O poblázněném teploměru

Kdysi jsem dostal jako vánoční dárek elektronický teploměr, kterému se taky někdy říká vznešeně meteostanice. Je chytrý, korejsky strohý; i když s omezenou mimikou, přesto na mne spiklenecky pomrkává. Za normálních okolností ukazuje čas, teplotu uvnitř místnosti a teplotu venku. Dokáže ještě víc věcí, ale ty pro mne nejsou tak zajímavé. Zda je jasno, pošmourno nebo rovnou sibérie, to například vidím lépe přímo z okna a nevyužívám ani zabudovaný budík. Navzájem si děláme v našem bytě společnost, jeho po celodenní nudě baví pozorovat mé chaotické večery, on mne na oplátku zase občas svými omezenými prostředky kamarádsky ponoukne, že už bych měl konečně vyrazit, jinak mi ujede vlak, nebo že bych měl protentokrát ještě k zimní bundě přidat i čepici, protože do české kotliny právě zavítala na dovolenou doba ledová. Taky mi někdy dává nekompromisně objektivními čísly najevo, že teď už by mi měla být v bytě zima a bylo by záhodno maličko přitopit.

Idylická symbióza trvala donedávna. Pak mému elektronickému kamarádovi došly baterky. Chápu to, i mně se to někdy stává, i když v mém případě je nepříjemné, že v našem supermarketu pro mne nemají ten správný typ baterií na skladě; prý že by ho museli objednat. Do teploměru však postačují obyčejné tužkové, které jsem mu po pár dnech, kdy jeho segmenty pomaličku vyhasínaly jako uhlíky v dohořívajícím ohništi, dokoupil. Segmenty všech displejů se zabarvily čerstvou sytou černí připomínající vlasy havraních žen.

 

Správný čas naskočil v okamžení. Po nějaké době se i teplota v místnosti ustálila na běžných a věrohodných hodnotách. Jen venkovní teploměr neukazoval nic, pouze dvě vodorovné čárky. Zprvu jsem si myslel, že nějakým výnosem Ministerstva počasí byla venkovní teplota ku příležitosti Nového roku bez náhrady zrušena jako přežitek zbytečně ukusující z prostředků na veřejné blaho. Dnes, v době dalekosáhlých plošných škrtů ve všech možných i nemožných oblastech, by mě to snad ani nepřekvapilo. Rovněž je možné, že odborová organizace podobných přístrojů vyhlásila celorepublikovou stávku a chce nám odpírat informace o venkovní teplotě do té doby, než budou splněny všechny její požadavky. Rozhodl jsem se tedy zbytečně nenaléhat a dát přístroji čas na stabilizaci.

Když jsem druhý den ráno vstal, hned mi bylo jasné, že jsem postupoval správně. Přístroj se rozhodl začít spolupracovat, stávka byla zřejmě odvolána, protože vláda přislíbila elektronickým teploměrům dvě miliardy na nutné opravy, zvyšování kvalifikace a jazykové vzdělávání. Přistoupil jsem blíž, abych rozespalýma očima dokázal dešifrovat, zda si mám s sebou do tašky přibalit mast na omrzliny. Teploměr hlásil venkovní teplotu 68 stupňů.

Pobouřen skutečností, že jsem zřejmě zaspal dopad nového tunguzského meteoritu, otevřel jsem okno, abych v chladné místnosti přitopil a zároveň se rozhlédl, jestli nebeský posel spadl k nám nebo k sousedům. Zhluboka jsem nasál mrazivý vzduch, se kterým dobře ladila bohatá námraza a peprná slova klouzajících kolemjdoucích. Po horkém fénu ani stopy.

Vyčítavě jsem pohlédl na displej, který v mezidobí vstřícně přeblikl na teplotu -42 stupňů. To už bylo o něco pravděpodobnější, ale pořád šlo spíš o přímý přenos ze sibiřského Ojmjakonu než o realitu středočeských Dobřichovic za ospalého únorového rozbřesku. Po nějaké době se teplota na displeji ustálila na příjemně letních jednadvaceti. Pokusil jsem se najít chybu na trase mezi tělem přístroje a venkovním teplotním čidlem, ale jediným výsledkem byl opětovný růst teploty nad meteoritickou šedesátku. Dospěl jsem k závěru, že elektronickým tělem mého přítele cloumá křemíková horečka, ale na pohotovosti, kam jsem v nouzi zatelefonoval, se problémem zcela odmítli zabývat a místo požadované informace jsem dostal řadu cenných rad, kam bych se měl obrátit já, kdyby mé potíže s hlavou neustaly ani poté, co vystřízlivím.

Pak jsem ale pojal podezření: Co když přístroj přestal ukazovat venkovní teplotu jen proto, že prostě začal ukazovat něco jiného. Něco, co normálně přístroje neukazují, i když je to v jejich moci, protože si to svým chováním k nim jako ke sluhům, které je možné kdykoli vyhodit do odpadků a vyměnit za nový model, nezasluhujeme. Něco, co je třeba mnohem důležitější než venkovní teplota, i když o této funkci mnohojazyčné návody k obsluze mlčí. Něco, co nám jsou přístroje ochotné poskytnout jen jako bonus za naši přátelskou vstřícnost.

Co to ale může být? Intelektuální potenciál? Těžko! Míra osobního štěstí? To bych ale musel mít poslední dobou dost stabilní hodnoty a ne že je jednou vedro a jindy holomráz. Předpověď vývoje spokojenosti pro další dny? Nebo v procentech vyjádřená pravděpodobnost příchodu toužebně vyhlíženého Godota? Nebo jde o aktuální míru odolnosti organismu proti hadímu uštknutí? Venku nadchází další mrazivá noc, která nás přenese do března. Ukazatel venkovní teploty spokojeně uvádí číslo 15,3. Ať to znamená cokoli, vypadá to, že dnešní noc nebude extrémní. V čem, to si ale zatím netroufám ani odhadnout.

Odhalit zašifrované poselství mého teploměru nebude jistě snadné, ale já se výzev nebojím a jednou na to přijdu. Jestli tedy nebude zrovna na přemýšlení moc velký mráz nebo abnormální horko.