O bílé orchideji

Z okna mého bytu vyhlíží překrásná bílá orchidej. Zbyli jsme si. Já byl toho dne poslední kupující v květinářství: "No tak dobře, pojďte ještě. Ale vybírejte rychle!" vpustila mě blahosklonně dovnitř květinářka, přestože měla zavřít už za dvacet minut. I ona byla poslední. Myslím tedy tu orchidej. A květinářka ostatně taky. Orchidej se už odevzdaně připravovala na další noc v nenávistném prostředí ostatních pyšně exotických květin. V jakém exotickém prostředí se chystala strávit noc květinářka, se bylo možné pouze dohadovat.

"Ach jo," říkala si orchidej. "Kdyby si mě tak koupil, abych tu už nemusela být další noc! Včera, když tu ještě se mnou byla růžová Phalaenopsis, to byla jiná zábava. Proštěbetali jsme skoro celou noc a ostatní holky jenom bezmocně sykaly své "Ššššt!!!" Ale dopoledne si ji odnesli. A nové orchideje vozí vždycky v úterý a teď je sobota." Tři bezútěšné noci. Květinářka nervózně mrkla na hodinky. Byl jsem pro bílou orchidej pro dnešek poslední nadějí. A ona pro mne vlastně taky.

"Ten chlap sice vypadá dost podezřele, ale pořád lepší být u něj než tady s těma nosatýma tropickýma kráčmerama."

 

Přemýšlel jsem, jestli je pro mne dost bílá. Ne, že bych měl rasistické sklony, a už teprve ne vůči orchidejím. Nepořizoval jsem si ji ale proto, aby se mnou sdílela domácnost. Potřeboval jsem orchidej - modelku. Rozhodl jsem se totiž, že si ji vyfotím. Udělám fotografii květu bílé orchideje proti ještě bělejšímu pozadí, říkal jsem si a v duchu jsem viděl, jak ta fotografie vypadá. Z křídově bílého papíru vystupuje do prostoru bílý květ s jemně pihovatým vnitřkem, kde je možné - když se dobře soustředíte - vidět jemný žlutozelený nádech. Tahle bílá je tak akorát! Beru si tuto rostlinu dobrovolně a jsem připraven s ní sdílet dobré i zlé.

Květinářka ještě špitla pár slov na rozloučenou ("zalejvat, zastřihávat, nejíst, třistapadesát), rychle zhasla a zanechala tropické kráčmery napospas noci. Když tak slýchám, jaké problémy mají někteří fotoamatéři s modelkami, trochu jsem se bál, co bude následovat. Ale moje modelka nekladla nejmenší odpor, spokojeně se nechala unášet do improvizovaného ateliéru a ani tam nedělala scény, nepila mi moje víno a nečinila si zjevně žádné další nároky.

Druhý den jsem se svou skromnou modelkou nafotil celý film. Ze zářivě křídově bílého pozadí bylo na fotografiích pozadí šedé. Jemně pihovatý vnitřek se slil v nevábnou skvrnu. Běloba květového těla s jemňounkou žilkovou strukturou reinkarnovala v tmavě šedou, místy přecházející do světle černé. Jemný žlutozelený nádech vnitřku květu se stydlivě schoval mimo záběr.

Mám teď spoustu špatných fotek a doma v okně krásnou živou květinu, která má minimálně o jeden rozměr víc než na fotografii. Snažím se na ni aspoň co nejvíc usmívat, když už jsme si takhle zbyli a naše umělecké soužití nevydalo kýžené plody. A zvažuji, že v úterý, až přivezou nové zboží, ještě přikoupím růžovou Phalaenopsis.

Nocí se bude celým bytem rozléhat veselé štěbetání orchidejí a já kvůli tomu zatracenému randálu nebudu moct spát.