Kulturní nářez aneb Osm neobyčejných dní

Posledních deset dní pro mě bylo opravdu neobyčejných, protože poté, co leden a únor proběhly celkem nevzrušivě a snažil jsem se je mít co nejrychleji za sebou, na přelom února a března se naskládaly do mého diáře kulturní akce jedna za druhou, o to lepší, že všechny byly spojeny s nějakými mými přáteli. A protože zítra, v sobotu, jedu pro změnu do Chrudimi (viz úplný konec dnešního článku), myslím, že je nejvyšší čas udělat si malý letmý přehled toho, co se v posledních dnech odehrálo a co bylo příčinou, že jsem spoustu jiných věcí nestíhal, protože jsem pravidelně chodil domů nedlouho před půlnocí :-). Pojďme pěkně postupně:

 

Den první, pondělí, Vršovické knihkupectví: Vernisáž výstavy výborného fotografa i člověka, španělského Pražana Carlose Sardá Vidala (teď nevím, jestli to krásné jižní jméno skloňuji správně). Na snímku autor s fotografkou, spisovatelkou a vypravěčkou krásných pražských příběhů Klárou Hášovou.

 

  

 

Den druhý, pátek, Zdiby: Tuhle paní znám z práce už několik let a vůbec jsem netušil, že ráda (a moc pěkně) zpívá. Tak nám, kolegům z práce, zorganizovala regulérní koncert a táhla velký sólový program od půl šesté do devíti. Jak říkával jeden můj dřívější spolupracovník, je hezké vědět, že vaši kolegové z práce mají taky "lidský rozměr" :-). No jo, to mohla paní kolegyně tušit, že ji při vystoupení vyfotím rozmazanou, ode mě se určitě nedá očekávat fotka do modelingového "booku"... 

 

 

 

Den třetí, sobota, Staré Město pražské: Dvouapůlhodinová prohlídka neobyčejného kláštera minoritů v Praze při sv. Jakubovi Větším kousek vedle Ungeltu. Na prvním obrázku je gotický ambit...

 

 

 

 

 ... na druhém obrázku  moc pěkné okno velkého a slavnou historií nasáklého sálu Jana Lucemburského...

 

 

 

...a na třetím část tzv. Korunovačního sálu v prvním patře objektu.

 

 

 

Den čtvrtý, neděle, Letiště Václava Havla: Ve dvě odpoledne vypukla na pražském letišti v prostoru mezi terminály č.1 a 2. velká vernisáž společné fotovýstavy WOMEN. Říkám "velká" vernisáž, protože na výstavě jsou k vidění fotky 58 fotografek a fotografů, přičemž asi 40 z nich tu bylo na vernisáži přítomno osobně. Opravdu neobyčejná koncentrace lidí s foťáky a obávám se, že kdyby se pražské letiště stalo terčem teroristického útoku, fotografické magazíny by to mohly na nějakou dobu zabalit.

 

Část fotek je i umístěna i na terase s vyhlídkou na startující letadla.

 

 

 

Den pátý, pondělí, Cafe Art of Alchemy v Opletalově ulici: Večer jsem se byl podívat na společnou výstavu svých přátel, fotografky a zdravotní sestry Dáši Ultzenové (dělá hlavně zasmušilé černobílé fotky) a malíře Jerryho Svobody (dělá hlavně obrazy s výraznými barvami).

 

 

 

Tady je ukázka jednoho takového Jerryho barevného obrazu...

 

 

 

...a zde zase ukázka Dášiných zasmušilých černobílých fotek, tentokráte ze Žacléřska.

 

 

 

Den šestý, úterý, pražské sídliště Invalidovna: Vernisáž a koncert v mém skoro "domovském" Divadle Kámen. Na černobílé fotky jsou lidé zvyklí, na černobílé obrazy už asi tolik ne. Tyhle jsou od Martina Toula, výstava má název (podle jednoho z obrazů, který vám ale vtipně neukážu, je na druhé straně divadelní kavárny) Ruka, která stíní.

 

 

 

Chvíli to vypadalo, že na místě budu jako jediný řádný host, protože jinak měli všichni účastníci jinou roli: Vlevo je autor obrazů, vedle něj kurátorka Lucie Váchová, která má na starosti všechny zdejší výstavy (tedy i tu moji v roce 2021) a kousek stranou jsou tři hudebníci z kapely Úlet včelstva. Nakonec ale ještě přišlo asi šest dalších hostů, tak jsem byl uražený, že jsem přišel o exkluzivitu :-).

 

 

 

Jazzmani z Úletu včelstva mají v oblibě netradiční rytmy, tedy různé devítiny a sedmnáctiny, čtyřčtvrťový takt od nich fakt nečekejte. Nečekali jsme a líbilo se nám to.

 

 

 

Den sedmý, pátek, tedy dnes, X-Foto Gallery Cafe v pasáži v Hybernské ulici: Vernisáž výborné "barevné" streetové fotografky Jany Kupčákové. K pasáži jsou k vidění velmi nápadité fotky z New Yorku. Jana Kupčáková (na obrázku vlevo s čepicí) byla uvedena Katkou Janišovou, rovněž skvělou fotografkou zaměřenou více na portréty. No a spouště cvakaly, vrčely a pípaly... Jestli půjdete okolo Hybernskou ulicí, mrkněte tam, výstava v pasáži je volně přístupná.

 

 

 

 

Ještě slavnostní přípitek na úspěch vernisáže...

 

 

 

... a můžeme se ponořit do barev a kontrastů ulic Nového Yorku. Sice se mi nejvíc líbila jiná fotka, ale bohužel, právě ta měla v ochranném skle nejvíc odlesků a rozumně se to vyfotit nedalo.

 

No a teď už se dostávám lehce do budoucnosti:

Den osmý, sobota, tedy zítra, Chrudim: Jedeme se tam podívat na autorem komentovanou prohlídku výstavy, o jejíž vernisáži jsem tu už psal v článku Vernisáž fotovýstavy v Chrudimi aneb Okem Kočičáka. Prohlídka by měla být od 14 hodin, ale po městě se budeme - jestli tedy ráno nezaspím - toulat už od dopoledne, tak doufám, že bude zase krásně.

 

Docela nabitý program bude pokračovat i v dalších týdnech, i když už asi přece jen ne s takovou brizancí, jaká je popsána v dnešním článku. A nebojte, když bude něco stát za to, dám zase vědět :-).