Stránky

sobota 31. května 2014

Lipno v dočasně bezbarvém světě



Minulý týden jsem se dostal po mnoha letech na Lipno. Byl to sice víceméně pracovní výjezd, ale protože jsme bydleli jen kousek od vody, vzal jsem si s sebou i věci na focení včetně stativu, a když už jsem měl s sebou stativ, udělal jsem kromě mnoha normálně barevných fotek i pár fotek infračervených. No a protože je momentálně můj svět chudší o některé barvy ve srovnání ještě s předvčerejškem, myslím, že se sem tyhle fotky docela hodí, i když nejsou výtvarně nikterak zvlášť skvělé.
 

neděle 25. května 2014

Pohádka tisíce a jednoho článku

Pravidelní návštěvníci tohoto blogu mohli už včera vycítit, že něco není úplně v pořádku: Pokud Nedělní miniglosy vyjdou o celý den dříve, až to zdejší štamgasty zmate a nedělní ráno po probuzení zvažují, jestli náhodou už není pondělí a oni by neměli jít do práce, dá se očekávat, že se děje něco zvláštního. Tentokrát jsem si chtěl totiž ponechat neděli na zcela zvláštní článek, na článek, který by měl být něčím výjimečný a ne se pouze zařadit do zástupu podobných článků vycházejících každý týden. Kdyby totiž krásná Šeherezáda chtěla svého vladaře bavit jedním článkem tohoto blogu každou noc, právě dnes by se naplnil kalich jejího vyprávění po okraj. Tento článek je přesně po vzoru své dávné pohádkové přelohy tisící a první. Mimochodem, všechny případné Šeherezády, které by skutečně chtěly využít zdejší tisíc a jeden článek ve své noční praxi, musím upozornit, že orientální vladařové dneška nemívají většinou takovou trpělivost jako jejich pradědečkové a vzhledem k pochybnému obsahu některých článků by mohla vypravěčka dopadnout velmi rychle velmi špatně, za což odmítám nést odpovědnost.

Když mluvím o tisíc a jednom článku, odpovídá to úplně přesně. Aktuální počitadla ukazují, že tento článek je přesně tisící. K tomu je ovšem třeba připočítat jedny staré Nedělní miniglosy, které se ve výčtu nedochovaly, aniž bych na tom měl jako autor nějakou zásluhu. Ale dnes je ze zpětného pohledu kdysi dávno zcenzurovaný článek vlastně výhodou, protože kdyby se s ním nic zvláštního nestalo, byl by dnešní článek obyčejný tisící první a já bych nemohl použít vzrušující analogii ke žhavému nočnímu pohádkovému světu :-).

sobota 24. května 2014

Nedělní miniglosy č.271

Milí čtenáři, dnes poprvé ve své historii vycházejí Nedělní miniglosy již s jednodenním předstihem. Důvodem je skutečnost, že právě tato neděle by měla být z pohledu tohoto blogu významným dnem, který jsem chtěl připomenout speciálním článkem a ne standardním týdeníkem. Věřím, že mi toto drobné vykolejení z pravidelného rytmu projednou odpustíte. Přeji vám krásný den a věřím, že se přijdete podívat i v neděli, byť bude tentokrát na tomto blogu trochu jiná než obyčejně :-).

Ministerstvo vnitra přijalo návrh na zařazení eurovoličů mezi chráněné menšiny. "Podle našich informací z právě probíhajících voleb do Evropského parlamentu je eurovoličů v české populaci překvapivě vysoké procento, možná dokonce o něco více, než často zmiňovaná 4% u homosexuálů, a proto bychom je měli chránit zákonem jako zajímavou přírodní kuriozitu," řekl nám mluvčí ministerstva. "Podle průzkumů jsou normální lidé vůči eurovoličům tradičně tolerantní, takže bychom v budoucnu na eurovoliče rádi rozšířili možnosti institutu registrovaného partnerství. Co si ale zatím většinová populace v České republice rozhodně neumí představit, že by takoví výstřední lidé mohli jen tak bez omezení vychovávat děti."
 

středa 21. května 2014

Ivan Lutterer - Nenápadné souvislosti

Už několikrát jsem se i tady na blogu zmiňoval, jak nemám rád, když je něco zdarma nebo se slevou (a usuzoval jsem z toho, že rozhodně nejsem správný Čech). Dovedete si představit moje rozladění, když jsem se po měsíci rozmýšlení rozhodl jít konečně v neděli podívat se na moc zajímavou fotografickou výstavu do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a u pokladny mi sdělili, že mi žádnou vstupenku neprodají, protože je tuhle neděli pro všechny vstup zdarma. Ale co dělat, fotky jsem vidět chtěl, tak jsem se nechal přemluvit, abych tohle příkoří překousl :-).

Prohlížet si neobyčejnou výstavu černobílých fotek českého fotografa Ivana Lutterera je pozoruhodný zážitek: Před vašima očima defilují zvláštní zákoutí, která mají do malebnosti daleko - polorozpadlé tovární budovy, staré dvorky s horami harampádí, utopené staré lodičky na Vltavě, boudy v zahrádkářských koloniích, křoví plné rozličného bince. Dalo by se říct, že jde zdánlivě o nefotogenická zákoutí. Ale v tom jsou právě skryty ony nenápadné souvislosti z názvu výstavy. I v těchto obyčejných neuklizených a nenačančaných místech bují život, suší se prádlo, hrají si děti; žijí tu lidé. I tato místa mají svou poetiku, svou atmosféru, dokáže-li umělec zachytit zajímavý světelný nebo tématický kontrast. A to Ivan Lutterer rozhodně dokázal a nedělal to nijak mimoděk, ale cíleně - s velkou trpělivostí a profesionální poctivostí, jak o tom svědčí i jeho zápis v deníku z července roku 1987:
 

neděle 18. května 2014

Nedělní miniglosy č.270

Představitelé hnutí ANO se rozhodli navrhnout změnu v českém státním znaku. "Přece jen, lvi už nějakou dobu na území České republiky nežijí a průzkumy navíc napovídají, že málokdo z našich občanů se se lví mentalitou identifikuje," řekl nám dobře informovaný zdroj z vedení hnutí. "Rozhodli jsme se proto navázat na nejlepší místní tradice a navrhli jsme do nového státního znaku heraldickou Krakonošovu sojku se dvěma zobáky."
-----------------------
Červen by měl být podle meteorologů srážkově normální, což znamená, že mohou přijít kruté povodně jako vloni, ale taky nemusí pršet vůbec.
 

pátek 16. května 2014

O ghostwriterech - nájemných spisovatelích

Jsou chvíle, kdy si připadnu děsně nemoderní a konzervativní. Nemluvím teď o tom, že např. nevlastním žádný automobil. Mám totiž k autům kladný vztah, líbí se mi jako artefakty i jako ukázky perfektně zvládnuté techniky a mám velkou úctu k těm, co je umějí dát dohromady, i k těm, co jimi umějí bezpečně a beze stresů vládnout. To, že nemám auto, ještě neznamená, že bych nadšeně prosazoval resuscitaci dostavníků nebo starodávných nosítek. Rovněž nevlastním myčku - ne proto, že bych si kdovíjak liboval v ručním mytí nádobí, ale prostě proto, že při těch pár kouscích nádobí, které používám, by myčka byla zbytečností. Jsem rád, že nemusím každý den rozdělávat oheň a topí za mne - je-li to vůbec zapotřebí - elektrika, nepovažuji máchání prádla v potoce za romantický způsob praní a raději hodím svršky do pračky. V tomhle, myslím, moje nemodernost netkví.

Stále častěji se ale přistihuji, že nerozumím některým skutečnostem současného světa, nebo možná i rozumím, ale jsou mi natolik proti srsti, že si neumím představit, že bych je dokázal vzít na milost nebo dokonce osobně využít. Jednou z dobrých ukázek, o kterých jsem se dozvěděl tento týden, jsou tzv. ghostwriteři, tedy nájemní psavci (doslova duchpisálci nebo píšící duchové), což by mohlo mé vážené blogové přátele a známé, pro které je psavost jednou ze základních podmínek blogování, docela zajímat.
 

středa 14. května 2014

Lefkada panoramatická

Během letošního prvomájového rána jsem dost spěchal, protože jsem se měl sejít v Praze se svými francouzskými přáteli. Abych mohl volně chodit po městě, chtěl jsem si vzít batůžek a rozhodl jsem se pro jeden starší a menší, který už jsem dlouho nepoužil. Jaké bylo moje překvapení, když jsem v několik let neotevřeném batohu našel asi třicet starých a už skoro zapomenutých negativů z doby, kdy jsem ještě fotil výhradně na film. Pořádně jsem si prohlédl jednotlivé filmy a zjistil jsem, že mezi nimi je i několik kousků z mého oblíbeného řeckého ostrova Lefkada, kteří místní štamgasti už dobře znají ze zdejší speciální rubriky Črty z Lefkady. Část negativů jsem proto nechal přeskenovat do digitální podoby a první tři obrázky - tři panoramatické fotografie z mořské zátoky u městečka Vassiliki - vám tu dnes představím.

neděle 11. května 2014

Nedělní miniglosy č.269

Vědecká rada Ústavu pro jazyk český na svém posledním zasedání odmítla jako neopodstatněný požadavek kubánských vývozců rumu a úředníků Evropské unie, aby bylo v České republice zakázáno používání tradičního jména Rumcajs. "Je pravda, že Manka vařila Rumcajsovi v jeskyni častěji brambory než cukrovou třtinu, takže by se mohlo zdát, že požadavek je oprávněný a zcela v souladu s již přijatou legislativou," řekl nám tajemník rady. "Na druhou stranu se nám podařilo prokázat, že loupežnictví má v Čechách mnohem delší tradici než výroba rumu kdesi v Karibiku, a takové rodinné stříbro si bude Česká republika vždy chránit." Rada dále odsouhlasila žádost hejtmana Moravskoslezského kraje, aby ústav vyšel vstříc lokálně používanému nářečí a jméno Rumcajsova synka se mohlo na Ostravsku kromě dosud používané formy psát i jako Cypísek.
-----------------------
České feministické kruhy a firmy vyrábějící potřeby pro lukostřelce uvítaly plánované angažmá firmy Amazon v České republice, protože by se tak mělo vytvořit mimo jiné i několik set nových pracovních míst pro české Amazonky.
 

pátek 9. května 2014

Vyměním poklad za neobyčejnou letní cestu

Když jsem se vrátil před třemi lety z putování Japonskem, rozhodl jsem se vzpomenout si na dávné dětské časy, kdy jsem si spořil pár mincí do kasičky, abych mohl na kolotoče a na střelnice, až v létě přijede pouť. Tentokrát jsem to udělal maličko jinak než kdysi, ale princip zůstal stejný: Když jsem občas při nějaké příležitosti dostal kovovou padesátikorunu, dal jsem si ji prostě stranou s tím, že až se sejde padesátikorun dostatek, směním je za nějakou další zajímavou a neobyčejnou cestu. Zda se to podaří a padesátikoruny nepadnou dříve na úplně jiné naléhavější účely, a kdy se jich sejde tolik, abych se jejich prostřednictvím dostal aspoň kousek za Prahu, to v té době nebylo vůbec jasné.
 

středa 7. května 2014

O zapomenuté vůni

Hned vůně z první sklenky vína ho intenzitou vzpomínky zasáhla jako blesk. Co je to sakra za vůni? Nepotřeboval teď ani jedno z voňavých adjektiv, kterých jsou encyklopedie vína pro snoby plné. Hned mu bylo jasné, že tahle vůně se žádným slovem popsat nedá. "Zajímavé, velmi zajímavé víno," řekl pro formu, aby neztratil kredit u rytířů malého hranatého stolu. Odkud jen tu vůni zná? I když víno nechutnalo zdaleka tak dobře, jako vonělo, celý večer byl ovlivněný tou první vůní, asi jako když oštěpař hned prvním hodem závodu rozhodne o svém vítězství. Vlastně ta vůně nebyla ani tak báječná, ale rezonovala s nějakou hodně vzdálenou zasutou vzpomínkou. Z tohoto života nebo ještě vzdálenější? Vůně podobná útržku neuvědomělého snu.

"Kde já jsem to jenom…" přemýšlel polohlasem a rytíři malého hranatého stolu z jeho pohledu chápali, že i když s nimi jeho ústa právě nezávazně rozmlouvají, ve skutečnosti je daleko od nich. "Tytyty, stále duchem nepřítomen!", pohrozil naoko rytíř po pravé ruce již trochu rozverným tónem. Ano, ochutnávali další a další vzorky vína, ale po prvotním hříchu s první vůní se už na žádnou další nedokázal soustředit. Tolikrát, tolikrát v životě tuhle vůni musel cítit, že se mu tak zadřela pod nosní dírky. Ovoce z rajského stromu poznání nebo spíš zapomnění? Proč nad tou vůní nemůže jen mávnout rukou a vrátit se do náruče debat okolního vinného rytířstva? Marný boj o poznání, který ale nejde vzdát.
 

neděle 4. května 2014

Nedělní miniglosy č.268

Předposlední květnový víkend bude uzavřena výstava dinosaurů v pražských Holešovicích i všechny české "dinoparky", protože se většina exponátů bude ucházet ve volbách o místa europoslanců.
-----------------------
Komunistická strana Čech a Moravy při příležitosti konjunkce filipojakubské noci a svátku práce představila veřejnosti své nové vnitřní metodické pokyny, popisující, jak budou chtít čeští komunisté nakládat se svým budoucím volebním vítězstvím. Dokument, který podle autorů jako obyčejně překypuje pozitivitou a vlídností k politickým oponentům a vychází z nejlepších českých a evropských historických tradic, nese pracovní název Srp a kladivo na čarodějnice.
 

pátek 2. května 2014

Skalní kostel - Temppeliaukon Kirkko

Kdysi, v úplných začátcích tohoto blogu, jsem navštívil Helsinki, abych se zúčastnil tamějšího městského maratónu, což byl sám o sobě nezapomenutelný zážitek. Snad ještě větší zážitek jsem měl ale z návštěvy pozoruhodného kostela s finským názvem Temppeliaukon Kirkko. Já mu ale říkám pěkně po česku: Skalní chrám. Jedná se totiž o kostel vystavěný přímo ve skále, jeho vnitřní prostor je doslova ze skály vylámaný a na mne mimořádně zapůsobil svou atmosférou.

V roce 2009 jsem měl ještě velké problémy s internetovým připojením a nemohl jsem k blogovým článkům až na výjimky přikládat fotografie, dnes to zkusím napravit a vrátím se ke Skalnímu chrámu v několika záběrech (jde ještě o fotografie analogové pořízené na klasický film), kterými bych vám chtěl představit tuto výjimečnou stavbu. Uchvátila mne totiž mnohem víc než mnohé okázalé katedrály v různých zemích světa. No a když už Vendy W. vyhlásila soutěž o nejhezčí sakrální stavbu - byť jsem se jí chtěl zúčastnit jen jako pozorovatel a aktivně do ní nevstupovat - vzpomínka na finský chrám mě nakonec přiměla tento přístup pozměnit :-).