Nejkrásnější rozkvetlá jarní tanka

Zatímco správní křesťané světí neděli, na tomto blogu se už víc než 11 let v neděli nekřesťansky maká, aby mohly vycházet tradiční Nedělní miniglosy. Blogový odpočinek přicházívá až v pondělí, jak je vidět i z toho, že za poslední skoro rok a půl tu nevyšel při pondělku ani jediný článek. Jenže někdy si prostě z dobrých důvodů vůbec není možné představit, že článek v pondělí nevyjde - tak pěkně to časově vyjde! A to je právě případ dneška.

Co je důvodem, že taková drobnost jako blogový článek nejde odložit na později, když odložit nejspíš půjde i tak monstrózní akce, jakou je fotbalový evropský šampionát, a možná dokonce i samotná nedotknutelná olympiáda? Možná proto, že pro mě už velmi velmi dlouho právě v tento den začíná mé soukromé jaro, ať už venku právě pálí slunce, zuří "blizardiáš" nebo vojsko a policie hlídkují, jestli snad jako dočasný samozvaný básník náhodou nezamýšlím sejít z odpovědné cesty a vypravit se jinam než do práce, tedy ke svému psacímu stolu.

Zrovna nedávno jsem se v článku Tajemství svazečku japonských básní dotknul tématu staré japonské poezie, jejíž neumělé současné podobě se občas věnuji při psaní svých haiku. Dnes to tedy nebude přímo haiku, ale japonské pětiverší tanka s tradičním slabičným schématem 5-7-5-7-7. Mimochodem, rýmy se v takových kouscích obvykle nevyskytují, to je jen takový můj malý dodatečný dárek, když už to v češtině jde a občas snad i může dávat dobrý smysl.

Nejkrásněji rozkvetlá jarní tanka

Šťastní to znají:

Ráno z ptačího zpěvu

a z vůní větru

cítím, když rozkvétají

tvé oči do úsměvu.

Dnes jsem podle vyzvání vlády zůstal jako odpovědný příležitostný publicista a fotograf doma, žil jsem ze svých skrovných zásob a za chvíli si jednou jejich důležitou součástí připiju na to, že právě takový úsměv je pro mě každý rok tím nejkrásněji rozkvetlým jarem, jakož ostatně i všemi dalšími ročními obdobími :-).