O novoročních předsevzetích

Jak na Nový rok, tak po celý rok, říká se a nejsem si jistý, zda to má být reklama nebo spíš temná výhrůžka. Asi to nejde brát úplně doslova. Věřím, že nebudu mít po celý rok v hlavě lehkou závrať při vzpomínce na včerejší obsah tří prázdných lahví stojících zřejmě za nějaký svůj noční prohřešek na hanbě v koutě. Asi nebudu obědvat po celý rok čočku a zametat byt posněžený vanilkovým cukrem a hoblinkami kokosu ze zbytků vánočního cukroví. Kruhy pod očima po poloprobděné noci mne snad také zbaběle opustí, až poznají, zač je toho se mnou loket. A věřím, že i počasí se po nějaké době rozkouká a nebude celý rok povinně hnusně pod mrakem a v mlžném oparu jako dnes jen proto, že to tak hlásá nějaké podivné pořekadlo s absolutním rýmem.

Podlehnu-li tedy dnešní revoluční atmosféře po násilném svržení starého roku a dám si do nového roku nějaké pěkné předsevzetí, snad mi nehrozí, že během roku bez nějakého toho každodenního malého předsevzetí nebudu moci večer usnout. Co třeba takhle předsevzetí, že se poučím ze svých starých chyb, to by se jako transparent v davu při vítání nového roku docela slušně vyjímalo, ne? Ale právě proto, abych neopakoval staré chyby, měl bych se napřed podívat na svá loňská novoroční předsevzetí. Někde na začátku kalendáře právě směřujícího do zasloužené penze by o nich mohla být zmínka. A už je tu máme - jak živý obraz z nedávné minulosti. Snad až moc živý.

 

"Zhubnout!," stručně a úderně břinkne do očí první bod z nervózní rukou psaného seznamu (kolipak asi bylo loni na hanbě prázdných lahví?). Vstupuji tedy na osobní váhu a pyšně jásám. Pravda, poučením pro příště je, že předsevzetí takového typu by se lépe vyhodnocovalo před Vánoci, kdy bych mohl jásat o dvě kila pyšněji. Ale přesto sedm kilo dolů není špatný výsledek. Ještě chvíli postojím, abych si optimistické cifry užil, ale nekompromisní digitální mozek přístroje mne nenechá opájet se dlouho a sám se vypne. "Dokochat!" rozkáže mi přísně. "A něco dělat!"

"Zmoudřet!" říká podobně stručně druhý bod. No, dost obecné. Jak něco takového vyhodnotit? Snad podle toho, kolikrát člověk ustoupí? Nebo kam až? U bodu zůstává otazník a napadá mne, že bych si mohl jako předsevzetí dát i "nedávat si příliš obecná předsevzetí". Zato třetí předsevzetí je konkrétní až dost: "Každý den cvičit!" No, půjdeme dál, ne?

"Nenechat se vytáčet!" Sakra, jak tohle se tady ocitlo? Já se na to… Kdo to sem u všech čertů napsal? K tomuhle bodu se radši vrátím až nakonec, nerad bych ho vyhodnocoval ve zbytečném afektu, který vylučuje objektivně posoudit situaci.

"Založit si blog". Odškrtnuto. Dalších šest předsevzetí je lepší nezmiňovat.

Následuje několik záchranných předsevzetí, která byla do seznamu vložena především proto, abych mohl být při vyhodnocování aspoň s něčím spokojen, kdyby se naplnila pesimistická vize.

"Přestat kouřit (kdybych náhodou začal)."

"Ztloustnout."

"Spát během každého týdne aspoň 10 hodin."

"Pravidelně luxovat všechny koberce." Jen pro upřesnění, mám v bytě dlažbu.

"Nepít alkohol, který mi nechutná."

No a v posledním bodě bylo něco dlouhého o ženách, ale to bylo napsané tak ustrašeným rukopisem, že se mi to nepodařilo přečíst.

Žádná sláva - takový odečet úspěšnosti. A to jsem ještě v penzionovaném kalendáři u 6.ledna našel dovětek, který zněl: "Nedávat si příliš obecná předsevzetí," přičemž slova "příliš obecná" byla - nejspíš dodatečně - červeně přeškrtnutá. Že bych se poslechl a žádné novoroční předsevzetí si letos nedal? To bych ale Nový rok ochudil o krásnou tradici a - znáte to: Jak na Nový rok, tak po celý rok! A co si potom počít s ochuzeným rokem? Ostatně předsevzetí ze 6.ledna se nedá brát jako novoroční ale maximálně tříkrálové, takže bych na ně neměl brát ohledy.

Otevírám tedy nový kalendář, který má do důchodu ještě dlouhých třistapětašedesát dní. Zahledím se nahoru do stropu, do míst, kde vídám v okamžicích osvícení zrcadlit se růžovou budoucnost a rozvážně píšu svůj první letošní bod: "Neopakovat staré chyby!"