Jak jsem si pokecal s umělou inteligencí

Už jsem na sociálních sítích četl o různých osobních zkušenostech s umělou inteligencí. Jeden čas jsem si říkal, že by nebylo od věci získat umělou inteligenci jako pravidelného komentátora na blogu, ale pak jsem byl příliš líný dotáhnout něco takového do konce. A kdoví, třeba by se umělé inteligenci zalíbilo, že o ní jednou ročně budu psát v tradičním bilančním článku, jako byl naposledy text Komentáře a komentátoři na mém blogu v roce 2022, a ve snaze dostat se v žebříčcích co nejvýše by rozpoutávala cílené komentářové rozeštvávací přestřelky; inteligentní je na to dost! Takže ne, nic takového, pěkně zůstanu u svých milých komentátorek a komentátorů z masa a kostí. 

Byl jsem ovšem nedávno nucen zavolat po dlouhé době na informační linku jedné nejmenované banky. Přiznávám, velmi nerad vyřizuji podobné věci telefonem, byť je rozhodně v mých schopnostech po telefonu se slušně domluvit; nečiní mi to ovšem pražádné potěšení. Vytočil jsem bez dalších prodlev příslušné číslo, abych měl vše za sebou co nejrychleji, a byl jsem po předchozích zkušenostech připraven na plechový hlas, který mi nařizuje tu zmáčknout dvojku, tu devítku a jindy zase nulu, abych docílil kýžené informace. Ale doba pokročila a tentokrát se vše odehrálo jinak:

"Řekněte nám svůj požadavek!" povídá všeznale mužský hlas na druhé straně telefonu. Aha, na takový příkaz jsem ovšem nebyl připraven. Chvíli jsem se zamyslel, jak co nejstručněji naformulovat skutečnost, že moje maminka dostala prapodivnou esemesku potvrzující transakci, která se nijak netýkala jejího účtu, tak bych se rád zeptal, jestli to není nějaký sofistikovaný pokus o infiltraci, a pokud ne, jestli zbloudilá (a nejspíš i někým zaplacená) konfirmační esemeska nemůže někomu chybět. Než jsem domyslel, co bych vlastně rád bance v kostce sdělil, hlas mi do mlčenlivých myšlenek netrpělivě vskočil: "Nerozumím, opakujte váš požadavek!" Grrr, jestli něco nemám rád, tedy to, že mě stroje peskují a ještě se to snaží vydávat za službu. 

Zkusil jsem obsah sdělení trochu zhutnit, ale věta zcela spontánně vykvetla v košaté souvětí. "Nerozumím vašemu požadavku, naformulujte ho jako jednu větu," povídá robot, který tím definitivně překročil počet strojových výčitek, které jsem byl v danou chvíli ochoten tolerovat, a aktivoval tím můj gen prchlivosti: "TAK PODÍVEJTE, JESTLI MĚ OKAMŽITĚ NEPŘEPOJÍTE NA ŽIVÉHO OPERÁTORA, TU JEDNU VĚTU, KTEROU VÁM ŘEKNU, SI ZA RÁMEČEK NEDÁTE!!!" zařval jsem do telefonu. Na výsledek jsem tentokrát nečekal ani vteřinu: "Vašemu požadavku jsem rozuměl!" zahlásil vítězoslavně robot a téměř současně s dozněním posledního vykřičníku se ozval hlas operátora.

No a já doteď nevím, jestli umělá inteligence už dostatečněkrát zažila podobnou situaci, takže se z ní sama poučila, jak se nejlépe zachovat, nebo má prostě nadefinováno, že při určité limitní hlasitosti telefonátu má zbaběle přepojit hovor na živého člověka a sama jde pomáhat dalším, méně prudivým zákazníkům, tedy aspoň těm, kteří dokážou zkondenzovat své přání do jedné správně strukturované a srozumitelné věty. 

Co bude s těmi méně srozumitelnými, kteří se navíc vyjadřují tiše, netuším, ale můžu se u umělé inteligence zkusit jednou větou přeptat.