O poblázněném teploměru

Kdysi jsem dostal jako vánoční dárek elektronický teploměr, kterému se taky někdy říká vznešeně meteostanice. Je chytrý, korejsky strohý; i když s omezenou mimikou, přesto na mne spiklenecky pomrkává. Za normálních okolností ukazuje čas, teplotu uvnitř místnosti a teplotu venku. Dokáže ještě víc věcí, ale ty pro mne nejsou tak zajímavé. Zda je jasno, pošmourno nebo rovnou sibérie, to například vidím lépe přímo z okna a nevyužívám ani zabudovaný budík. Navzájem si děláme v našem bytě společnost, jeho po celodenní nudě baví pozorovat mé chaotické večery, on mne na oplátku zase občas svými omezenými prostředky kamarádsky ponoukne, že už bych měl konečně vyrazit, jinak mi ujede vlak, nebo že bych měl protentokrát ještě k zimní bundě přidat i čepici, protože do české kotliny právě zavítala na dovolenou doba ledová. Taky mi někdy dává nekompromisně objektivními čísly najevo, že teď už by mi měla být v bytě zima a bylo by záhodno maličko přitopit.

Idylická symbióza trvala donedávna. Pak mému elektronickému kamarádovi došly baterky. Chápu to, i mně se to někdy stává, i když v mém případě je nepříjemné, že v našem supermarketu pro mne nemají ten správný typ baterií na skladě; prý že by ho museli objednat. Do teploměru však postačují obyčejné tužkové, které jsem mu po pár dnech, kdy jeho segmenty pomaličku vyhasínaly jako uhlíky v dohořívajícím ohništi, dokoupil. Segmenty všech displejů se zabarvily čerstvou sytou černí připomínající vlasy havraních žen.

 

Nedělní miniglosy č.105

Český stát prohrál komplikovanou mezinárodní arbitráž, ve které se snažil dokázat, že slavný agent 007 má předobraz v české policii, takže část zisků z používání zavedené značky by měla plynout do policejního rozpočtu. Arbitráž zároveň odmítla i požadavek českého Ministerstva vnitra, aby se propříště Mr. Bond nejmenoval James, ale John.

-----------------------

Čeští komunisté oslavili u hrobu Klementa Gottwalda výročí komunistického převratu v roce 1948, tzv.vítězný únor. Tiskový mluvčí zesnulého politika jeho jménem účastníkům poděkoval za podporu a informoval je, že prezident Gottwald všechny jejich návrhy přijal.

 

O nostalgickém tiketu

Místo mrtvičného zářivkového světla ho dnes přivítala jen líně polehávající tma. Vzal zbytečně za kliku. "Z důvodu uzavření dnes zavřeno!" hlásal tlustým fixem vyvedený nápis přilepený již jen posledním cípem našišato na skle jako vlajka na půl žerdi. Ano, dnešní tah už může jen oplakat, za pět minut končí příjem sázek a žádné další místo, kam by to od zamřížovaných skleněných dveří nádražní trafiky bylo méně než pět minut, ho nenapadlo. Dnes se snad všechny živly spikly proti němu, aby ho zdržely, teď už jen zbývá, aby právě dnes večer jeho čísla konečně vyhrála tolika očima toužebně vyhlížený mnohamiliónový jackpot. "Nebudu se na losování dívat," pomyslel si vzpurně, aby všechny živelní spiklence přísně potrestal. Jako odpověď mu mile automatický ženský hlas z reproduktoru ohlásil zpoždění vlaku.

.

Měl teď víc než půl hodiny času do odjezdu a v ruce ještě ze setrvačnosti žmoulal zbytečně vyplněný tiket. Ani noviny si nemůže koupit! Jako kdyby byl unavený sám přemýšlet, hartusil v duchu na spiklenecké síly, které nejenže ho pro dnešek zbavily zcela reálné možnosti stát se multimilionářem, ale nechtějí mu dopřát ani drobné rozptýlení nad zbytečně potištěnými stránkami. Je to k vzteku, taková závislost na naději, pomyslel si. Teď aby se klepal strachy, aby jeho čísla nevyšla po třiceti letech právě dnes večer. Kdyby se dnes nezdržel na návštěvě a kdyby mu nebyl ujel příměstský autobus... Přitom tiket už stíhá vyplnit automaticky za necelou minutu. Zálibně se podíval na šestice modrých křížků. Úplně automaticky…

 

Ernst Jünger: Na mramorových útesech

Útlá novela Na mramorových útesech je asi nejznámějším literárním dílem německého autora Ernsta Jüngera. Její vydání bylo velice odvážným činem, protože vyšla v Německu v období největšího vzmachu nacistické říše v roce 1939 a kdo chce, může ji brát jako alegorickou kritiku třetí říše včetně Adolfa Hitlera (symbolická postava Nadlesního).

V zemi Velká Marina žijí a pracují v domku na úpatí mramorových útesů, vzpínajících se nad hladinou velkého jezera, dva bratři, kteří se zabývají studiem květin. Jejich země je však obklopena hlubokými lesy, kde postupně roste moc Nadlesního a jeho věrných. Zatímco život v Marině zdánlivě pokračuje bez velkých změn, zlo z okolních lesů postupně zatemňuje kraj. Starodávný řád země se pod tlakem temných sil postupně bortí a zlověstná atmosféra přechází v otevřené násilí, zprvu pouze místní, ale nakonec propukající s plnou silou. Kniha je prodchnuta halucinačními obrazy (autor ve svém životě notně experimentoval s halucinogeny) i mystikou:

"Teprve když stoupáme do výšky, blížíme se tajemství, které skrývá prach. Na horské cestě mizí s každým krokem vzhůru nahodilost obzoru, který je zrovna vidět, a když vystoupíme dostatečně vysoko, obklopuje nás na kterémkoli místě čistý kruh, který nás spojuje s věčností."

 

Nedělní miniglosy č.104

Po nečekaném prudkém ochlazení, ke kterému došlo o víkendu, znovu usnul Zlatý medvěd, který měl být původně hlavní cenou mezinárodního filmového festivalu Berlinale.

-----------------------

Ministr financí Miroslav Kalousek potvrdil, že důchod ze soukromého fondu, do kterého si lidé budou povinně spořit, bude možné dědit. Připustil však, že tomu tak bude nejspíš jen v tom případě, když pojištěnec odkáže svůj majetek ve fondu přímo českému státu.

 

O dni, kdy květiny ráno vyrazily do práce

Půlka února, to ještě bývá venku pořádná zima. Místy sněží, fouká ledový vítr a za jasných nocí (a často i mimo ně) nás pravidelně navštěvuje děd Mrazík se slušivou berlou Mrazilkou. Ale i když se po pořádné zimě notně zesláblá rtuť teploměru zadýchaně vyšplhá nad nulu, nebývá to žádná sláva: Mrholí, občas padají vločky, občas kapky, jindy krupičky, chodníky obrušují naše podrážky protiskluzovou drtí, která se znuděně povaluje v místech, kde ještě nedávno hrdinně bojovala s náledím, a polní cesty jsou neprůchodné, protože připomínají čerstvě vypuštěné bahnité rybníky, jen bez těch kaprů. Podivné intermezzo mezi dobou ledovou a jarem.

Normálně jsem nemíval tohle období moc rád, protože - zejména po ránu při cestě do práce - mne v tuto dobu sužují mnohé obavy: Zazelená se ještě letos příroda? Objeví se na rozmoklých neučesaných trávnících barevné květy? Rozevřou se pupeny na stromech? Rozpomenou se kořínky a cibulky v zemi, že podle starodávných nepsaných pravidel přichází čas nového života? Objeví se zase usměvaví a rozkvetlí lidé? A vždycky mám strach, že si příroda jednou položí logickou otázku, má-li tohle hektické soužití se svým nevděčným dítětem zapotřebí, a konečně se na nás vykašle! Zvlášť letos, kdy všude hřadují lékařští tažní práci po vzoru královny Koloběžky před odletem-neodletem do západních krajin, nabraly mé obavy vyššího stupně. Co když si příroda po vzoru doktorů taky založí svou odborovou organizaci, profesní komoru, najme si prestižní marketingovou agenturu, vymyslí nějaký netradiční amorální slogan, podá výpověď a bude čekat, jestli jí naše vláda za to povedené vydíráníčko přisype něco zobu. Tím samozřejmě nepopírám, že by nejspíš naší přírodě v cizině mohlo být líp, ale zase si nejsem jistý, jestli se česká příroda domluví dobře finsky.

 

Virtuální Valentýna

Pozn.: Uznejte, k tak specifickému dni, jakým je v marketingových tenatech polapený svatý Valentýn, se nedá napsat normální báseň, aspoň ne veřejně. Když už tedy dnes nenabízím poezii, vezměte prozatím zavděk aspoň rýmovačkou :-).

I když píár všude hřímá,

Valentýn mě nezajímá.

Mě zajímá paní jiná:

Virtuální Valentýna!

Prý má srdce plné citu,

žije ale raději v skrytu;

i když zkouším všechny triky,

schovává se za smajlíky.

V euforii ba i v splínu

myslím na svou Valentýnu,

řekl bych, že je už léta

epicentrem mého světa.

Jiné ženy dávám k ledu,

virtuální nitě předu,

díky tomu možná padnu

na reálnou Ariadnu.

I když je nit sakra dlouhá

je to víc než šalba pouhá.

Do té doby levným vínem

opiju se

s Valentýnem.

Nedělní miniglosy č.103

Mistrovství světa ve skromnosti vyvrcholilo o víkendu v Praze. Podle očekávání triumfoval český reprezentant, který tak znovu obhájil titul a prodloužil tak období své neporazitelnosti na neuvěřitelných šest let. Vítěz komentoval na tiskové konferenci výsledky turnaje stručně: "Moc mi pomáhá, že se během roku účastním bojů v profesionálních soutěžích v cizině. Česká Gambrinus extraliga skromnosti má zatím dost špatnou kvalitu, které nepřispělo ani sloučení s konkurenční Marlboro ligou pokory. Pokud jde o mistrovský turnaj, přijel jsem ovšem výborně připraven a myslím, že hned od začátku našeho zápolení bylo zcela zřejmé, že skromnějšího nade mne není!"

-----------------------

Podle údajů Českého statistického úřadu, které byly uveřejněny ku příležitosti svátku svatého Valentýna, vzrostl počet zamilovaných v České republice meziročně o 8,6%, což je nejvyšší číslo od konjunktury související s posledním ohlášeným koncem světa. Mluvčí úřadu ale trochu mírní nadšení, které okamžitě vedlo k výraznému růstu ceny akcií seznamovacích kanceláří, velkoobchodů s květinami a také firmy Pfizer: "Celkové číslo sice vypadá optimisticky a napovídá, že nedávná hluboká celosvětová krize mezilidských vztahů konečně přechází v oživení, ale když se podíváme na podrobnější čísla, zjistíme, že k největšímu růstu došlo v kategoriích "zamilovaný sám do sebe", "zamilovaný do svého automobilu" a "zamilovaná do svých nehtů", zatímco zamilovanost do osob opačného pohlaví vzrostla jen nepatrně a je fakticky tažena pouze překotným nárůstem u několika jedinců."

 

O zalaminovaném smyslu života

Když jsem se dozvěděl, že tématem týdne je tentokrát smysl života, byl jsem pevně rozhodnutý k němu nic nenapsat, už jen proto, že jde o téma zoufale široké a obtížně uchopitelné. Mám snad psát o obecném smyslu života, o kterém vedou již stovky let spory filosofové celého světa tak učenými slovy, že se smyslem života některých čtenářů stává snaha něčemu takovému proboha nikdy neporozumět? Nebo mám napsat o tom, co osobně považuji za smysl právě toho svého života? Obojí je zatroleně těžká věc.

Mám vás přesvědčovat, že zase jednou po dlouhé době cítím ve vzduchu smysl života jako pomalu a s vyhlídkovými oklikami přicházející jaro? Mám zkoušet rozdělovat lidi do kast podle toho, zda je pro ně smyslem života způsobovat radost sobě nebo druhým? Nebo že existuje superkasta, pro níž se zdá být smyslem života nepůsobit radost nikomu (včetně sebe)? To by jistě nebylo nic zajímavého, nic originálního, nic, co by takovému obecnému životnímu smyslu dokázalo přispět.

 

E-mailový blues

Pozn.: Bluesrockový doprovodný rytmus a případně i nějakou tu odpovídající improvizovanou melodii ponechávám na vaší ctěné představivosti :-)

Do světa co je plnej barev, snů a krás,

ze světla do tmy a pod jiný hvězdný nebe,

do světa co je plnej barev, snů a krás,

ze světla do tmy a pod jiný hvězdný nebe,

i když jenom hořím, po zádech mi běhá mráz

i když jenom hořím, na zádech mě krásně zebe.

Vlaštovkou z umně složenýho papíru

se snažím trefit ještě po paměti,

vlaštovkou z umně složenýho papíru

se snažím trefit ještě po paměti

do otevřenýho okna pěkně na míru,

jde to se mnou poslední dny od mínus dvou k pěti.

Vědět dává

nová zpráva,

hned ji přečtu v spěchu,

zbytek dechu

už mi zase vynechává.

 

Nedělní miniglosy č.102

Středočeská ČSSD navrhla na nového předsedu strany úřadujícího místopředsedu Bohuslava Sobotku, který se tak v počtu krajských nominací dotáhl na svého soka Michala Haška a vyrovnal stav utkání na 7:7. Podle stanov sociální demokracie bude následovat prodloužení 2x15 minut, které se ovšem uskuteční v Bavorsku, protože v České republice došly kraje. Oba kandidáti podle očekávání oznámili, že již delší dobu o nedělích tajně navštěvují katolické bohoslužby a obědy většinou zapíjejí tuplákem výborné bavorské třináctky. Větší šance se všeobecně dávají Haškovi, protože Sobotka se před několik lety v rozhovoru pro časopis "Dietně a zdravě" necitlivě vyjádřil o kalorické hodnotě bavorských vdolečků.

-----------------------

V letošním roce se výrazně snížily tržby stěhovacích firem. Ekologové i členové komory stěhováků to dávají především do souvislosti se snižováním populace sokola stěhovavého. Vzhledem k tomu, že poslední holub stěhovavý byl vyhuben již začátkem minulého století a sokolů stále ubývá, naše tržby už závisejí téměř výhradně na stěhovavých sarančatech," uvedl prezident komory stěhováků, "a to vůbec nemluvím o tom, že Jindřich Stěhovavý z Písku byl donedávna v pracovní neschopnosti."

 

O báječných vrbách

Jak potvrzují veškeré soudobé výzkumy, množství podnětů, které den co den útočí na naše smysly, se neustále zvyšuje. I když filtrujeme, seč nám naše sebezáchovné pudy stačí, pořád toho ještě spousta projde až dovnitř našeho těla, do hlav, srdcí, žlučníků i jater. Není divu, že v tak turbulentním prostředí i zmíněná filtrace probíhá překotně a nepříliš organizovaně. Dost z toho, co se posléze ukáže jako důležité, odmítneme vpustit dovnitř, a naopak s úklonou vpouštíme mnohé nesmysly, pošetilosti a látky škodlivé. Ty se po vzoru kukaček v našem těle uhnízdí a nejen, že na své místo nechtějí pustit své užitečnější příbuzné, ale dokonce se snaží z hnízda vyštípat i ty, kteří víceméně náhodnou selekcí již jednou úspěšně prošli. Ti se samozřejmě brání a výsledkem nemůže být v omezeném prostoru nic jiného než přetlak, který se - podle příslušných fyzikálních pouček - nejlépe snižuje pomalým řízeným upouštěním. V takovou chvíli je dobré se poohlédnout po nějakém rozumném místě, kam je možné přebytky upustit a kde něco takového nenadělá větší škody. Podle místní kulturní tradice byly - jako obětní beránci - vybrány vrby.

Těžko říct, jak k této roli rychle rostoucí dřeviny rodu Salix přišly, jestli je tím vinen pouze onen poustevník z irské pověsti, který jistému pohádkovému královskému stylistovi poradil, komu se bezpečně svěřit s bizarním zážitkem. V dnešní době by se jistě holič Kukulín vyzbrojený zajímavou informací z VIP společnosti neobtěžoval až bůhvíkam k rybníku, aby své tajemství pošeptal do staré nedoslýchavé vrby. Spíš by si možná zašel do redakce bulvárního časopisu, aby bylo co nejrychleji na nové nůžky. Ale už zmíněný poustevník byl přesvědčen, že právě vrba je tím správným adresátem, který umí zpracovat i informaci větší brizance, jejíž případné dopady dokáže utlumit v košaté náruči svých pružných větví a nadbytečnou tíhu umí rozložit ve svém masivnímu kořenovému systému.