O nostalgickém tiketu

Místo mrtvičného zářivkového světla ho dnes přivítala jen líně polehávající tma. Vzal zbytečně za kliku. "Z důvodu uzavření dnes zavřeno!" hlásal tlustým fixem vyvedený nápis přilepený již jen posledním cípem našišato na skle jako vlajka na půl žerdi. Ano, dnešní tah už může jen oplakat, za pět minut končí příjem sázek a žádné další místo, kam by to od zamřížovaných skleněných dveří nádražní trafiky bylo méně než pět minut, ho nenapadlo. Dnes se snad všechny živly spikly proti němu, aby ho zdržely, teď už jen zbývá, aby právě dnes večer jeho čísla konečně vyhrála tolika očima toužebně vyhlížený mnohamiliónový jackpot. "Nebudu se na losování dívat," pomyslel si vzpurně, aby všechny živelní spiklence přísně potrestal. Jako odpověď mu mile automatický ženský hlas z reproduktoru ohlásil zpoždění vlaku.

.

Měl teď víc než půl hodiny času do odjezdu a v ruce ještě ze setrvačnosti žmoulal zbytečně vyplněný tiket. Ani noviny si nemůže koupit! Jako kdyby byl unavený sám přemýšlet, hartusil v duchu na spiklenecké síly, které nejenže ho pro dnešek zbavily zcela reálné možnosti stát se multimilionářem, ale nechtějí mu dopřát ani drobné rozptýlení nad zbytečně potištěnými stránkami. Je to k vzteku, taková závislost na naději, pomyslel si. Teď aby se klepal strachy, aby jeho čísla nevyšla po třiceti letech právě dnes večer. Kdyby se dnes nezdržel na návštěvě a kdyby mu nebyl ujel příměstský autobus... Přitom tiket už stíhá vyplnit automaticky za necelou minutu. Zálibně se podíval na šestice modrých křížků. Úplně automaticky…

 

Dnes poprvé ho napadlo, že už vlastně ani neví, jaká dává každý týden ve sportce čísla. Vždy je vyplní zcela po paměti, dlouholetým tréninkem se z toho stal zcela automatický úkon. Podíval se na první sloupeček a s údivem zjistil, že zaškrtnutá čísla vůbec nepoznává. Kde se na tiketu vzala? Jak na ně kdysi vlastně přišel? Kdyby měl noviny k přečtení, nenapadaly by ho takové hlouposti. Ale závislost je závislost, neuskutečněná sázka a odepřené noviny se převtělily v červíčka zvědavosti. Sedmička, třináctka, devatenáctka… no jasně, to jsou přece čísla, která kdysi dávno zdědil po babičce; sázela je mnoho let. A copak ten druhý sloupec? No samozřejmě, to byla přece šťastná čísla jeho první platonické lásky, už si skoro ani nevybavoval, jak dívka vypadala. Copak s ní asi je? Slehla se po ní země a jemu po ní nic nezůstalo. Jen ta čísla!

.

A na pozadí rušného nedělního nádraží, začal ve sloupečcích čísel defilovat celý jeho život: Třetí a čtvrtý sloupeček přivádí na scénu první lásku neplatonickou. Pátý sloupeček vyvěštila kdysi tajemná kartářka. Šestý sloupec začal dávat na vojně, protože dovedně zašifrovaná čísla (vojenské tajemství je vojenské tajemství!) dovedně ukrývala osobní data jeho bývalé nastávající. Z bývalé nastávající však místo nastávající zbyla po vojně jen bývalá a přišel další střih, ale lidé odcházejí a čísla, čísla zůstávají: Co sloupeček, to jedna kapitola téhle podivné knihy, jedna konzerva se vzduchem dávných vůní. Číslo sedm - proboha, je možné, že by to byla..., no jasně, čtyřiadvacítka s dvanáctkou, jen ona měla narozeniny na Štědrý den. Bylo to tehdy jen pár dní, ale kdysi to v nepříliš početné a kvalitní konkurenci stačilo, aby se dotyčná kvalifikovala až na tiket, taková závratná kariéra se každému zdaleka nepodařila. Ano, v osmém sloupci je bývalá manželka, to byl na velmi dlouhou dobu poslední vyplněný sloupec. Mockrát si říkal, že osm sloupců je určitě šťastný a konečný počet. Ale věřící věří a život ve svých občas neuvěřitelných peripetiích mění, takže i devátý sloupec už má svého majitele, dokonce na rozdíl od prehistorie je ještě v celkem čerstvé paměti. Nevěřícně si prohlížel kousek oranžového papírku. Kdyby měli před chvílí v trafice otevřeno, jenom by si vsadil a o ničem by nepřemýšlel.

.

Až teď si všiml, že je poslední, desátý sloupeček pořád ještě prázdný. V něm vždycky zaškrtává jen políčko náhodného tipu a jacísi počítačoví permoníci, kteří mají rádi matematiku, mu rádobyšťastná čísla dopočítají. A v ten okamžik se mu vybavil již do podvědomí odsunutý sen z poslední téměř probděné noci. Byl to opravdu jen sen nebo se to ze snu užuž pokoušela proklubat skutečnost? Jak jen kruci byla ta čísla? Byla tam šestnáctka, určitě třiatřicítka… ale jak to bylo dál? Kdyby si jen dokázal své sny líp zapamatovat! Nebo kdyby bylo možné si na vyžádání starší sen nechat promítnout znovu. Snad tam ještě bylo trojka... A jednička? Paměť už není, co bývala. A desátý sloupeček na tiketu je tak smutně prázdný… Skoro tak prázdný, jako nástupiště, ze kterého už tak zpožděný vlak odfrčel před dobrými deseti minutami. To přece není možné, aby ta půlhodina utekla tak rychle - a dokonce bez novin!

.

Večer nakonec přece neodolal a podíval se na losování sportky v televizi. Po pár tažených číslech se mu ulevilo. Tentokrát mu zavřená trafika ušetřila skoro dvě stovky! Obřadně vyplnil tiket na příští neděli i v posledním, desátém sloupci. Na náhodu zprostředkovanou nevyzpytatelnými křemíkovými permoníky už se propříště spoléhat nebude. Jen na svůj dosavadní život a na svůj sen!

.

To je přece sám o sobě pořádný jackpot, ne?