Japan 2011 - Než vás do Japonska pustí...

Než vás do Japonska pustí, orgáni činí drobné obstrukce. Musíte vyplnit přihlášenku, kde se skromně zhodnotíte jako milius, který nemá žádné vady a myslí to s Japonskem moc a moc dobře. Po příletu vás pak při odevzdávání formuláře bedlivě sledují, jestli nevypadáte jako lhář. Donutí vás do podivného kráječe prstů vložit oba ukazováčky, které i hned sejmou, a taky si vás vyfotí, jestli se na Japonsko tváříte dostatečně příjemně. No a nakonec zváží, jestli množství vámi přiznaných jenů není příliš velké, ale taky není pro vás pobyt nedostačující. Celková procedura by byla nepříjemná a dlouhá, kdyby ji neprováděli právě Japonci svým slušným, usměvavým, pečlivým a dobře organizovaným způsobem. Kdyby se takový proces objevil třeba v rukou Řeků, mohlo by jít rozhodně o znamenitou komplikaci, během které by si řečtí státní zaměstnanci aspoň na chvíli po všemožných ústrcích ze strany řeckého státu zchladili na hloupějších daňových poplatnících žáhu. V japonském podání to nakonec ani nebolelo, ani to vlastně nebylo nijak nepříjemné.

 

V porovnání s cestou přes nekonečnou Sibiř to sice tak nevypadá, ale letiště Narita je pořád ještě nepříjemně daleko od Tokia, něco přes 60 km. Znamená to, že pěšky by to trvalo dost dlouho a taxíkem je to zas hotová finanční sebevražda (průvodci uvádějí cenu kolem 22 000 jenů, což odpovídá našim 5 000 korunám. Pro ty mám rozhodně lepší uplatnění, než je promlčet v zácpě v tokijském taxíku. Nakonec jsem upřednostnil autobus, protože vlakem se ještě najezdím ažaž. Pokud ovšem čekáte okouzlující zážitek z cesty, očekávání přehodnoťte. Cesta z Narity není nic moc, vede po dálnici nepříliš vábnými obchodními a průmyslovými předměstími Tokia a neláká k tomu, abyste vystoupili a kochali se. Snad jen mořský záliv na chvíli zaujme, ale pak ho přetlučou další důkazy překotného vývoje, kterému se určitě nedá říkat urbanistika. Přitom to vypadá, jako by se i v architektuře uplatňoval jakýsi izolacionistický prvek, protože domy mají mezi sebou (četl jsem, že kvůli zemětřesením) mezery. Že by v tom byl přece jen obecnější přesah?

Je ale třeba říct, že třeba služby jsou tu na neuvěřitelné úrovni. Nejenže autobus s odjezdem 10:50 přes všechny dopravní zácpy dorazil na zastávku v 10:48, aby odjezd seděl na vteřinu. Ale i o obyčejného cestujícího autobusem tu doslova zaskočí, jakou péči mu místní poskytnou. Všemu konání vládne promyšlený systém, který určuje, kdo se kam má postavit, kam se mají postavit která zavazadla, co se má odehrát po zastavení autobusu, atd. Poprvé v životě jsem tak neměl ani nejmenší strach z toho, co se mému zavazadlu stane v zavazadlovém prostoru, a jestli ho vůbec ještě uvidím. Tady bylo zřejmé, že ještě než stihnu vystoupit, bude mít jeden ze zaměstnanců můj kufr u nohy jako věrného psa a bude se mi usmívat v ústrety. Nemám s něčím takovým velké zkušenosti, ale řeknu vám: Není to vůbec špatný pocit.

Dále bylo třeba najít hotel a to už začalo jít do tuhého. Vyjmul jsem krásně připravenou mapku, kterou mi dala do vínku slečna z cestovky, když o mne při přípravě cesty pečovala skoro po japonském způsobu. Jenže hned na druhé křižovatce jsem pochopil, že problém bude ve značení ulic, které je v drtivé většině případů vedeno jen v japonštině, pokud vůbec. Po krátkém zakufrování (v tomto případě doslova, neb jsem šel právě s kufrem :-)) jsem nakonec k hotelu došel a identifikoval jsem ho nakonec díky nenápadnému nápisu v katakaně (HOTERU SANRAITO, tedy v latince Hotel Sunlite). To si umíte představit, jak jsem hned zpychnul. Teprve pak jsem si všimnul nepoměrně většího titulku v latince, který byl ale natočený jinam, než odkud jsem přicházel

První závažnější problém se vyskytl na pokoji, když jsem chtěl poprvé použít přivezený zásuvkový adaptér. Ukázalo e že adaptér možná po víkendech adaptuje nějakou divadelní hru ale zásuvku rozhodně ne. Použil jsem všechny chvaty, triky i kruty, ale kýžené volty na mne z japonské zásuvky nevyběhly. Představil jsem si, jak si nemůžu celý pobyt dobít mobil, foťák ani počítač (ten už byl ostatně už vybitý z letadla - že by "jet lag"?) a trochu mě to rozladilo. Ale zatím mám aspoň půjčený místní adaptér a doufám, že si někde seženu vlastní. Po návratu ten náš půjdu někomu s gustem hodit na hlavu.

Odpoledne už jsem si procházel místní velmi rušnou čtvrť Shinjuku a seznamoval se s okolím, abych mohl zítra ráno vyrazit do metra a tak i do vzdálenějších a zajímavějších končin Tokia. Ano, udělal jsem pár fotek, prošel si nejrušnější nádrží, které jsem kdy viděl, a představy, že z něho nejspíš pojedu šikansenem za čtyři dny "o dům dál", je pro mne zatím hodně za rohem a za hranicí mé představivosti. Ale co bylo ještě dnes ráno nepředstavitelné, se dávno děje, takže to ostatní půjde prostě taky. Co by ne? A rozhodně mi udělala radost skutečnost, že jsem povečeřel poprvé s hůlkami i polévku. Ano, zasrkal jsem si, neb v ní byly dlouhé nudle a extrémně kluzké vajíčko. Ale popravdě, kam jsem se na své spolustolovníky hrabal. Když srká celé bistro, to je pane rachot!

Je pravda, že po dvou nocích jen s velmi omezeným množstvím spánku a navíc s přesunem o sedm časových pásem dopředu, mi tělo večer hlásilo menší ospalost, které jsem ale nepopřál sluchu. Posun - neposun, prostě se půjde spát a bude se vstávat jako obyčejně. To není žádná výmluva, že jsme v Japonsku! Však ono se to pěkně rovná.

Horší mi přijde, že ne hotelové připojení pustí na všechny stránky, které potřebuji, s výjimkou blogu. Neotvírá se mi ani moje stránka (i když takové bezpečnostní opatření, které odepře přístup na blogové stránky samotnému autorovi, někdy může paradoxně být ku prospěchu věci. Ale nemůžu si ani přečíst nové články dalších autorů na blog.cz, což už se na dobro věci svést nedá. Tak si zatím budu psát články do zásoby a až to jednou odněkud prošťouchnu, to pak bude pane vlna.

Opravdové a nefalšované japonské tsunami.

P.S.: Potíže s připojením z hotelu pokračují, teď jsem musel shlédnout reklamu, abych dostal 10 volných minut jinde. Tak snad to na blog doputuje.

Pozn.: Další četné reportáže z mých dvou cest, během kterých jsem měl příležitost osobně poznávat nádhernou japonskou zem, najdete ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči.