Co zbylo ze starého Semaforu?

V rubrice Pražské drobnůstky se dnes zmíním o jedné pozapomenuté památce na velkou a slavnou éru pražského divadla Semafor - logu, které po divadle zbylo na zdi původní budovy, v níž divadlo dříve sídlilo. Jde o zeď směrem do Františkánské zahrady a jde skutečně o zbyteček slavné historie, dnes zatím stále odolávající změnám pražského centra, ale již přece jen poznamenaný časem a nezájmem.

Pokud se chcete na původní divadelní logo podívat, je lepší nahlédnout do zahrady v zimě, kdy stromy v zahradě nemají listy - ty pak na jaře a v létě nápis z velké části zakrývají. Následující fotky jsou přímo z dneška, kdy jsem se poprvé rozhodl nakouknout do rušného předvánočního světa, ale aby to nebyl takový prudký náraz z pohody a radosti mých posledních dnů a týdnů, vzal jsem to s foťákem napřed k pasáži Alfa u Václavského náměstí. Vyfotit zbytek semaforské slávy jsem se totiž rozhodl již včera večer, protože přesně odpovídá názvu rubriky - jde jen o drobnůstku, kterou "nepamětníci" a zahraniční turisté skoro jistě přehlédnou. A protože vánoční dárky se dají obhlížet i po setmění, ale logo Semaforu speciálně osvětlené není, focení mělo přednost.

Divadlo začínalo na podzim roku 1959 v ulici Ve Smečkách a do podzemního sálu bývalého Divadla Oldřicha Nového v pasáži Alfa u Václavského náměstí se nastěhovalo v roce 1962. Semafor tu byl ve svém nejslavnějším období v letech 1962 - 1969 (občas se při různých výročích dá narazit na dobové fotky pasáže doslova narvané davy zájemců o vstupenky), fungovat nepřestal ani po tragické smrti Jiřího Šlitra a divadlo se odtud muselo vystěhovat až po restituci domu v roce 1993. Jednatřicet let, která zásadně ovlivnila historii českého divadla a zdejší populární hudby.

Pokud vím, autorem loga byl sám zakladatel a šéf divadla Jiří Suchý. Veřejnost ho zná jako herce, zpěváka, básníka, textaře, skladatele, dramatika i režiséra, ale někdy se zapomíná, že je původem reklamní grafik a výtvarník. Myslím, že dodneška je vidět, že logo má nápad a "šmrnc". SEMAFOR byl zkratkou sousloví "sedm malých forem", což předznamenávalo koncept multižánrového divadla (od poezie po pantomimu), od kterého se ale po krátké době upustilo, název divadla se ovšem stal i bez souvislosti s divadelními žánry pojmem.

Slavná pasáž Alfa se vrátila ke svému původnímu názvu U Stýblů, i když si myslím, že v běžné mluvě místních tak pasáži řekne jen málokdo. Co jsem slyšel, místní divadelní sál není ani po mnoha letech opraven a místo slavného divadla jsou tu malé a nezajímavé obchůdky pro turisty. A přitom dole v podzemí je jeden z nejslavnějších divadelních sálů v zemi, kudy prošly mnohé slavné osobnosti z Československa i ze zahraničí a určitě jsou ještě někde v opadané omítce zbytky jejich podpisů, kterých byly zdi divadla plné. A to ani nemluví o "duchu místa", který zde musí být enormně silný.

Semafor dále pokračoval v Karlíně a po ničivé povodni z roku 2002 se nakonec usadil v Dejvicích. Není ale divu, že jako "hlavní stan" Semaforu napadne většinu lidí dodnes právě nenápadná budova v bývalé pasáži Alfa. Jako vzpomínka odolávající času a neutěšeným podmínkám zůstávají aspoň vybledlá a zrezlá barevná kola dopravního semaforu (ten už na dnešní verzi divadelního loga není) a nápaditě vyvedený černobílý název. Už řadu let si - když chodím okolo - říkám, jak dlouho to tak ještě vydrží.

A vždycky, když mám čas se projít kolem a zavzpomínat, zdá se mi, jako by kdesi ve vzduchu kolem stále ještě poletovaly zbytky emocí a dávných slov všech těch lidí, kteří se mačkali ve frontách, aby mohli ve zdejším divadle potěšit svou duši. Protože od toho, myslím, divadla jsou.

Upozornění pro pravidelné čtenáře Nedělních miniglos: Nedělní miniglosy v neděli 14. prosince mimořádně z technicko-organizačních důvodů nevyjdou. Technicko-organizační důvody znamenají, že jsem jednak líný psát a jednak si užívám radostného předvánočního rozpoložení, takže bych se musel na vlnu, na které běžně NM "vysílají" trochu nutit :-). Snad mi to v předvánočním čase odpustíte. Všem aspoň přeji krásnou adventní neděli.