Osmé blogové narozeniny aneb O psu Donalda Trumpa

Když jsem si přesně před osmi lety v chřipkovém polodelíriu založil tento blog, neměl jsem ani nejmenší představu, jakým způsobem a jak dlouho bude fungovat. Nikdy před tím jsem žádné blogy nečetl, natož abych sám nějaké psal, netušil jsem, jak by měl takový blog vypadat a vlastně to pořádně nevím dodneška, takže si to dělám podle svého. Povede se mi najít témata aspoň na deset článků, říkal jsem si před osmi lety? A proč by je měl někdo číst? Potkám někdy živého blogového návštěvníka, kterého neznám odjinud? Povede se mi sehnat někoho, kdo mi napíše komentář doopravdy se vztahující k textu a ne jen standardní "mrkni plís na můj blogís"? To by pane byla krása!

Můj první článek O chřipce a psím blogu byl vlastně nepřímou ozvěnou tehdejšího nástupu Baracka Obamy (a hlavně jeho blogujícího psa, o kterém se na veřejnosti ví jen málo :-)) do prvního prezidentského období, což jsem si plně uvědomil až dnes, kdy došlo na prezidentském postu k prostřídání. Přemýšlím, jestli Donaldův pes bude také do té míry vzdělaný, aby zvládal zákruty latiny, a jestli Mr. Trump vůbec nějakého psa má. Pokud ano, bude jistě bílý, nespokojený a rozdurděný. A bude to nejspíš nějaké bojové plemeno s nevymáchanou hubou.

 

Osm let je dlouhá doba i na prezidenta, natož na obyčejného blogera. U mne ta doba proběhla vlastně zcela bez delších odmlk a blogových prázdnin (nejdelší odstup mezi dvěma články za všech těch osm let byl přesně týden, průměrný pak 2.1 dne), protože když jedu na dovolenou, většinou se kadence článků paradoxně ještě zvýší. Prezident (ten americký, podotýkám) za těch osm let šaramantním způsobem zešedivěl a já přemýšlím, do jaké míry zešedivěl tento blog, protože na blozích jako artefaktech virtuálních je šedivění méně patrné než na prezidentských skráních, což ale ještě neznamená, že k němu nedochází.

Blog se stal standardní (i když za určitých specifických okolností snadno postradatelnou) součástí mého života. Bavím se jím, protože bez toho by to nemohlo fungovat, a přitom se mu snažím neotročit, i když občas v neděli ráno protáčím oči nad tím, který šotek mi, kruciš, nakukal, abych každou neděli veřejně glosoval to, co u nás i ve světě děje :-). Místo toho, abych si uvařil sváteční nedělní oběd, přemýšlím, jak sebe i své čtenáře pobavit, a jsem na sebe vzteklý, když mi to nejde. Dělat si legraci prostě není žádná sranda! :-)

Mezi nástupem Barackova a Donaldova psa uplynulo osm let a za tu dobu se tu objevilo 1392 různorodých blogových článků. Hodně? Málo? Tak akorát? Prošly tudy tisíce, desetitisíce návštěvníků, kterým všem děkuji za to, že jim stálo za to nakouknout a pobýt. Kdoví, co přinese devátý rok! Třeba poklidný rovnoměrný rozvoj blogu osmými narozeninami skončí, protože ho přerve za dveřmi už nenápadně přešlapující blogová puberta a období vzdoru :-).

Pojďme se přesvědčit, jaká bude skutečnost.

Pojďme se o tom přesvědčit společně! :-)