Haiku dlouhých nocí

Je to zvláštní, ale přestože se již pár dní oficiálně prodlužuje den, na ránech jako by to nebylo poznat. V posledních dnech se mi dokonce zdá, že rozednění vůbec nepřichází, jako kdyby samo slunce kdesi za neproniknutelnou olověnou oponou rezignovalo na smysluplnost svého zaběhlého řádu. Nezlobím se. Jen ať v klidu nabere síly do nové sezóny, těch pár dní to vydržíme a na jaře, doufejme, se nám tahle investice vrátí i s lichvářským úrokem. I bez rozbřesku ale stejně v posledních dnech nemůžu úplně dospat. Ne, že bych se tolik těšil do práce, to jen ve věčně zamlženém a vodní kapky ronícím lednovém ranním vzduchu létají po ránu za okny i slabiky vzorně se rovnající do teorií určených řad a tvarů, které jsou předepsány pro haiku. Haiku, které bych rád co nejdřív vyměnil za rozpustilou rýmovačku s nepravidelným rytmem nebo za fejeton vyvolávající ve čtenáří úlevný úsměv a třeba i smích, ze kterého dokáže bolet maximálně trochu břicho.

Haiku dlouhých nocí

Cizí bolestí

znamení vypálená

krátí naši noc.

Cesta do pravěku: Při dnešní tradiční cestě do pravěku, kterou pravidelně kompenzuji omezený rozsah haiku, se přeneseme o tři roky proti proudu času, do období, kdy zima několik dní po sobě z běžných cest vykouzlila bruslařské dráhy, dobře vědouc, že Česká republika má zaděláno na to, stát se vbrzku rychlobruslařskou velmocí. To byste nevěřili, kolik druhů sportu je možné ochutnat při jediné krátké cestě z nádraží domů, když je ledová plocha nebeskou rolbou dobře připravena a vy nemáte úplně zvládnutou techniku: O večeru plném sportu

Tak ať vás pokud možno nebolí ani vlastní ani cizí bolesti, a pokud vás někdo neomaleně vyzve, abyste se šli klouzat, vězte, že tak lze učinit s grácií a šarmem :-). Pokud však někde potkáte ve shodě s varováním Hydrometeorologického ústavu náledí, hlavně si při tom všem sportování nic nezlomte!