Nedělní miniglosy č.368

Většina českých ministrů by měla na začátku srpna odjet na zaslouženou dovolenou. Na Úřadu vlády bude držet službu osobně premiér Sobotka, který doufá, že nebude muset řešit žádné zásadnější vnitřní ani zahraniční problémy, protože by během srpna v prázdninově opuštěných prostorách úřadu rád nerušeně vychytal vládní pokémony.

----------------------

Dvaačtyřicetiletý americký parašutista uskutečnil rekordní seskok bez padáku z téměř osmikilometrové výšky do speciální záchranné sítě. Česká ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová v této souvislosti důrazně varovala všechny české dobrodruhy, aby je ani nenapadlo něco podobného zkoušet na českém území, protože záchranná sociální síť v České republice ještě zdaleka není tak rozsáhlá a účinná, jak by měla podle sociální demokracie být, takže by se zdejším kaskadérům mohlo snadno stát, že se do ní netrefí.

Oblačná dobřichovická lávka (s příchutí dada lanýžů)

Když jsem opravdu líný - a to je často - nechce se mi vypravit za fotkami nikam daleko, ale popojdu jen pár minut k Berounce, přes kterou vede v Dobřichovicích lávka pro pěší. Na rozdíl od některých starousedlíků se mi moderní konstrukce lávky líbí, ostatně už jsem ji tu kdysi několikrát ukazoval, např. na čtyři roky starém zimním obrázku s vycházejícím sluncem "v zádech" (udělám dnes fotku trochu menší, aby bylo zřejmé, že obrázek je tu jen pro celkovou ilustraci):

O dnešních tunguzských meteoritech

Jako zvídavé dítě jsem se jednou dostal k jakési knížce o tunguzském meteoritu. Přečetl jsem ji s příjemnou husí kůží a mrazením v zádech, natolik mi ta záhada připadla sympaticky tajuplná, a celá ta historie se mi tak moc líbila, až jsem svému staňkovskému dědečkovi záviděl, že se narodil ve stejném roce, ve kterém k té ohromující události došlo, zatímco rok mého narození byl - v mých tehdejších dětských měřítkách ovšem - ztělesněním děsuplné nudy.

Ve svém náhlém zápalu pro věc jsem vůbec nedokázal pochopit, jak mohlo trvat skoro dvacet let, než se někdo poprvé dokodrcal na odlehlé sibiřské místo, aby se na vlastní oči podíval na následky tajemné katastrofy a spočítal a nafotil milióny popadaných ohořelých stromů. To já - říkal jsem si - kdybych tehdy žil, bych dal okamžitě rodičům vale a vypravil bych se na dalekou cestu hned druhý den ráno (a to jen proto, že večer už nic nejelo), tím spíš že úderem meteoritu právě začínaly prázdniny. Nic, vůbec nic by mne - odkojeného verneovkami a s neodbytnou chutí přicházet věcem na kloub - dozajista nemohlo od takového dobrodružství odradit. A to si pište, že i kdybych snad cestou párkrát zabloudil, jako se mi to občas dělo i jen při výletu do vedlejší vesnice, pořád bych se do oblasti obrovitého výbuchu dostal o dost dřív než výprava profesora Kulika. 

 

Nedělní miniglosy č.367

Kromě vojáků, úředníků, učitelů, soudců, prokurátorů, ekonomů a zeměměřičů bylo v Turecku v souvislosti s nedávným armádním pučem zatčeno i 6300 provozovatelů veřejných záchodů. "U hlídačů veřejného WC evropského typu je možné nad jejich morálním kreditem do určité míry přimhouřit oko," řekl nám nejmenovaný dobře informovaný zdroj z prostředí podporujícího současnou vládu, který osobně již déle než rok připravoval seznamy nežádoucích osob pro případ, že by náhodou někoho napadlo zosnovat převrat. "Velmi přísné nároky na loajalitu však musíme mít vůči těm, kteří hlídají tradiční záchody turecké!"

Josef Sudek - V šeru chrámu

Chcete-li se v letošním létě vypravit za fotkami klasika české a světové fotografie Josefa Sudka, máte dvě zajímavé možnosti: Jedna krásná a velkolepá výstava se koná v Paříži, kde v Míčovně poblíž Place de la Concorde (před otevřením Musée d´Orsay zde byly vystaveny obrazy impresionistů, teď je pověstný výstavní prostor zasvěcen fotografii, filmu a video umění) probíhá velká retrospektivní výstava Josef Sudek - Svět z mého okna (podrobnosti jsem našel i na jednom zajímavém blogu o Paříži v článku Josef Sudek v Musée du Jeu de Paume. Druhá výstava (nepoměrně skromnější, ale o nic méně Sudkova) je instalována přímo v místě, kde legendární český fotograf vlastně celý svůj "fotografický život" pobýval a pracoval - v Ateliéru Josefa Sudka v Praze na Újezdě. Tam je skoro celé prázdniny k vidění výstava V šeru chrámu, na které můžete vidět fotografie z chrámu Svatého Víta.

 

Ranní přeháňka v horkém létě

Diona pokynula

svou čarovnou berlí

a za oknem rozšuměl se svět.

Vlahý déšť rozsypal ti perly

po rtech i po vlasech

a já jsem ve snu bez deštníku!

Jako gentleman

ti všechny perly slíbám

ústy plnými díků,

modlím se

malou násobilku,

ať pršet nepřestává

a sen

provoněný tvou provlhlou vůní

trvá ještě aspoň malou chvilku!

Déšť zvolna usíná,

pokojem voní ranní káva

a ze snů probouzí se

ohňová země,

ohňová krajina.

Nedělní miniglosy č.366

Ve španělské Pamploně se uskutečnil tradiční běh s býky, který se bohužel ani letos neobešel bez zraněných. Pražská primátorka chce podobnou tradici zavést i v Praze, aby se ještě zvýšilo renomé města mezi zahraničními turisty. "Rádi bychom od příštího roku pořádali v pitoreskních uličkách Starého města podobnou akci," řekla Nedělním miniglosám paní primátorka. "Nechceme se ale po Pamploně opičit a přesazovat do našeho prostředí cizorodé španělské zvyky, naopak chceme navázat na nejlepší tradice českého národa a poskytnout zájemcům relativně bezpečnou, ale přesto dostatečně adrenalinovou zábavu. Proto začneme ve spolupráci s Ministerstvem kultury, sportu a rodinného stříbra pořádat Pražský běh s voly." Podle odborníků na dobytek by měla být nová pražská akce v porovnání s během s býky výrazně bezpečnější, alespoň pokud jde o fyzická poranění. Co ovšem nadělá s psychikou nepřipraveného západního turisty případná srážka s originálním českým volem, to zatím nelze ani odhadnout.

Jan Zábrana: Celý život

Obecná poznámka: Kurzívou psané části následujícího textu jsou citáty z knihy.

Říká vám něco jméno Jan Zábrana? Věřím, že dnes už ano. Ale přiznávám, že mně dlouho neříkalo vůbec nic, když pominu fakt, že moji rodiče měli doma jeho detektivku (Vražda se zárukou). Až v devadesátých létech jsem v rokycanské knihovně čirou náhodou narazil na dvoudílný výběr jeho deníkových záznamů, který mě ovšem naprosto ohromil; nepamatuji si jinou knihu, která by mne v té době tak zásadním způsobem zasáhla. A přitom vlastně nejde o žádné ucelené literární dílo, ale "jenom" o velmi rozsáhlý soubor každodenních poznámek, nápadů, úvah, pocitů, vzpomínek a obav. Možná ale o to lépe podává kniha svědectví o atmosféře doby a o jednom životním osudu, který byl tou dobou doslova fatálně ovlivněn. Když jsem nedávno zjistil, že kniha vyšla v novém vydání (tentokrát v jediném svazku), bylo mi jasné, že si ji musím pořídit do své knihovny, i když jsem si vůbec nebyl jistý, jestli ji budu celou podruhé číst (ale jsou knihy, o kterých prostě víte, že je v knihovně mít musíte). Přece jen, kniha má přes tisíc hustě popsaných stran a přitom jde vlastně jen o výběr z ještě mnohem rozsáhlejšího základu, kterým byly desítky popsaných různobarevných sešitů, ve kterých je zachycený - přesně podle názvu knihy - doslova celý život. Ale stačilo poprvé otevřít a už jsem ji na polici nevrátil a postupně po kouscích jsem se i podruhé s nadšeným zájmem pročetl stránkami autorova života.

 

Nedělní miniglosy č.365

Český prezident se rozhodl při příležitosti 700. výročí narození Otce vlasti císaře Karla IV. využít svého práva a udělit amnestii všem vězňům, kteří se jmenují Karel. "Podle vzoru filmu Ať žijí duchové, což je - pokud to náhodou vy omezenci nevíte - starší česká komedie, jsem se podobně jako rytíř Brtník z Brtníku rozhodl využít kouzlo, které mohu udělat jen jednou za 700 let," řekl novinářům prezident. "Je ostatně docela legrace, jak - když to kouzlo vyřknete - se kolem vás na Hradě začnou rojit různí trpaslíci, kteří se můžou přetrhnout, aby vaši vůli splnili." Amnestie se tak týká i některých kontroverzních postav: Karel Schwarzenberg tak pravděpodobně nebude stíhán za své okázalé dřímání na veřejných místech, Karel Gott s Karlem Krylem nebudou obžalováni v rámci probíhající rozsáhlé protikorupční akce "Čisté hlasivky" za pobuřování, kterého se měli dopustit společným zpěvem československé hymny na balkóně Melantrichu v listopadu 1989, a - pokud zase neutekl - bude nejspíš konečně propuštěn i populární Jiří Kajínek. Na závěr tiskové konference pak prezidentův mluvčí informoval přítomné, že prezident se rozhodl vybrat si toto velké kouzlo i na dalších 700 let dopředu a amnestuje už nyní pro jistotu i všechny Miloše.

Vyznání hvězdné Velké oji

Jak každý, kdo si to sám zkusil, dobře ví, blogové články vznikají z nejrůznějších pohnutek: Někdy jde o upuštění aktuálního přetlaku (či nedotlaku), někdy chce autor svým dílkem zachránit svět, jindy zase jen někomu něco vzkázat. No a jsou články, které vznikly pouhou shodou náhod, bez nějakého významnějšího úmyslu, záměru či dokonce plánu, třeba jen kvůli momentálnímu nápadu, náhodnému souzvuku několika slov, kvůli prchavému pocitu. Tak někdy vznikají i zdejší lehce dada poetikou ochucené miniatury. Tentokrát tedy nejde o další korálek z cyklu básniček pro děti, jako tomu bylo třeba u básničky Kroupové ale spíš o obyčejné okouzlení z hrátek se slovy, v tomto případě nasvícené mihotavou září letní voňavé hvězdné oblohy :-). Nebojte, do mé básnické sbírky se tenhle kousek nedostane. Ale na letní "okurkový blog"? Proč ne?! :-)

Ranní dárkový balíček k státnímu svátku

3:15 Cosi vedle mého ucha neuvěřitelně rachotí. Probouzím se v domnění, že už nás zase obsazují Rusové, ale zjišťuji, že je to jen budík. Nechápavě na něj zírám, ale jen chvilku, protože vleže zírat v tuto hodinu nejde dlouho. Vracím se do rozkoukaného snu, jehož hlavní hrdinka mi bezděčně připomene, proč budík zvonil tak brzy.

3:30 Zvoní budík na mém novém mobilu. Ten je účinnější, protože mobil je opravdu nový, takže budík už umím nařídit, ale ještě ne vypnout. Zkouším s mobilem dělat různé věci, vyhodnocuji, že nejlepší by bylo hodit ho do akvária, ale jednak nemám akvárium a jednak nebyl úplně laciný a pro akvarijní mlže, kteří moc často netelefonují, by ho byla škoda.

 

Nedělní miniglosy č.364

Rakouský Ústavní soud v návalu euforie z vlastní odvahy anuloval po nedávných rakouských prezidentských volbách i výsledky bitvy na Moravském poli, která měla kdysi zásadní dopad na rozložení sil ve středoevropském prostoru. "Zjistili jsme, že v roce 1278 nebyly dodrženy některé formální náležitosti bitvy, takže střetnutí vojsk u Suchých Krut v Dolních Rakousích není možné podle rakouského práva oficiálně považovat za bitvu," řekl nám mluvčí Ústavního soudu. Do té doby, než se odehraje bitva náhradní, jejíž konání Ústavní soud ve svém rozhodnutí Rudolfu I.Habsburskému a Přemyslu Otakarovi II. nařídil, je povoleno používat výhradně neutrální názvy "střetnutí na Moravském poli" nebo "událost na Moravském poli" a až podle výsledků náhradní bitvy se bude posuzovat, jaký vliv to bude mít na celou několikasetletou historii Habsburků a rakouských zemí a jestli nebude třeba zpětně zneplatnit i působení Lucemburků a Jagelonců na českém trůnu.

Haiku probouzejícího slunce

Vždycky, když mám tu možnost a vstávám v létě brzo ráno společně se sluncem, říkám si, jak se takové slunce má: Ze svého dostatečnou vzdáleností podpořeného nadhledu může beztrestně vstupovat do lidských příbytků a skrze okenní tabule se dotýkat lidských tváří. Některé mu podlehnou a zažehnou tak i pro sebe nový den, jiné si na něm vyvzdorují ještě nějaký ten čas k dobru. Ale ve stejnou dobu může slunce nakouknout vlastně do všech míst zároveň a propojit tak neviditelným můstkem i velmi vzdálená místa. Jo, být tak tím slunečním prstíkem, kterému je po ránu bez zbytečného podezřívání dovoleno vstoupit do cizích ložnic a polechtat na krku kohokoli, kdo nedává přednost žaluziové tmě. Ale i v tom případě se slunce nakonec dočká, jen se ten okamžik polechtání maličko odloží.

Haiku probouzejícího slunce

Závidím slunci:

Zlehka pohladit smí tě

ranním paprskem.