Stránky

úterý 12. listopadu 2024

Nenápadný konec podniku U Rozvařilů

To jméno se v Praze na Poříčí používá už asi 600 let, jmenoval se tak totiž (u Rozvařilů nebo taky u Vlašimských) původní starý pivovar a nejspíš i zájezdní hostinec, který fungoval v těchto místech už od 15. století, nedaleko od novoměstských hradeb i od místního farního kostela svatého Petra. V Ruthově Kronice královské Prahy je velice podrobně rozebráno, jak tento objekt a přilehlé domy už od roku 1381 postupně měnily majitele, mezi nimiž byl i z období tzv. kalady nechvalně proslulý finančník Jan de Witte). Když se na přelomu 19. a 20. století tato čtvrť bouřlivě rozvíjela, stalo se z Rozvařilů doslova kulturní centrum: Kromě restaurace tu byl i proslulý šantán a kabaret a kdysi jsem v jakési stařičké pražské ročence ze 60. let četl moc zajímavé vyprávění pamětníků o tom, jak to právě v těchto končinách žilo a s jakými postavami to tu bylo spojené (třeba slavný Artur Longen by mohl vypravovat). Pak se to tu vše ve 30. letech 30. století přestavělo pro Legiobanku a v novém moderním paláci vznikl i velký divadelní sál ("Déčko" E.F. Buriana, dnešní Archa).

Z restaurace a zájezdního hostince se postupně stala celkem věhlasná jídelna a bufet, za dob svých studií jsem tam rád chodil, protože tam byl slušný výběr "hotovek" za nikoli zrovna nemravné ceny. V 1. půlce 90. let byl původní objekt zrekonstruován a když jsem začal v roce 1997 nedaleko odtud pracovat, už to tu vypadalo trochu jinak, vnitřní uspořádání se proměnilo a už to byl méně bufet a více samoobslužná restaurace, takže jsme sem nezřídka chodili s kolegy na oběd, přičemž v nabídce byla většinou česká klasika. V roce 2008 došlo k velké změně a místo tradiční restaurace tu vznikla kavárna Starbucks. Restaurace s legendárním jménem ovšem tehdy nezanikla, ale objevila se v podobě klasické "tácové" samoobslužné jídelny jen kousek odtud, doslova "přes ulici" - v 5. patře obchodního domu Bílá labuť. 

Když jsem začal zveřejňovat své blogové Nedělní miniglosy, po nějaké době se ukázalo jako šikovné chodit je psát o nedělích do kavárny. A protože jsem našel "miniglosový azyl" právě v kavárně na Poříčí, kde kdysi byla restaurace U Rozvařilů, docela často jsem chodil na oběd k Rozvařilům do Bílé labutě (měli otevřeno i v neděli) a odtud jsem jen přešel ulici a u horké čokolády jsem odpoledne v kavárně napsal další vydání NMg.

Minulou sobotu jsem šel opět jednou k Rozvařilům na oběd, užuž jsem si cestou uchystal chuťové buňky na tamější klasický repertoár a zjistil jsem překvapeně, že jídelna U Rozvařilů už neexistuje. Na stejném místě, za stejným pultem, se stejným vybavením a stejnými stoly a židlemi tam funguje - s jinými lidmi a trochu jiným jídelním lístkem - nový podnik s názvem Mlsná labuť. Připadne mi to podobné, jako když někdo porazí mnohasetletý strom a místo z něho zasadí nový proutek. Co na tom, když je to pěkně férově strom za strom...

Kromě toho, že tím pádem nejspíš zmizí další historická pražská značka, je pro mě důležitou informací i to, že nová firma zatím neplánuje mít otevřeno v neděli, což mi hatí běžný nedělní miniglosový rytmus s minimální ztrátou času (kdo se chce se mnou potkat bez předchozího společného plánování, má dost velkou šanci, že mě v neděli mezi druhou a pátou hodinou odpoledne zastihne právě v kavárně naproti Bílé labuti). A uznejte - psát Nedělní miniglosy "do foroty" už v sobotu jen proto, že mají naproti otevřenou jídelnu, se mi zdá nedůstojné :-).  

Kdoví, třeba tradiční název v této oblasti ještě někdo vzkřísí, myslím, že ta značka má pořád ještě docela dobrý potenciál. Ale možná je to jen tím, že jsem staromilec a s koncem toho, co má mnohasetletou tradici, se kterou jsem se i já do nějaké míry propojil, se mi prostě jen těžko smiřuje. 

21 komentářů:

  1. Jídelnu neznám, ale vždycky mě zamrzí každý dobrý podnik, co vypadne ze hry:( U nás na maloměstě byl zase legendární mléčný bar, ale už tam dlouho není nic. Ještě jsem slyšela o nějaké neodolatelné retro jídelně v Karlíně, co bys měl kousek...zkusím zjistit podrobnosti:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neodolatelná, říkáš? To by mohlo stát za zkoušku :-).

      Vymazat
    2. Kde je a jak se jmenuje? Já tam chodil k Číňanům. Naproti byl poutine bufáč. O ulici dál polívkárna. Vedle metra Viet Pho. Za rohemTankovna, Dhaba, Sushi bar, Banh-Mi-Ba, Vegan Life. Jen v tom jednom bloku Thámova, Křižíkova, Šaldova, Sokolovská.

      Škoda je Paukerta na Národní. Předělali to z úspěšného lahůdkářství na restauraci, už to nebylo ono, pak na ně udělali nějakou boudu a je tam Kozlovna.

      A.P.

      Vymazat
  2. Když jsem prodávala v prváku ve sportu Na Poříčí občas jsme k Rozvařilovům zašli pro jídlo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsem tam kdysi chodil, vůbec jsem si neuměl představit, že jednou budu v těch prostorách - byť už v jen v podobě kavárenské - patřit k nedělnímu inventáři :-).

      Vymazat
  3. Býval to vyhlášený podnik.
    Kdysi jsem tam chodil na sekanou svíčkovou se šesti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je zajímavé, jak se vzpomínky převrstvují: Dobře si pamatuji poslední podobu po rekonstrukci z 90. let, ale tu předchozí už těžím z větší hloubky než stříbro v Příbrami :-).

      Vymazat
    2. Kolega tam chodil před covidem pořád. Nejspíš jim zlomil vaz Covid a následné zdražení.

      A.P.

      Vymazat
    3. On už jeden obchodní "výmyk" proběhl tuším před osmi lety, kdy podnik skončil v miliónových dluzích, ale převzala ho "jiná parta" pod stejným názvem. Teď prý byl převod mírumilovný, majitelka už nechtěla dál pokračovat.

      Vymazat
  4. Lezarts
    Takových podniků zaniklo, ale vzpomínky zůstanou:-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzpomínky a pár fotek jako další položka do archivu, kam moc badatelů nechodí :-).

      Vymazat
  5. By Kdo ví, co bude těch třicátých letech 30. století...nicméně Praha už asi bude vypadat jinak, možná to bude jedna z magapoli jako v adsoimovevNafaci....

    OdpovědětVymazat
  6. Zrovna jsem šel koupit něco do oblíbeného nožířství v Kotvě...a hle, celá Kotva v rekonstrukci...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rekonstrukce je vždycky nadějná. Třeba se pak dům taky bude jmenovat po anglicku :-).

      Vymazat
    2. Ale Máj zrekontruovali úplně mizerně.

      A.P.

      Vymazat
    3. Tam jsem se ještě neodvážil zavítat...

      Vymazat
  7. Táta jezdil občas na služebky do Prahy a párkrát mě vzal, coby malé pachole, sebou, a na oběd k Rozvařilům.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ona měla ta restaurace docela strategické místo mezi autobusovým a železničním nádražím poblíž dvou velkých obchodních domů.

      Vymazat
  8. Takové konce taky vždycky těžce nesu, protože mám pocit, že s nimi odchází pořádný kus minulosti i malý kousek mě. Snad tedy alespoň najdeš nějakou slušnou náhradu. Jako fanynka Nedělních miniglos bych to rozhodně ocenila :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvidíme. Kavárna stojí, tak na Nedělní miniglosy by to nemělo mít velký dopad. Přinejhorším tam budu psát o hladu :-).

      Vymazat
  9. U Rozvařilů jsem si jednou dal s tátou dršťkovku. To už to byla ta jídelna s takovýma těma typickýma vysokýma stolama se snadno omyvatelnou svrchní deskou... K srdci mi ten podnik neměl kdy přirůst, ale každýho místa, kde si šlo dát misku dobrý dršťkový, je rozhodně škoda.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.