Točna Vilímkova nakladatelství v Opatovické ulici

Minulý týden jsem se v článku Obrázky z ne zcela běžně navštěvovaných míst Prahy velmi letmo zmínil o jednom velmi zajímavém komplexu budov v centru Prahy, kterým je Vilímkovo nakladatelství. Kdykoli jsem procházel kolem, tenhle rozlehlý "domeček" na rohu Černé a Opatovické ulice mě lákal k návštěvě, ale nikdy jsem se k ní neodhodlal. Povedlo se mi to až při - v odkazovaném článku zmíněné - večerní naučné procházce, kdy se nám podařilo dostat až na střechu objektu, poskytující nám i našim fotoaparátům okouzlující a celkem neokoukané výhledy do okolí.

Ta budova je zajímavá kdečím, např. pořád ještě na oprýskaném středním pásu omítky prosvítá původní nápis NAKLADATELSTVÍ JOS. R. VILÍMEK. Každopádně stojí za to vstoupit do průjezdu budovy (na fotografii, jako kdysi legendární Peroutkův článek, vlevo dole), nejlépe v době, kdy je otevřený pozoruhodný průchod do Spálené ulice. Když je průchod zavřený, jde to samozřejmě obejít, ale přijdete o část kouzla tohoto místa. 

 

 

 

V průjezdu, vedle hlavního vchodu do rozlehlé ošuntělé budovy najdete dnešní "technickou pražskou drobnůstku" - točnu, která se používala pro zdejší nakladatelství. Do průjezdu zajížděly automobily, které  tu nakládaly a vykládaly především papír či hotové knihy, ale nebylo tu dost prostoru na otáčení. Tak to Vilímkovi technici vymysleli skvěle a do průjezdu nainstalovali točnu. Právě naložené (nebo vyložené auto) se prostě otočilo jako Hujer s denním tiskem a mohlo nerušeně pokračovat do pražských ulic. Mimochodem, jsem moc rád, že jsem si s sebou do těchto prostor, které sice nejsou nijak zvlášť stísněné, ale těžko se tu dosahuje potřebného odstupu, vzal širokoúhlý objektiv a mohl z minimální vzdálenosti dostat do záběru celou točnu. Je vidět, že točna není zrovna v plné formě, což ostatně platí pro celé Vilímkovo nakladatelství, už dlouhá léta by to chtělo poctivou a bohužel jistě i nákladnou rekonstrukci, každopádně ale splňuje moje kritéria pro správnou pražskou drobnůstku: Nemělo by to být nic velkého, nemusí to úplně každý znát a měl by s tím být spojený zajímavý příběh. 

Vilímkovo nakladatelství, které ve své době proslulo vydáváním knih Julese Verna, Karla Maye nebo detektivkami s Sherlockem Holmesem, bylo po komunistickém puči v roce 1948 znárodněno (rozuměj ukradeno) a rok nato uzavřeno, v té době byl Josef Richard Vilímek mladší (převzal podnik po svém otci už v 25 letech a právě on z něj udělal opravdu slavné a všeobecně známé nakladatelství) již 10 let po smrti. Později se budovy využívaly především jako sklady a vznikl zde tzv. Knižní velkoobchod, státní podnik, jehož privatizace a její důsledky začátkem 90. let docela zatřásly i světem vrcholné české politiky ("Mackův Knižní velkoobchod" je dodnes v myslích mnoha lidí podobným krátkým spojením jako "Kalouskovy padáky").

Netuším, jestli točna ještě funguje; v provozu jsem ji neviděl a navenek nebudí zdání velké pohyblivosti. Jako pozoruhodný pozůstatek po velkém podniku, který po dlouhá desetiletí ovlivňoval život v českých zemích se mi ale zalíbila natolik, že mi stálo se k ní o víkendu vrátit a udělat snad o něco lepší záběr než při původní společné večerní vycházce. Tak až půjdete někdy kolem, nakoukněte :-).