O dni, kdy květiny ráno vyrazily do práce

Půlka února, to ještě bývá venku pořádná zima. Místy sněží, fouká ledový vítr a za jasných nocí (a často i mimo ně) nás pravidelně navštěvuje děd Mrazík se slušivou berlou Mrazilkou. Ale i když se po pořádné zimě notně zesláblá rtuť teploměru zadýchaně vyšplhá nad nulu, nebývá to žádná sláva: Mrholí, občas padají vločky, občas kapky, jindy krupičky, chodníky obrušují naše podrážky protiskluzovou drtí, která se znuděně povaluje v místech, kde ještě nedávno hrdinně bojovala s náledím, a polní cesty jsou neprůchodné, protože připomínají čerstvě vypuštěné bahnité rybníky, jen bez těch kaprů. Podivné intermezzo mezi dobou ledovou a jarem.

Normálně jsem nemíval tohle období moc rád, protože - zejména po ránu při cestě do práce - mne v tuto dobu sužují mnohé obavy: Zazelená se ještě letos příroda? Objeví se na rozmoklých neučesaných trávnících barevné květy? Rozevřou se pupeny na stromech? Rozpomenou se kořínky a cibulky v zemi, že podle starodávných nepsaných pravidel přichází čas nového života? Objeví se zase usměvaví a rozkvetlí lidé? A vždycky mám strach, že si příroda jednou položí logickou otázku, má-li tohle hektické soužití se svým nevděčným dítětem zapotřebí, a konečně se na nás vykašle! Zvlášť letos, kdy všude hřadují lékařští tažní práci po vzoru královny Koloběžky před odletem-neodletem do západních krajin, nabraly mé obavy vyššího stupně. Co když si příroda po vzoru doktorů taky založí svou odborovou organizaci, profesní komoru, najme si prestižní marketingovou agenturu, vymyslí nějaký netradiční amorální slogan, podá výpověď a bude čekat, jestli jí naše vláda za to povedené vydíráníčko přisype něco zobu. Tím samozřejmě nepopírám, že by nejspíš naší přírodě v cizině mohlo být líp, ale zase si nejsem jistý, jestli se česká příroda domluví dobře finsky.

 

Vláda se samozřejmě bude snažit řešit problém akčně. Armáda kupříkladu prohlásí, že je schopna plnohodnotně nahradit přírodu minimálně po dobu 60 dní ze svých jindy nedotknutelných zásob, spojená ministerstva obchodu, životního prostředí a kultury dodají na trh tisíce tun regulované svinibrodské zeleně, aby si každý mohl za slušnou cenu dotvořit odcházející přírodu na svém betonovém dvorku podle svého naturelu a gusta, a pan prezident vydá novou knihu Ani modrá, tím méně pak zelená planeta!

Po několika dnech nejistoty mi ale dnes ráno spadl kámen ze srdce: Konečně jsem spatřil zahrádky poseté maličkými bílými a žlutými kvítky. Jako kdyby si jarní rostlinky přivstaly a po dlouhém neplaceném zimním volnu se znovu vydaly do práce na dlouhou a náročnou směnu. Zdá se tedy, že příroda se zatím ještě neobklopila nenávistnou dikcí svých odborových předáků a že je připravena to s námi letos ještě jednou zkusit. Jsem rád a svým způsobem obdivuji její svatou trpělivost neoplácet zlé zlým, aspoň ne tak zlým, jakého by nejspíš byla schopná, kdyby jen trochu chtěla. Po prvních jarních barevných průzkumnících bude - doufám - následovat příchod velkolepých barevných živých armád, které bychom na rozdíl od jejich lidských analogií měli každý rok vítat s otevřenou náručí a se slzou vděčnosti v oku. Neděláme to, protože nám něco takového nejspíš přijde normální. Jestli oprávněně, to je ovšem sporné.

Díky venkovním nově rašícím květům a také díky některým skvělým lidem, kteří jsou na rozdíl od odvážných rostlin dokonce schopni zářit svým nádherným neokázalým květem celoročně, můžou začít naše duše žít novou jarní nadějí, tou, která nám postupně rozjasní, provoní a ohřeje naše malé prochladlé světy. A protože nejsem ničí mluvčí, chtěl bych pouze sám za sebe pokorně, upřímně a s úsměvem přivítat všechny ty nádherně rozkvetlé barevné posly jara, ať už se vydali na Zem s rostlinnou nebo lidskou tváří, a říct jim, jak jsem rád, že existují a že ve svém skromnými prostředky vedeném ale o to účinnějším boji, který vedou i pro nás, neházejí ani letos flintu do žita.

Nejen, že by těm milým silám mohla pořádná flinta někdy v budoucnu chybět, ale ještě by ji mohl v žitě chytit někdo, kdo z přesvědčení nikdy nekvete, vede proti jaru partyzánskou válku a je jinak schopen chytat maximálně chráněné lelky.