Haiku zimomřivých barev

Když se tak dívám na to, co tu na blogu v poslední době vyšlo, jsou to většinou celkem obsažné články, což vyvrcholilo velkým průřezovým článkem Čtrnáct zastavení z deseti let, který jsem sepsal k nedávnému desátému výročí založení blogu a obsahuje malé zamyšlení nad čtrnácti vybranými texty, které ze zpětného pohledu ilustrují vývoj tohoto blogu nebo jsou pro mne osobně něčím zvlášť důležité.

Myslím si tedy, že je nejvyšší čas dát čtenářům příležitost se taky trochu nadechnout a uvolnit, což je docela vhodná chvíle pro další z řady zdejších haiku spojených s nějakou fotografií. Fotka je to úplně čerstvá, není sice přesně taková, jakou jsem si ji představoval, protože jsem chtěl lépe zachytit ledovou tříšť plující po řece, ale nepovedlo se mi najít přesně takové světelné podmínky, které jsem si vysnil, tak tentokrát musíte vzít zavděk celkem obyčejnou fotkou, na které řeka zas až tak moc nečaruje. Jsem trpělivý, a tak si zase pár let počkám, až mrazivá teplota, jasná obloha, vhodný úhel dopadu světla a množství vody a ledu v řece dají dohromady takovou směs, která bude přesně podle mého gusta; nebojte, mám vše vymyšlené a poznamenané a jednou se určitě dočkám! :-)

 

Zámek v Dobřichovicích (leden 2019, původní infračervený obraz je upravený do černobílé verze)

Haiku zimomřivých barev

Barvy ze zámku

jsou pod peřinou řeky

v teple schoulené.

Ale nebojte, podobně jako jsou otužilci mezi lidmi, jsou i mezi barvami. I když se ve výstavních prostorách dobřichovického zámku přes zimu netopí, pár otužilých barev zůstalo třeba na mých 22 fotoobrazech, které jsou pozůstatkem mé loňské rozsáhlejší fotografické výstavy (kompletní E-katalog výstavy) a na zámecké chodbě budou k volnému prohlédnutí nejspíš i po celý únor, protože další tak obsáhlá výstava, která kromě výstavního sálu zahrne i zámeckou chodbu, se plánuje až na březen.