Kouřící Berounka

O kouření se teď hodně mluví především v souvislosti s přijetím protikuřáckého zákona. Jako celoživotnímu nekuřákovi mi cigaretový dým v hospodách a restauracích rozhodně nebude chybět, byť mi ze salónních debat o tom, kde všude by si měl ještě všemocný a z definice vždy moudrý stát na kuřáky došlápnout, jako svobodomyslnému člověku naskakuje kopřivka. Ale to pořád hovoříme o obyčejném lidském kouření, dýmání či bafání, které asi lze - nepoběží-li podle dohodnutých pravidel - celkem jednoduchým procesem postihnout.

Přemýšlím ale, jak je možné za kuřáckou vášeň postihnout řeku, zvlášť když její kouření není patrné pouhým okem, ale abychom ho zpozorovali, je zapotřebí mít trochu cviku nebo aspoň použít fotografickou dlouhou expozici. Až v takovém případě si můžeme všimnout, že to, co na první pohled vypadá jako rozverné skotačení říčních proudů a proudíků, je ve skutečnosti obyčejné dýmání, dovedně skryté v odlescích vykutálené říční hladiny. Méně trénované řeky se nejspíš nezmůžou na to, aby vykouzlily profesionálně ladné prostorové kouřové křivky, ale nepochybuji o tom, že právě Berounka - podobna kuřáckému labužníkovi - je při svých značných zkušenostech z několik miliónů let dlouhého života jistě schopna vyfukovat i prolamované, vlnící se a ve vzduchu se slastně převalující kroužky. Představuji si ji jako dámu sedící u starosvětsky zařízeného baru, která občas potáhne z cigarety zasazené do předlouhé špičky. Aha... U baru, já zapomněl... Samozřejmě musíme i dámu s úklonou požádat, aby dostála liteře zákona a - není-li její kuřácký hardware elektronické povahy - přesunula se z vratké barové stoličky na dobu nezbytně nutnou na chodník před vchodem do podniku. Stačí přehodit něco teplého přes ramena, klobouček do deště už jistě má.

 

Skutečnost ovšem není zdaleka tak poetická. Prostě jsem jen udělal pár fotek, na kterých si Berounka na romantickou kuřačku hraje, ale vy samozřejmě ve skutečnosti dobře víte, že jde opět jen o projev šťastné konjunkce mezi "zvlněnou hladinou" proudící řeky a mou oblíbenou extrémně dlouhou expozicí při fotografování. No řekněte: Že to "kouřící řece" celkem sluší, ať už si zákon a veřejné mínění o tom, jak je nebo není kouření právě "in", myslí cokoli?

Tak jen doufám, že nějaký hyperaktivní městský strážník nebo policista nespustí hned bandurskou a nezačne řeku doopravdy peskovat, aby zakázanou tabákovou trubičku típla a šla si zakouřit před hospodu na chodník. Při povodních už to totiž párkrát zkusila a nikdy to - můžete mi věřit - nebylo pro místní obyvatele, lhostejno, zda pro kuřáky či nekuřáky, nic moc :-).

Pozn.: Ani téma kouřící řeky není typicky vánoční, samozřejmě, přestože na fotce nejde snadno rozeznat, v jakém ročním období vznikla. I proto znovu přikládám odkaz na čtyři své články (tři básničky a jednu klavírní skladbu), které se snad k prosinci a k adventu hodí o něco lépe:

1. Dva roky starou básničku Mikuláš ve zlaté Praze.

2. Básničku z minulého týdne s názvem Adventní pohlednice.

3. Rok starou nahrávku klavírní sonáry h-moll Domenica Scarlattiho (K.27)

4. Básničku z prosince 2013 s názvem Adventní noční imprese.