Můj rušný začátek jara

Když už tedy máme (zatím ještě) hentů demokraciu, začátek jara si každý připomíná, kdy chce. Meteorologové berou za začátek jara 1. březen, astronomové aktuálně 20. březen (ale donedávna a zase v dalekém budoucnu i 21. březen nebo dokonce 19. březen), pro řadu lidí jsou začátkem jara až velikonoční svátky. Moje vlastní jaro začíná už dlouhá léta 16. března, protože se právě tenhle den k mé radosti kdysi neodstranitelně vřadil mezi moje významné soukromé dny. A tentokrát to pro mě byl navíc celkem rušný den, takže jsem si na něj dokonce musel vzít dovolenou, abych všechno stihl. Nicméně, ráno jsem si zrovna nepřispal. Naopak, vstával jsem o dost dřív než obvykle v pracovní dny, už kolem půl páté, protože mě toho čekalo docela dost. 

Prvním a nejdůležitějším bodem dne bylo pro mě samozřejmě přání k narozeninám člověku, který právě dokáže udělat jediným úsměvem i z té nejprotivnější a nejvlezlejší zimy slunečné a radostné jaro, takže začátek mého jara oproti jaru astronomickému před lety poněkud urychlil a pevně ho usadil do kalendáře na svátek Eleny a Herberta. 

Pak jsem musel dost neochotně vyrazit do mrazivého jasného rána, protože jsem měl na půl osmou domluvenou schůzku v tiskárně, kde mi budou připravovat tři nové autorské tisky mých fotek pro ty, co si je chtějí pověsit doma na zeď. V tiskárně vše proběhlo hladce a rychle, takže jsem se ještě stihl asi na půlhodinku otočit na druhém konci Prahy v práci, čímž jsem dost vyděsil kolegy, kteří se těšili, že ode mně budou mít konečně dva dny pokoj (stejně úplně neměli, protože jsem je dopoledne prudil z vlaku). Pak jsem včas dojel a doběhl na Hlavní nádraží, odkud jsem vyrazil vlakem do Plzně. Tam jsem si skočil na rychlý oběd, hodil jsem si věci do plzeňského bytu a vyrazil na schůzku týmu, který připravuje výstavu, jejíž podstatnou část by měly tvořit moje fotky (podrobněji jsem o tomto nápadu psal v nedávném článku Budiž Světlo!) Během hodiny a čtvrt jsme se na všem domluvili a já to vzal zase přes půl města, tentokrát do ordinace, kde už si na mě "brousila zuby" moje zubařka a pošmákla si na mých dvou čerstvých malých kazech :-). Domů jsem se dostal až za tmy, takže i když sluníčko mělo přes den už opravdovou jarní sílu, na žádné focení tentokrát nebyl prostor.

Protože jsem ale dnes - druhý a poslední den své plzeňské dovolené - musel opět vstávat kolem páté, zkusil jsem rovnou z postele vylézt do mrazivého rána na balkón plzeňského bytu a udělat rychlý snímek typicky plzeňského východu slunce. 

Tak tedy - sólo pro tovární Škodovy haly, komíny a vycházející sluníčko. Pro mě už dnes jednoznačně jarní, ať si zpozdilí astronomové říkají, co chtějí :-).

Teď si každopádně beru s sebou foťák a hned po publikaci článku vyrážím do města. Tak uvidíme, jestli Plzeň přispěje nějakým zajímavým námětem, který si tu budeme moct v budoucnu představit. Má na to přesně jedno odpoledne.