O stádotvornosti

Textový editor se mi snaží ten nadpis stále převádět na "státotvornost", ale o něčem tak pošetilém a tak dávno vyšlém z módy dnes psát nechci. Obdiv a lásku ke státu, kterou pociťovalo mnoho lidí z generace našich prarodičů a praprarodičů, jsme, myslím, zaměnili za jinou hodnotu, za vlastnost hodnou pokrokového jednadvacátého století, za stádotvornost. Myslím, že těsně před prvními přímými prezidentskými volbami se tato vlastnost projevuje tak silně, že není možné si jí nepovšimnout.

Abych byl upřímný, musím se přiznat, že v našich podmínkách a za daných ústavních pravidel považuji přímou volbu prezidenta za víceméně nesmyslnou. Ano, jedná se jistě o vítané rozptýlení v dlouhodobě zatuchlém politickém rybníčku, o zajímavé divadelní představení, které dokáže dát námět mnoha diskusím mezi lidmi: Koho budeš volit ty? Je "lepší" ta či onen? A to ti nevadí, že… (zvolí se libovolná vytažená kauza z minulosti, protože neexistuje nikdo, kdo by se ve svém životě nenamočil do ničeho, co se ostatním nemusí líbit, a nebylo možné na něho něco štěpného vytáhnout, buď opravdu, nebo aspoň v mediální interpretaci)? Není koho si vybrat, kandidáti jsou přece všechno zrůdy!" křičí mnozí. Pozoruhodné je, že když takovým položím záludnou otázku, koho by si tedy doopravdy vybrali, kdyby to záleželo na nich, málokdo má připraveného nějakého svatého v záloze.

 

Zatímco ještě před několika týdny se nad prezidentskou volbou vznášel podivný mrak nekonkrétního očekávání s příchutí obecné nespokojenosti, pár dnů před vypuknutím prvního kola volby již nekonkrétnosti mizí a nastává fáze, které by se dalo říkat "rozdělení stád". Ještě nedávno novou pravomocí zaskočení "prvovoliči" se postupně zorientovali v prostoru zaplněném devítkou zbylých kandidátů a většinou si již vytvořili (nebo získali darem) názor. V dnešní době ale není individuální názor skoro vůbec důležitý. Důležité je totiž hlavně vytvoření stáda. A nutno připustit, že máme u nás v České republice velmi dobré stádotvorné vlastnosti.

Stádotvorní lidé jsou nadmíru zajímaví: Většinou dokážou obtížně charakterizovat své vlastní stádo, což si kompenzují znevažováním ostatních stád a nadáváním na ně. Dobře vědí, že příslušníci jiných stád se poznají nejlépe, začne-li celé naše stádo skákat, podle toho, kdo neskáče s námi (přesně podle populárního hesla: Kdo neskáče, není z našeho stáda!). Nic je však nepřiměje, aby zanechali snažení přetáhnout zatoulané ovce (a občas i nějaký ten zatoulaný dobytek) právě do svého stáda. Byla by přece škoda ponechat si úžasné stádní výhody jen pro nás samotné a měli bychom usilovat o to, aby právě naše stádo dobře prosperovalo, protože pak je šance, že v něm zavládne méně blbá nálada než v ostatních stádech, a navíc také, že právě zástupci našeho stáda budou mít největší vliv na to, kterým směrem vyrazí více či méně dobrovolně všechna stáda hledat šťavnaté pastviny, byť členové ostatních stád jsou si zcela jisti, že tím směrem neleží vůbec žádné pastviny, ale jedině poušť Gobi.

Navíc, moderní technologie stádotvornosti nahrávají. Nabízejí dobře vymyšlené služby, např: Moji spolustádníci, Přátelé mého stáda, Co právě děláme v našem stádě, Najít nové zájemce o naše stádo a mnohé další. Není tedy divu, že se stáda formují nejjednoduššeji právě díky pokroku v technologické oblasti, tím spíš, že je možné takovým způsobem naše stádní evangelium extrémně rychle šířit na velké vzdálenosti. Musím kvitovat, že se mi díky tomu dostává celé řady podnětných nabídek a kdybych se chtěl zavděčit všem, kterých si vážím a mám je rád, musel bych těkat v podobě kvantového Čerfa mezi devíti stády kandidátskými, jedním uraženým stádem téměřkandidátským a posledním stádem, jež se skládá z těch, kteří všemi stády okázale opovrhují v bláhovém domnění, že jejich stádo stádem v pravém smyslu slova není, protože stáda rozhodně nejsou nic pro ně. Co mám dělat, když se svým odmítnutím nechci nikoho z nich dotknout?

Možná tedy bude nejlepší, když přiznám barvu. Já mám totiž vybráno dávno a bylo to vybírání nelehké a nejednoznačné, nicméně poctivé a do té míry, jak to jen bylo možné - i ryze individuální. Přestupovat teď - na poslední chvíli - již nebudu. Mým favoritem původně nebyl kandidát, ale kandidátka, kterou považuji za zkušenou osobnost se státnickým rozměrem, jichž není v naší malé ohradě moc. Bohužel jen do té doby, než kandidaturu odmítla. Co naplat, třeba někdy příště. A tak jsem se rozhodl, že dám jako náhradníkovi přednost Karlovi Schwarzenbergovi, z mnoha důvodů, o kterých se nebudu dlouze rozepisovat. Nebudu tak činit právě i proto, že nechci o svém názoru nikoho přesvědčovat, nikoho nechci přemlouvat, nikoho nechci lákat do svého stáda, byť tam budou zřejmě k vidění zajímavé kusy. Ano budou tam i ti, se kterými bych nejraději své stádo nesdílel, jeden takový na mne dnes vykoukl z novin, které dostávám každý čtvrtek do schránky zadarmo, nechtěně, ale odevzdaně, protože to zřejmě má svůj výsostný smysl. Stád není nekonečně mnoho, a tak je bohužel přirozené, že existují i lidé, se kterými sdílíme stejné stádo nikoli díky nim, ale navzdory tomu.

Naopak vám všem (nebo aspoň těm z vás, které již věk k volbě opravňuje) přeji to, abyste - ať už budete volit víc srdcem, rozumem či na doporučení někoho, komu důvěřujete, byli se svou volbou ve výsledku spokojeni. Sice si z celé věci dělám trochu legraci, ale ne natolik, abych zapomněl, že jsem rád, že tu máme rozličná stáda, byť na první pohled mohou být jedna od některých druhých k nerozeznání.

Milí cowboyové a cowgirlky, držím nám palce, ať si tu celostádní událost užijeme, ať naše stáda vzkvétají a ať v tom, co den co den přežvykujeme, vždy - aspoň v naší mysli - převažují sedmikrásky nad chudobkami :-).