topily, jako kdyby venku nebyl rok desátý, ale přinejmenším dva devětadvacáté najednou. Cestující zbavení dočasně možnosti se pohybovat směrem vpřed ke světlým zítřkům, kloktali nervozitou a z uší jim s hlasitým sykotem unikala nadbytečná pára. A já jsem si vždy, když už jsem skoro taky kloktal a syčel, vzpomněl na to, že přece tenkrát v devětadvacátým, když padali na zem zmrzlí ptáci, to muselo být mnohem horší a nikdo nekloktal a nesyčel, protože to v takovém mraze nešlo.

 

O blogové tiplici

První výročí vlastně není nic moc. Třeba pro želvu, která se klidně dožije stopadesátky, nebo pro vodu, která dokud není aspoň stoletá, nikdo si jí prakticky nevšimne. Jinak se na to ale bude zřejmě dívat tiplice, pro kterou je rok života legendou z pověsti o tipliččím Metuzalémovi. Pro želvu a vodu je jeden rok málo. Pro tiplici je to dost. A pro blog?

Zajímalo by mne, kolik procent blogů z těch několika miliónů založených přežilo své první narozeniny. Z pěti blogů, které jsem si vytipoval přesně před rokem jako zajímavé, už neexistuje ani jediný. Není to tedy možná zcela srovnatelné s překotným světem tiplic, ale i tak se jeden rok v životě blogu zdá být až dost.

 

Nedělní miniglosy č.48

Necelý týden po prezentaci svého návrhu kroků k ozdravění státního rozpočtu vystoupili představitelé sociální demokracie s radou obyvatelstvu, jak se nejlépe vyhnout kocovině. "Naše doporučení je jako obyčejně velmi jednoduché a účinné," řekl nám jeden z autorů řešení: "Nejlépe se kocovině vyhnete, budete-li pít hodně velké dávky co nejtvrdšího alkoholu a co nejvíce míchat."

----------------------

České úřady se rozhodly udělit státní vyznamenání za zásluhy Juraji Jánošíkovi. Proti vyznamenání tradičně protestuje Rusko, které to bere jako vměšování do svých vnitřních záležitostí. Důvody pro vyznamenání jsou prý ale zcela jiné než v případě Stepana Bandery na Ukrajině. "Vnímáme Juraje Jánošíka především jako inspirátora pro fungování moderního státu," řekl nám mluvčí výběrové komise. "Většina států dnes funguje na jen mírně upravené základní myšlence tohoto velkého přerozdělovače: Bohatým brát a chudým naoko dávat."

 

O večeru plném sportu

Můj první velký zápas v ledovém judu netrval dlouho. Stačila chvilka nepozornosti a zledovatělý chodník mne porazil na ippon. Přitom já byl ozbrojený mobilním telefonem, batohem s nákupem a nezkrotným odhodláním, zatímco chodník mi zdánlivě jen netečně ležel u nohou. Ale v tom tkví umění mrazivého juda - využít co nejlépe energie nezkušeného soupeře a nečekaně a nenápadně zaútočit. Ani jsem nevěděl jak, ležel jsem na zádech, nohy vytrčené směrem k hvězdami pomrkávající obloze, a bylo po zápase. Přitom mému výkonu přihlíželo dost lidí, hlavně těch, kteří šli právě spolu se mnou od večerního vlaku. Nojo, začátečník, vzdychli zklamaně. Nestál jsem jim ani za potlesk ani za uznalé zamručení. Překročili mne a odešli do tmy směrem ke svým vlastním soupeřům, kteří je ještě v dnešním večeru šampiónů čekali na křupajícím tatami.

Po neúspěchu v bojovém umění jsem zkusil štěstí coby gymnasta: Poprvé jsem se veřejně pokusil předvést salto vzad. Dlouho jsem ho ve svých gymnastických snech piloval a dopadal jsem přitom krásně do podřepu připomínajícího ladný lyžařský telemark. Možná jsem se měl lépe zkoncentrovat na odraz, ke kterému na hladkém ledě došlo jen jakoby mimochodem, a nebyl v něm ten správný snový švih. Salto jsem bohužel - krasobruslařskou terminologií - nedotočil. Místo do telemarku jsem dopadl opět naplocho na záda na asfaltovou žíněnku, která nad tou sportovní tragédií ronila o překot ledové slzy. Známky od rozhodčích za moc nestály a já pochopil, že ani v ledové gymnastice mne světový úspěch nečeká.

 

O prázdné a plné paměti

Na mou paměť není velké spolehnutí. Už dávno vím, že když mne něco štěpného napadne, zbývá mi asi 30 vteřin na to, abych si nápad zaznamenal. Když to neudělám, za chvilku je napadený zákrut mého mozku opět čistě vycíděný, po nápadu nezůstane ani stín a mozkoví uklízeči jsou náležitě pyšní na svou skvělou práci.

Dnes se na nápad zablýsklo v metru. Blesk, hrom a začíná mi běžet čas: Dvacet devět, dvacet osm, dvacet sedm…. Rychle sáhnu pro mobil. Nápad stále žije. Dvacet čtyři, dvacet tři… Zjišťuji, že mám zablokované klávesy, rychle uvolnit. Dvacet jedna, dvacet… Spustit poznámky. Kruci, dostal jsem se v menu do jiné větve a musím se vrátit! Sedmnáct, šestnáct, patnáct… Nápad začíná lapat po dechu. Jsem konečně ve správném menu a hledám příkaz Zapsat poznámku. Dvanáct, jedenáct, deset, devět… Nápad kucká, dusí se a dostává nezdravou namodralou barvu. Musím konečně rychle začít psát, jinak můj nápad v téhle zóně smrti, podobné vrcholovým partiím Everestu, exne na nedostatek kyslíku.

 

Čas mluvit, čas naslouchat

Rád bych radost z nebes dopravil až na zem,

moje ústa jsou však znehybněná mrazem,

snad si někdo mocný jenom v duchu přál,

abych méně mluvil a víc naslouchal.

Bomba příštích týdnů v lůně dneška tiká

a mne pilná včelka bodla do jazyka,

snad si někdo mocný jenom v duchu přál,

abych méně mluvil a víc naslouchal.

Obraz budoucnosti vyčtené mi z karet

virulentní opar umístil mi na ret,

snad si někdo mocný jenom v duchu přál,

abych méně mluvil a víc naslouchal.

Snad si někdo mocný i nadále přeje,

aby nedálo se, co se běžně děje,

aby slova lidí v tomhle věčném shonu

nepřipomínala chaos Babylonu,

co zázraky mění v obyčejné hříchy,

když jazyky zmate přízrak lidské pýchy.

I když ztuhlá ústa nebrání mi v řeči

a jazyk svým ostřím nezadá si s meči,

mám dnes předsevzetí chaosu dát řád:

Raději méně mluvit a víc naslouchat.

Cílem umlčený začínám věřit v duchy:

Slyším i trávu růst, leč připadám si hluchý.

Nedělní miniglosy č.47

Vědci tvrdí, že sněhová kalamita, která zasáhla prakticky celou Evropu, je dána výrazným oslabením teplého Golfského proudu. To je dáváno do souvislosti s dočasným odchodem Tigera Woodse ze světa golfu následkem jeho soukromých afér. "Ano, dá se říct, že spolu s největšími golfovými sponzory ochladl kvůli Tigerovi i Golfský proud, což by mohlo pro celou Evropu předznamenat novou dobu ledovou a možná i definitivní konec čtvrtohor," řekl nám jeden ze specialistů na dopad výsledků golfových turnajů na horotvorné procesy. Tiger Woods tak znovu potvrdil svou pozici nejvlivnějšího sportovce planety.

 

O bílé orchideji

Z okna mého bytu vyhlíží překrásná bílá orchidej. Zbyli jsme si. Já byl toho dne poslední kupující v květinářství: "No tak dobře, pojďte ještě. Ale vybírejte rychle!" vpustila mě blahosklonně dovnitř květinářka, přestože měla zavřít už za dvacet minut. I ona byla poslední. Myslím tedy tu orchidej. A květinářka ostatně taky. Orchidej se už odevzdaně připravovala na další noc v nenávistném prostředí ostatních pyšně exotických květin. V jakém exotickém prostředí se chystala strávit noc květinářka, se bylo možné pouze dohadovat.

"Ach jo," říkala si orchidej. "Kdyby si mě tak koupil, abych tu už nemusela být další noc! Včera, když tu ještě se mnou byla růžová Phalaenopsis, to byla jiná zábava. Proštěbetali jsme skoro celou noc a ostatní holky jenom bezmocně sykaly své "Ššššt!!!" Ale dopoledne si ji odnesli. A nové orchideje vozí vždycky v úterý a teď je sobota." Tři bezútěšné noci. Květinářka nervózně mrkla na hodinky. Byl jsem pro bílou orchidej pro dnešek poslední nadějí. A ona pro mne vlastně taky.

"Ten chlap sice vypadá dost podezřele, ale pořád lepší být u něj než tady s těma nosatýma tropickýma kráčmerama."

 

Pyšné divertimento

Vznešení pozůstalí svatých

v zašlých kabátech spíchnutých narychlo ze světské slávy,

s řády na vlnách vzedmutých hrudí,

s falešnými démanty a skleněným volským okem,

s nahrbenými zády,

rovnajícími se pyšně do pozoru při tónech vyčichlého marše,

tančíme minovým polem v labyrintu srdcí

s nedočkavými prsty na spouštích.

Kolikrát ještě vyběhneme na zteč

a donutíme růže vonět ?

Nedělní miniglosy č.46

Ani zvýšení trestu z pěti na šest let prozatím nepřimělo uprchlého podnikatele Tomáše Pitra, aby se vrátil do České republiky a nastoupil nepodmíněný trest. "Zdá se, že tak malé zvýšení trestu není pro Pitra motivující," řekl nám jeden z komentátorů, který s Pitrem, trvale se zdržujícím v zahraničí, mluvil v poslední době několikrát v Praze. "Pokud vím, panu Pitrovi jde pouze o trvalé hodnoty a ne jen o krátkodobé povyražení. Možná kdyby došlo ke zvýšení trestu na deset, dvanáct let, uměl bych si jeho návrat představit, ale takhle určitě ne."

----------------------

Na české politické mapě se objevila nová politická strana - Strana pro lepší počasí. "Jak lidé od Vánoc nadávají na neustálé sněžení, došlo nám, že po lepším počasí je politická poptávka, která by nám mohla zaručit dosažení pětiprocentní hranice," řekl nám předseda nové strany Bořivoj Slunéčko. "Naše strana je založena na tradici a historické moudrosti našich předků, která říká, že nebude-li pršet, nezmoknem. Předpokládáme, že v našem volebním programu se zaměříme na dosažení většího počtu slunečných dnů a v ekonomické části pak především na menší srážky. "

 

O saních Noemových

Už třetí den zažíváme novodobou okupaci. Z nebe vyskakují miliardy drobných bílých parašutistů v podobě sněhových vloček a odhodlaně obsazují území našeho státu. Kupodivu - na rozdíl od osmašedesátého nikdo neprotestuje v ulicích, nikdo nepláče a nelomí rukama. Naopak - část obyvatelstva - zvláště ta nejmladší - se nepokrytě raduje, nadšeně výská a spěchá provětrat sáňky, boby i lyžičky. Skrze husté sněžení nelze dohlédnout na protější kopec, ale ozývají se odtud hlasité rány. Nikdo zatím neví, co ty rány znamenají, ale moje tušení dostává jasnější kontury: To určitě zase ten místní podivínský Noe cosi stlouká. Dělá to tak vždy, když tuší nějakou pohromu. Nebude jistě čekat na poslední chvíli, až po čtyřiceti dnech konečně přestane sněžit a veškerý život v údolí řeky - stejně jako ve všech ostatních údolích světa - překryje mnohametrová vrstva sypké bílé peřiny.

Když byl v údolí místní pobočkou Zelených vyhlášen konkurs na záchranu lidstva, Noe se jako obyčejně přihlásil s projektem své modernizované archy. "Tato archa," povídá Noe předváděje podmračeným výběrčím model v měřítku 1:250, "je schopna dostatečně dlouho plout na vzedmuté vodní hladině a odolávat vlnám všeho druhu." Noe si byl svým vítězstvím jist, ostatně jako jediný z uchazečů měl již z minulosti srovnatelné reference. Také jako jediný přišel s něčím hmatatelným, zatímco ostatní uchazeči nabídli jako obyčejně jen ideje a sliby. Jenže výběrová komise si zaťukala na svá moudrá čela a vyčetla mu nedostatečnou prozíravost a inteligenci. Co prý s takovou archou - i kdyby plula sebelépe a odolávala třeba i vlnám rádiovým - dělat v zimě?

 

O trojjediném králi

Potkal jsem ho v noci v metru. Vypadal smutně, jako kdyby šel z mejdanu rovnou do práce. Na hlavě nakřivo nasazenou papírovou korunu, na bradě strniště po vyčerpávajícím dni. Nestihl jsem ho ani oslovit a začal sám: "Nebudeš mi věřit, ale jsem Tři králové." Řekl to jako samozřejmost. Asi jsem vypadal udiveně.

"Nediv se," povídá. "To jsou trendy dneška: Šampón a kondicionér v jednom, prací prášek a aviváž v jednom, zapalovač funguje jako svítilna a ještě přehrává empétrojky, deštník jako golfová hůl. Když může poslanec bejt zároveň doktor, hejtman a arogantní vejtaha, proč bych já nemoh bejt Tři králové, ne?" Nebo Sněhurka a sedm trpaslíků, doplnil jsem si, protože mám rád pohádky. Nebo rovnou Alibaba a čtyřicet loupežníků. Mohla by to být pěkná dramatizace pro divadlo jednoho herce. Životní role, nízké náklady.

Znělo to logicky. Tři králové seděl na sedadle naproti mně a prohlížel si mne s vláčným a rozmazaným zájmem. Čepici mu co chvíli shodily poryvy setrvačnosti rozjíždějícího se a zastavujícího vozu, ale vždycky si ji nasadil zpátky. Byl pyšný na to, že je Tři králové.

Imponoval mi svou jistotou. Pořád jsem měl malou dušičku, že řekne: "Já jsem Tři králové - a kdo jsi vlastně ty?" Co mu na to mám odpovědět? Že jsou okamžiky, kdy si ani nejsem úplně jistý, že doopravdy jsem? Bude se smát celou cestu domů a čepice mu bude padat ze smíchem se otřásající hlavy do přemrzlého sněhu tříkrálové noci.

 

Nenadálá nenálada

Kde se vzala, tu se vzala

v novém roce malá vada:

nenálada nenadálá,

nenadálá nenálada.

Přišla zcela znenadání,

nenadále všude vadí;

ani silná káva ranní

nenáladu nenaladí.

Úsměv připomíná křeče,

a tak člověk váží, zdali

nemá radši zmizet v dáli,

leč před sebou neuteče:

Ani v dáli by se dál

nenálady nenadál.

Nedělní miniglosy č.45

V Praze se příští týden uskuteční další jednání již několik let probíhajícího teologicko-ekonomického sympozia, které by mělo s definitivní platností odpovědět na otázku, jaké množství státních dluhů se vejde na špičku jehly. Obě znesvářené skupiny se shodují v marginalistickém přístupu a tvrdí, že se tam vejde nekonečné množství dluhů. Konzervativní marginalisté však tvrdí, že dluhy nemohou na špičce jehly dělat piruety, zatímco liberálnější skupina je zásadně proti jakémukoli omezování jejich pohybu.

----------------------

Na televizním festivalu v Pchjongjangu získal hlavní cenu český seriál Okres na severu. Předseda odborné poroty generál Kim při oficiálním vyhlašování výsledků uvedl: "Konečně nejen američtí ale i evropští tvůrci připustili, že hlavní globální konflikt dneška neprobíhá mezi Západem a Východem, ale - jak my Korejci už dávno víme - mezi Severem a Jihem."

 

O novoročních předsevzetích

Jak na Nový rok, tak po celý rok, říká se a nejsem si jistý, zda to má být reklama nebo spíš temná výhrůžka. Asi to nejde brát úplně doslova. Věřím, že nebudu mít po celý rok v hlavě lehkou závrať při vzpomínce na včerejší obsah tří prázdných lahví stojících zřejmě za nějaký svůj noční prohřešek na hanbě v koutě. Asi nebudu obědvat po celý rok čočku a zametat byt posněžený vanilkovým cukrem a hoblinkami kokosu ze zbytků vánočního cukroví. Kruhy pod očima po poloprobděné noci mne snad také zbaběle opustí, až poznají, zač je toho se mnou loket. A věřím, že i počasí se po nějaké době rozkouká a nebude celý rok povinně hnusně pod mrakem a v mlžném oparu jako dnes jen proto, že to tak hlásá nějaké podivné pořekadlo s absolutním rýmem.

Podlehnu-li tedy dnešní revoluční atmosféře po násilném svržení starého roku a dám si do nového roku nějaké pěkné předsevzetí, snad mi nehrozí, že během roku bez nějakého toho každodenního malého předsevzetí nebudu moci večer usnout. Co třeba takhle předsevzetí, že se poučím ze svých starých chyb, to by se jako transparent v davu při vítání nového roku docela slušně vyjímalo, ne? Ale právě proto, abych neopakoval staré chyby, měl bych se napřed podívat na svá loňská novoroční předsevzetí. Někde na začátku kalendáře právě směřujícího do zasloužené penze by o nich mohla být zmínka. A už je tu máme - jak živý obraz z nedávné minulosti. Snad až moc živý.