O zlaté zásilce z Evropy

Kdo mě už nějakou dobu na blogu nebo na sociálních sítích sleduje, ví, že občas pošlu pár svých fotek na daleký výlet na nějakou zahraniční fotografickou soutěž. Kdyby tyhle pokusy zůstávaly bez odezvy, nejspíš by mě to brzy omrzelo, tím spíš, že fotkám na cestu musíte dát nějaké kapesné v podobě účastnického poplatku, aby je nekompromisní ochranka vůbec vpustila do dveří.

Když ale při několikátém pokusu přišel první úspěch a jedna z mých fotek nejenže získala ocenění odborné poroty, ale stala se součástí výstavy vítězů v překrásné galerii v centru Berkeley, přesvědčilo mě to, že takové "kapesné" nemusí být jen čistě vyhozené peníze, protože úspěch v renomované mezinárodní soutěži a výstava v uznávané galerii samozřejmě napomáhá dobrému fotografickému jménu.

Od loňského podzimu pak přišla (a i blogové články ji zaznamenaly, jak můžete zjistit na jednotlivých odkazech) nečekaná šňůra dobrých výsledků na několika velkých soutěžích, odkud se moje fotky vrátily s nějakým oceněním. Napřed úspěšná soutěž Px3 v Paříži, pak velká soutěž v Tokiu, v "klasické" fotokomunitě velmi respektovaná soutěž Monochrome Awards a nakonec letos trochu problematická moskevská soutěž s velkou tradicí, kde se na mě ocenění doslova sesypala. 

Pro letošek jsem se rozhodl kromě soutěže v Moskvě obeslat ještě ND Awards jako druhý hlavní roční cíl, přičemž jsem si řekl, že kdyby se mi ještě v mezidobí připletla do cesty nějaká příležitost na dobré adrese, pošlu tam třeba pár nových snímků, aby se před ostřížím zrakem mezinárodní poroty trochu otrkaly. A přesně to byl případ soutěže European Photography Awards (EPA 2022), kterou pořádá stejná organizace jako velkou soutěž v New Yorku (o té teď zrovna přemýšlím, protože mi přišly minulý týden čerstvé propozice) nebo v Londýně. Nakonec jsem se v březnu rozhodl tam poslat 5 fotek, což znamená ještě celkem únosný vstupní poplatek.

Minulý pátek se mi organizátoři ozvali s výbornou zprávou, že moje fotka Květinová řeka (kterou už odtud z blogu velmi dobře znáte), dostala "zlatou cenu", přičemž hodnocení je podobné vinařským soutěžím, kde fotka získává od odborné mezinárodní poroty "pomocné body" a když jich nasbírá dostatek, dostane podle celkového výsledku definované ocenění. Pikantní ovšem je, že "ZLATO" je v tomto případě až druhá nejvyšší úroveň, protože na vrcholu žebříčku této soutěže trůní "PLATINA". Hoši z nadnárodní společnosti pořádající tyto soutěže v tom věru umějí chodit; zlatem nikdo nepohrdne a před ostatními to pěkně leskle zní, i když je v daných podmínkách spíš na úrovni, kterou jsme z olympiády zvyklí vnímat jako stříbrnou. A právě takové "stříbrné zlato" mi z této evropské soutěže připlulo na vlnách řeky z podzimních staňkovských aster.

 

 

 

Samozřejmě, podobná zpráva vždycky potěší a lehce načechrá ego, a taky je to dobrá příležitost prezentovat se v dobrém nazlátlém světle před přáteli, známými a taky potenciálními zájemci o fotky, aby si připomněli, že jsem svou zrcadlovku doposud nepověsil na hřebík. Hned pár minut po vyhlášení výsledků jsem tak pověsil na facebook malou koláž z oceněné fotky a příslušného certifikátu, dal jsem základní informaci i s obrázkem na svůj instagram a obměnil jsem už poněkud vousatou jarní "aktualitu" na úvodní stránce mého fotowebu. Během večera jsem si pak užíval příjemné pocity: Jedna oceněná fotka z pěti, to je velmi slušný výsledek na to, jaká záplava obrázků z celého světa do této soutěže směřuje.

 

 

 

Mám ve zvyku na každé podobné soutěži probrat podrobně všechny oceněné fotky a vypsat si fotografy, kteří mě něčím vysloveně zaujali, abych si k nim dohledal další informace a případně začal jejich konání důsledněji sledovat. Jak jsem si tak z dálky prohlížel sekci čestných uznání, říkal jsem si, že asi taky někdo někde v Evropě vyfotil tamní most v mlze podobně jako já loni na podzim v Praze. Podíval jsem se na fotku blíž a vidím tam napsáno "Czech Republic". No tohle? Je možné, že by někdo z podobných míst a za podobných podmínek jako já takhle vyfotil Karlův most? Fotografů se sice tehdy po malostranském nábřeží potulovalo dost, ale stejně... To by byla úžasná náhoda! 

 

A tak jsem nakonec na oceněný obrázek ještě víc zaostřil a zjistil jsem, že je to moje vlastní fotka, která v soutěži dostala jedno z asi tří stovek udělených čestných uznání, jen mi to zpočátku nikdo nepovažoval za nutné sdělit. Organizátoři se zjevně řídí cimrmanovským Hledej, šmudlo! 

 

Na další stránce s čestnými uznáními už jsem byl opatrnější a vystavené fotky jsem si prohlížel pozorněji. A ano - jako nadšený houbař, který prohmatává mech kolem hříbka, jestli tam nejsou schovaní malí "bratříčci" - jsem objevil další kousek - do třetice všeho dobrého. Fotka z pražského hlavního nádraží, které jsem dal mezinárodní název Complexity, tak dotvořila pomyslný "hattrick".

Samozřejmě, takový výsledek z evropského fotografického klání mi udělal velkou radost. A speciálně mě potěšilo, že ani jedna z oceněných fotek není starší než 1 rok, takže jako fotograf snad nežiju jen z dávné podstaty, ale vznikají stále nové fotky schopné mezinárodní konkurence. Byl to vlastně takový malý "juniorský tým", který přivezl ze závodů celkem nečekanou trojici medailí a z nich jednu zlatou. Dobře, tak tedy... aspoň marketingově pozlacenou.

Jak už jsem psal na facebooku, musím se někdy zajít podívat do směnárny, jaký má tohle zlato aktuální kurs :-).

P.S.: Zaujalo mě, že ti, kteří získali platinovou nebo zlatou cenu, dostali ve svém "výherním balíčku" i právo koupit si památeční skulpturu s věnováním (zřejmě určenou pro ty materialističtěji orientované typy s šik domácí vitrínkou nebo rovnou "síní tradic"). Pobavilo mě pomyšlení, že by třeba Meryl Streepová dostala při předávání cen Akademie obálku s voucherem, opravňujícím ji koupit si za pár tisíc dolarů sošku Oscara (ještě pikantnější by bylo, kdyby takový voucher dostaly ostatní nominované herečky). Ale to víte, ceny EPA nejsou ceny Akademie, účastnický poplatek na mezinárodních fotosoutěžích je (zejména na poměry Meryl  Streep) celkem lidový a ceny energií přece rostou i v Evropě :-).