Hovory přes obrazovku - tucet třetí

"Hovory přes obrazovku", malý prázdninový projektík, ve kterém se zdejší čtenáři mohou na cokoli ptát a já se na jejich zvídavé otázky snažím odpovídat, už se přehoupl do druhé poloviny. První tucet otázek a odpovědí jsem zveřejnil před týdnem v článku Hovory přes obrazovku - tucet první, další dvanáctku jsem přidal minulý týden v článku Hovory přes obrazovku - tucet druhý. Děkuji všem tazatelům za zájem o "Hovory" a za jejich zajímavé otázky. Dnes přidávám třetí (a ještě stále ne poslední) tucet:

1. Jakou otázku byste položil sám sobě? (matka)

Je to podobné, jako když hrajete sám se sebou šachy: těžko se překvapíte nějakou vlastní chytrou kombinací nebo léčkou. Ale kdybych se chtěl doběhnout, položil bych si otázku, na kterou neznám odpověď: Třeba "Kde budeš a co budeš dělat za pět let?" A budu se v odpovědi těšit na smajlíka vyjadřujícího rozpačité krčení ramen :-).

 

2. Vložil jsi někdy do článku "něco navíc", které vůbec nikdo neobjevil a nijak neokomentoval, a tebe to pak mrzelo? (userka)

Do většiny svých článků vkládám "něco navíc" a jen málokdy to někdo okomentuje, jsem na to zvyklý a nijak mě to nemrzí. Jsem si totiž skoro jistý, že pokaždé na skrytý smysl někdo přijde, třeba ne úplně vědomě, jen zlehýnka se ho dotkne, ale přesto má pak pro něj článek možná maličko posunutý význam. No a úplně jistý jsem si tím, že většinu toho, co je v textech "navíc", správně přečtou oči jednoho konkrétního čtenáře, který má ode mne univerzální klíč od všech komnat tohoto blogu a zdaleka nejen od nich.

3. Na jakou otázku bys nerad odpovídal? (Jarka)

Znám řadu lidí, kteří by velmi neradi odpovídali na otázku "berete si zde přítomného/přítomnou dobrovolně?", alespoň pokud je pronesena veřejně a za přítomnosti k tomu určených činovníků :-). Mě tahle otázka nestraší, ale určitě bych neodpovídal na otázky týkající se soukromí jiných lidí, na kterých mi záleží. Pokud jde o mne, nevadí mi ani ty nejosobnější a nejprovokativnější dotazy, ale soukromí jiných lidí se snažím vždy ctít a chránit.

4. Kdybys mohl někomu koupit dárek v jakékoli hodnotě (ale pořád něco, co lze koupit za peníze), co by to bylo (a samozřejmě by mě zajímalo i komu, ale to se asi nedočkám, co? :) (userka)

Vždyť by tě to samotnou zklamalo, kdyby ses to "komu" tady na blogu opravdu dozvěděla :-). Ta libovolná hodnota dárku je samozřejmě lákavá. Tak když se tedy můžu odvázat, koupím jednomu fajn člověku nádhernou horskou roubenku, kde se bude skvěle bydlet. Nu, vím, že to neodpovídá přesně zadání, protože s penězi u takového dárku člověk nevystačí, ale kdyby to jen trošku šlo, nejmíň dvě komůrky v té roubence budou od podlahy až po strop vyskládané zdravím.

5. S jakými výsledky řešíš filosofické otázky typu: "Jeden Řek řek, že všichni Řekové lžou; mluvil pravdu?"? (TlusŤjoch)

Jak mi řek jeden známý Řek, říct o Řecích, že všichni Řekové lžou, nemůže žádný hrdě pravdomluvný Řek, ale jedině lživý Turek, který se za Řeka jen vydává.

6. Která píseň (ať už česká či zahraniční) tě napadne jako první, pokud by jsi měl vybírat podle hrůznosti textu? (Takže-asi-tak)

Když jsem byl malý, líbily se mi písničky skupiny Boney M, měly jednoduchý rytmus a melodii, tak akorát pro můj tehdejší věk. Zvlášť se mi líbila jedna z nich. Pak jsem se ovšem přihlásil na angličtinu a po pár vyučovacích hodinách jsem ke svému úděsu zjistil, že text mé oblíbené písničky byly jen anglicky vyjmenovávané měsíce, kolem dokola, ani jedno slovo navrch, prostě oduševnělý text jak hrom. To mě tenkrát hrozně zklamalo. Pokud jde o domácí písničky, před pár týdny se mi v hlavě zničehonic vynořil kompletní text a melodie jedné obskurní písně ze 70.let, kterou zpíval slovenský zpěvák Karol Duchoň. Šokovalo mě, jaké běsy jsou do posledního písmene uložené kdesi hluboko v mé paměti, zatímco spoustu šikovných a užitečných věcí si nejsem schopný zapamatovat. Nu, těžko počítat, že se to bude s věkem zlepšovat, že? :-)

7. Kdybys mohl z minulosti vrátit jeden den, který by to byl a proč? (Robka)

Ano, kdybych měl jednu jedinou možnost vrátit to, co jsem udělal (resp. neudělal), věděl bych beze stopy přemýšlení přesně, do kterého večera jít a jak se zachovat. Věděl bych, že odpovědnost není vždycky namístě a zachoval bych se tehdy zcela nezodpovědně. Od té doby si pamatuji, že jsou důležité okamžiky, kdy je lepší být nezodpovědný blázen než zodpovědný pitomec.

8. Kdysi ses zmínil, že se ti líbila skupina Stromboli s Michalem Pavlíčkem a Bárou Basikovou. Jaká další skupina či interpret se ti v rockové (případně populární) hudbě líbí? (Miloš)

Michal Pavlíček je muzikant, který mi kdysi svou hudbou odkryl svět úplně jiné melodiky, do které jsem se zamiloval. To, co hrála jeho skupina Stromboli, dodnes považuji za muziku světové úrovně. Ale líbila a líbí se mi i spousta jiných věcí, např. jsem byl vždycky nadšený z energií nadupané mladé Ivy Bittové, když ještě zpívala se skupinou Dunaj, líbily se mi i písničky Michala Prokopa. Taky se mi moc dobře poslouchá Dan Bárta a Entropicture, to je taky velmi zvláštní, bohatá a nejednoznačná hudba, no a vždycky jsem si rád poslechl různorodé skladby od Dead Can Dance.

9. Trampoval jsi někdy? S partou, jako samotář, nebo vůbec? (Van Vendy)

Klasické trampování se "stíráním rosy" a společnými písněmi a popíjením u táboráků jsem nikdy nevyznával, ale když jsem kdysi dávno vyjel poprvé a skoro bez peněz na pět týdnů do jižní Francie, kterou jsem projel od Avignonu k Atlantiku a zpět, často jsem nocoval pod širákem a ta cesta pro mne byla neuvěřitelně silným zážitkem.

10. Proč Japonsko? Co tě k němu táhne? (Chudobka)

V den (nebo lépe řečeno - v noci), kdy jsem se rozhodl jet do Japonska, jsem o něm nevěděl vůbec nic, jen jedinou věc, která pro mě byla v tu chvíli důležitá. A že tam musím, to bylo v tom okamžiku úplně jasné, byla to nutnost a nedalo se dělat nic jiného. Prostě jsem najednou věděl, že se tam při první příležitosti vydám, protože nikde jinde na světě nechci být víc než tam, ani doma. Až pak, po tomto rozhodnutí, které na Japonsku jako takovém zas až tolik nezáleželo (mohla to být za trochu jiné konstelace třeba Argentina, Indonézie, Austrálie, Belgie, prostě cokoli) jsem si začal k této zemi postupně vytvářet vztah a získávat o ní informace. A čím víc jsem toho tam viděl a čím víc jsem se o té pozoruhodné zemi dozvěděl, tím je ten vztah silnější.

11. Máš děti? (Chudobka)

Nemám. Rád bych měl, ale mám na případné další generace Čerfů už před jejich vznikem takové nároky, že je prakticky vyloučeno, aby nějaké doopravdy vznikly. Ještěže je na světě zavedená dobrá dělba práce: Někdo dodá děti, jiný pro ně zase třeba dodá básničky o mývalech :-).

12. Tvoje nejlepší a nejhorší vlastnost? (Chudobka)

Optimismus a tvrdohlavost. Obě vlastnosti (natož v kombinaci jedné s druhou) mohou být jak naprosto děsivé, tak i vynikající - podle toho, za jakých okolností a vůči komu je užívám.

Uzavřel se už třetí tucet otázek a odpovědí prázdninových Hovorů přes obrazovku. Nějakou zásobu otázek díky vám ještě mám, takže na čtvrté pokračování příští týden určitě zbyde dost materiálu. A pokud tyhle třetí Hovory případně někoho inspirovaly k nějaké dodatečné otázce, dejte mi vědět, nejspíš přimhouřím oko a gentlemansky přejdu, že jste nestihli původní "deadline" :-).