Nedělní miniglosy č.294

Předseda Svazu českých neandrtálců se velmi tiše ohradil proti té pasáži vánočního poselství prezidenta Zemana, ve které se uvádí, že se neandrtálci dorozumívají řevem. "Domnívám se navíc, že přirovnání neandrtálců k prezidentovým oponentům je jen politováníhodné nedorozumění, protože podle mých informací drtivá většina členů našeho svazu českého prezidenta bezvýhradně podporuje."

-----------------------

Podobně jako v politických názorech je česká společnost výrazně polarizovaná i v pohledu na to, kdo nosí vánoční dárky. Zatímco ještě loni by v případě voleb měl Ježíšek ústavní většinu, protože podle průzkumů o jeho hlavní roli v nošení dárků bylo přesvědčeno 68% obyvatel České republiky, letos kleslo toto číslo díky ekonomickému oživení na 56%. Politologové soudí, že za dva až tři roky by mohla být Ježíškova dlouholetá hegemonie přerušena, protože by Santa Claus při troše vyjednávací šikovnosti mohl dohodnout koalici s Dědou Mrázem, byť jeho obliba je kvůli dlouhodobému oteplování na bodu mrazu a nedosahuje ani 2%. Očekává se proto, že Ježíšek bude muset v předvolebním boji přijít se zásadními a hlubokými vánočními reformami nebo aspoň s osvědčeným rozdáváním koblih.

 

Vánoční přání a štědrodenní "haikuprůvodce"

Dnes budu vyrušovat vaši sváteční atmosféru jen velice krátce. Pokud se k vám ještě nedostalo moje přání jinými cestami (osobně, telefonicky, e-mailem, na facebooku...), přikládám ho i zde na blogu. Jak už víte z předchozího článku Předvánoční fotoprocházka Prahou, slušný záběr pro přání k Vánocům - takový, který by aspoň trochu odpovídal mé představě a navíc byl pěkně čerstvý a dosud nepokrytý prachem archívu - jsem pořídil až předevčírem v noci. Právě včas, abych ho ještě stihl poupravit do podoby improvizovaného vánočního a novoročního přání.

 

Předvánoční fotoprocházka Prahou

Jak místní štamgasti už dávno dobře vědí, 22. prosince slavím své "volitelné narozeniny", tedy den, kdy jsem se sice oficiálně nenarodil a nemám ho ve svém rodném listu, ale je pro mě nejméně stejně důležitý. Pokud jde o věk, jsem zatím pořád ještě mrňous, však na mém volitelně-narozeninovém dortu jsou teprve čtyři svíčky. Přesto ale mám pocit, že víc než 90% toho, co jsem kdy zažil, se vměstnalo právě do čtyř posledních let, tak intenzivně poslední roky prožívám. Každý rok si myslím, že intenzivněji a radostněji už to nejde, a každý další rok mě přesvědčí o opaku. I konec toho čtvrtého dal předchozím třem fleka.

Jako tradičně, i letos jsem narozeniny oslavil fotografickou procházkou po Malé Straně, tedy po mém "volitelném rodišti". Snad se domažličtí patrioti neurazí, ale kam se v tomto srovnání na malostranské uličky hrabe moje skutečné rodiště, kde jsem se pouze "stihnul" narodit a rozhodně jsem nikdy neměl žádné nutkání o svých skutečných narozeninách jezdit bivakovat před domažlickou porodnici, tím spíš, že starý objekt, myslím, dokonce před nedávnem zbourali :-). Ale každého dvaadvacátého prosince měl to večer po práci naprosto neodolatelně táhne na Malou Stranu, do úzkých uliček pod Hradem, ve kterých dva dny před Vánoci panuje zvláštní atmosféra. Tentokrát bylo teplo a větrno, což vůbec neodpovídá situaci před čtyřmi lety, kdy mrzlo a bylo pěkně naklouzáno. Ale i když byly podmínky jiné, to důležité je pro mne v malostranských uličkách pořád: Ozvěna mého vědomého narození a duch upřímné - takřka antikafkovské - proměny.

 

Nedělní miniglosy č.293

Podle Ministerstva kultury výrazně roste kulturní povědomí občanů České republiky, čemuž nasvědčují statistiky potvrzující velký meziroční nárůst prodaných knih. Podrobnější analýzy ukázaly, že nejvíc se na tomto růstu podílela nová kuchařka Ládi Hrušky Laciné vaření s extra panenským motorovým olejem, které se na předvánočním trhu prodalo skoro půl miliónu výtisků. "Nejde jen o přímý dopad úspěchu tohoto bestselleru," potvrdil nám předseda Komory českých knihkupců. "Obrovský prodaný náklad Hruškovy knihy například vyvolal nepřímo i zmnohonásobení prodeje knih Domácí lékař a Všechno, co jste kdy chtěli vědět o žlučníku, ale neodvážili jste se zeptat.

-----------------------

Neúspěšné bylo první kolo veřejné soutěže na obsazení pozice tzv. superúředníka, jehož hlavním úkolem bude odpolitizování státní správy. Do soutěže se totiž přihlásili jen tři lidé a ti nesplnili stanovená formální kritéria. "Nemyslíme si, že kritéria byla příliš přísná," řekl nám pověřený vedoucí výběrové komise. "Uznáváme námitky neúspěných uchazečů, že na čtení i na psaní bude mít nový superúředník svůj početný aparát podřízených, ale trváme na tom, že se občas bude muset vlastnoručně podepsat."

 

O povětrnostních rekordech

Vypadá to, že už jsme přivykli tomu, že počasí je dovoleno prakticky vše: Nedivíme se, když je v zimě jaro, když v létě sněží, když dny bezvětří jsou co chvíli střídány orkánem, když během dvou dnů naprší tolik, co jindy za půl roku, když má babí léto saharskou podobu a chybějí mu k dokonalosti jen písečné duny s fatou morgánou nebo když celý stát potáhne několikacentimetrová ledovka. Pokusíme-li si namítnout meteorologům, že se počasí právě nechová úplně standardně a že si ho z dřívějška pamatujeme dočista jinak, ti jen krčí rameny: Počasí může občas nabývat extrémní podoby, na čemž není nic nenormálního. Ať je právě, jak chce, vědci vždycky dokážou, že už někdy v historii země bylo ještě hůře. Že právě zuří tisícileté povodně? Inu - žádný div! Něco takového se prostě jednou za tisíc let stává. Nebo čtyřikrát. Nejlépe čtyřikrát ve čtyřech po sobě jdoucích letech. Když se to stane, statistikům to vrásky nepřidělá: udělají příslušné přepočty a z tisícileté vody je rázem voda stoletá anebo historicky ještě bezvýznamnější, aniž by to ovšem na reálnou výšku hladiny řek mělo zpětně jakýkoli vliv. Přestože nám počasí může připadat nenormální, samo si připadá docela v pohodě a nejspíš se zrovna nechystá na návštěvu meteorologického psychiatra.

 

Co zbylo ze starého Semaforu?

V rubrice Pražské drobnůstky se dnes zmíním o jedné pozapomenuté památce na velkou a slavnou éru pražského divadla Semafor - logu, které po divadle zbylo na zdi původní budovy, v níž divadlo dříve sídlilo. Jde o zeď směrem do Františkánské zahrady a jde skutečně o zbyteček slavné historie, dnes zatím stále odolávající změnám pražského centra, ale již přece jen poznamenaný časem a nezájmem.

Pokud se chcete na původní divadelní logo podívat, je lepší nahlédnout do zahrady v zimě, kdy stromy v zahradě nemají listy - ty pak na jaře a v létě nápis z velké části zakrývají. Následující fotky jsou přímo z dneška, kdy jsem se poprvé rozhodl nakouknout do rušného předvánočního světa, ale aby to nebyl takový prudký náraz z pohody a radosti mých posledních dnů a týdnů, vzal jsem to s foťákem napřed k pasáži Alfa u Václavského náměstí. Vyfotit zbytek semaforské slávy jsem se totiž rozhodl již včera večer, protože přesně odpovídá názvu rubriky - jde jen o drobnůstku, kterou "nepamětníci" a zahraniční turisté skoro jistě přehlédnou. A protože vánoční dárky se dají obhlížet i po setmění, ale logo Semaforu speciálně osvětlené není, focení mělo přednost.

Nedělní miniglosy č.292

Ředitel školy v italském Bergamu zakázal vystavit tradiční jesličky, aby se křesťanský symbol nedotkl náboženského cítění místních jinověrců. Nakonec se ale díky zprostředkovatelkým aktivitám bergamských ateistů podařilo dohodnout ekumenický kompromis: Vánoční jesličky bude možné normálně vystavit, když Panna Maria bude mít na sobě burku a jesličky budou nainstalovány v nábožensky méně citlivém období letních prázdnin, kdy je škola zavřená.

----------------------

Několikaletý intenzivní výzkum prokázal, že přísloví "Jakej pán, takovej krám," funguje především v zemích s autokratickými režimy, takže Česká republika se podle něj nemůže tak docela řídit. V demokratických společnostech totiž podle výzkumu bohužel platí spíš "Jakej krám, takovej pán!"

 

Mikuláš ve zlaté Praze

K mikulášskému večeru ve velkoměstě patří někdy i velmi zajímavé výjevy: Čerti, Mikulášové i andělé bývají pozdě večer často v ne zcela křepkém stavu, je možné vidět čerta v objetí s andělem i dva anděly podpírající nejistě kráčejícího Mikuláše. Měl jsem pár veršů zapsaných (a možná i někde použitých) z dřívějška, laděné byly spíš do grotesky. Ale pak jsem se prošel kolem pár pražských bezdomovců a nějak se mi obě témata spojila do úplně jiné mikulášské imprese.

Spatřil jsem večer

docela

zfetovanýho anděla.

Jako na kolotoči

seděl tam v prachu

na schodech,

měl přerývaný rychlý dech

a nepřítomné oči.

Vyměnil křídla

za cigáro.

Přál by si kolem teplé jaro,

venku však bez bot zebe;

tak s Mikulášem

kdesi v šenku

chtěl koupit duhu za stravenku

a propil sedmé nebe.

Závidí tiše

letu ptáků.

Při ruce kostku krabicáku

a smutek skrývá

v žertu.

Andělským gestem

rychle schová

v špinavé dlani čistá slova.

Samotný v davu

čertů.

O tuctu slov

Jak pravidelní čtenáři tohoto blogu vědí, mám rád češtinu a rád si hraju se slovy. Někdy je ovšem skutečnost tak inspirující, že se dá obtížně popsat slovy existujícími, takže si čas od času nějaké to nové slovo vymyslím. Bývá to dáno kouzlem okamžiku, kdy se v životadárném a jazykově citlivém prostředí zkříží v jedné úrovni podoba slov a ve druhé úrovni jejich význam a přesně v duchu Mendelových zákonů vznikne obtížně zařaditelný potomek nesoucí geny obou rodičů, podobný oběma z nich a přitom někdy navíc přinášející vlastní novou kvalitu.

Taková nová slova přicházejí na základě rozličných podnětů zvenčí i zevnitř, které jsou někdy ve výsledku velmi dobře rozpoznatelné. Je například docela zřejmé, že slovo CIK-CAK LISTA může mít něco společného s hospůdkou čtvrté cenové, odkud se v noci místní podroušení štamgasti neradi rozcházejí pěšky. Jen pevně věřím, že se zázračné změknutí původního ypsilonu nestane paradoxní pastí na natvrdlejší uživatele českého jazyka, tím spíš, že je možné extrapolovat použité pravidlo i na CIK-CAK LUS a CIK-CAK LÁMEN.