Japonsko - Den 22.: Kyoto aneb patent na tajfuny

Už jsem se zmínil v předchozím článku, že dnes jsem cestoval z Matsumota do Kyota, což jsou rychlými japonskými vlaky asi 3 hodiny cesty. Je pravda, že předpověď počasí příležitostně sleduji, takže jsem zachytil existenci tropické bouře, která má dnes dorazit nad japonské vnitrozemí. Je ale pravda, že jsem tu bouři nebral moc vážně, do té doby, než mi jeden hodný pán, kterého jsem poznal v návštěvnickém centru Fuji, napsal e-mail s kontaktním telefonem na sebe, kdyby se něco v Kyótu kvůli tajfunu stalo. Tehdy jsem poprvé vzal přicházející tajfun (vida, už povýšil z tropické bouře na tajfun a dostal dokonce jméno Halong) více na vědomí.

Uvědomil jsem si, že se v řadě ohledů opakuje situace zpřed tří let. Tehdy jsem se snažil dostat do Kyota z Kanazawy proti přicházejícímu tajfunu a musel jsem jet skoro šest hodin autobusem, protože všechny vlaky byly mimo provoz. Abych se nedostal do podobného problému, jel jsem dnes raději dřívějším spojením, protože vím, že zastavit kompletní vlakovou dopravu v Japonsku není problém. Už když jsem přestupoval v Nagoyi, hlásil nádražní rozhlas, že je přerušen provoz na jižní lince šinkansenů, nicméně do Kyota jsem se ještě dostal bez problémů. Sice cestou hodně lilo, ale po příjezdu do Kyota se situace docela zklidnila a večer jsem si vyšel dokonce na tříhodinovou procházku po městě, která byla úplně pohodová, byť občas jsme museli vytáhnout deštník a občas silněji zafoukalo.

 

Při toulkách městem jsem se dostal i k radnici, kde je deska s názvy radnice ve 14 jazycích. K mému překvapení zde byl i nápis český, což jsem si musel vyfotit :-).

Zatím se vyčkává, s čím se bouře vytasí. Je pravda, že ještě nedávno to podle předpovědi vypadalo, že dorazí cca v devět večer. Teď se postup trochu zpomalil a vypadá to, že hlavní síla přijde někdy v polovině noci, tak uvidíme. Důležité bude, s jakou silou se tajfun vevalí na ostrov Shikoku, který tentokrát asi dostane nejsilnější zásah, a kolik energie mu zbyde ještě na oblast Kyota.

Jinak musím uznat, že je hezké přijet do místa, kde už to člověk z minula trochu zná. Měl jsem totiž trochu času před ubytováním v hotelu, tak jsem si na nádraží (jak štamgasti na mém blogu vědí, velmi obdivuji moderní architekturu zdejšího nádraží) koupil něco na zub. Jenže kde si to sníst, když se dnes přesouvají davy a všechna místečka k sezení byla obsazená. No a já si vzpomněl, že v jendom z nenápadných zákoutí nádraží je u moderní skulptury lavička, ke které zajde málokdo, protože je úplně mimo trasy běžných cestujících a zbloudí sem spíš člověk, který si chce nádraží prohlédnout. A co byste řekli: Lavička tam byla a byla úplně prázdná, takže jsem na ní v klidu poobědval něco syrových ryb a vydal se do hotelu. Pokud byste moderní lavičku chtěli vidět na fotografii, můžete se podívat do staršího článku Neobyčejně obyčejné Kjóto, kde je na třetím obrázku - shodou okolností právě obsazená. Dnes byla prázdná a přiznávám, že mě to potěšilo.

Inu, za okny se začíná zvedat pěkný vichr, myslím, že Halong už vyslal nějaké průzkumníky, kteří jdou před jeho hlavními vojsky. Držte nám palce, ať to tu nenadělá moc velkou paseku, a jakmile meteorologická vyšinutost pomine, budeme pokračovat v programu.

Provazce deště

s větrem se předhánějí.

Bohové pláčou.

Pozn.: Další četné reportáže z mých dvou cest, během kterých jsem měl příležitost osobně poznávat nádhernou japonskou zem, najdete ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči.