Dvě flašky (Christian Morgenstern)

Čas doslova letí: Naposledy jsme si zde zkusili přeložit básničku Christiana Morgensterna spolu se vstupem do nového roku 2024 a teď už skoro máme na krku advent. Tak nebudu zdržovat a rovnou se podíváme na německý originál pro dnešek vybraného kousku, kterým je básnička Dvě láhve (nebo flašky, chceme-li, a já dnes docela chci :-)):

Die beiden Flaschen

 

Zwei Flaschen stehn auf einer Bank,

die eine dick, die andre schlank.

Sie möchte gerne heiraten.

Doch wer soll ihnen beiraten?

 

Mit ihrem Doppel-Auge leiden

sie auf zum blauen Firmament ...

Doch niemand kommt herabgerennt

und kopuliert die beiden.

 

Hned od začátku překladu bylo zřejmé, že tentokrát budu bojovat v češtině (kromě celkového smyslu) s přebytkem slabik: "auf einer Bank" je "na lavici" nebo "na lavičce", což je ještě dobré, ale jak smrsknete do jedné slabiky předcházející sloveso "stojí", abyste udrželi rytmus? A tak jsem použil svou oblíbenou úhybku, kterou jsem kdysi uplatnil už při svém prvním pokusu o překlad v případě známé básničky Trychtýře, a přešel jsem do minulého času, kde se se slabikami dá pracovat přece jen o něco svobodněji. Ve třetím verši jsem už ale dvě slabiky přidal, abych naopak nějaké slabiky ušetřil ve druhé sloce, kde jich bude taky značný přetlak, a hlavně kvůli lepší srozumitelnosti a použitelnému rýmu; ten se prostě v případě Morgensternových básní zachovat musí. Rytmus ovšem - v originále téměř přesný jamb - tentokrát v mém překladu dost trpí.

 

Ve druhé sloce je hned zpočátku problém se slovem "Doppel-Auge". Co představuje ono "dvojité oko"? Řekl jsem si, že by to mohl být obraz dvou kulatých hrdel směřujících natěšeně k obloze a dokonce - s přihlédnutím k závěru sloky, kde v originále trůní celkem nepominutelné sloveso "kopuliert" - to může být míněno dost eroticky vyzývavě. To je drobná nepříjemnost, když "překladatel" neumí v jazyce originálu ani slovo, vnímá význam slov jen rozumem ale ne i pěkně po werichovsku "zádama, po kterých vám přejede mráz", a navíc nemá ve své blízkosti žádného germanofila, se kterým by se mohl poradit. Ale učinil jsem - byť možná nesprávně - základní předpoklad, abych se s "Doppel-Auge" nějak čestně vyrovnal, a teď už v tom duchu musím dotáhnout celou sloku. Pro jistotu jen naznačeně, kdyby byl můj základní předpoklad úplně mimo. Přece byste ode mne nečekali v této souvislosti otevřenou erotiku, ta se může v této souvislosti jen lehounce dotknout vnímání čtenáře, aby bylo na něm, jestli ji do svého uvažování v souvislosti s touto básničkou vpustí anebo jí naopak zakáže vstup :-). 

 

Dvě flašky (vlastní překlad)

 

Pár flašek na lavici stál,

z tlusté a štíhlé sestával,

trpěly obě, jak se chtěly vdát.

Koho si vzít a nepřebrat?

 

Snad čeká je, když hrdly tolik touží,

v blankytu nebe útěcha...

Však na zem k nim nikdo nespěchá

a těm dvěma neposlouží. 

 

 

Tentokrát jsem sehnal narychlo jen překlad morgensternovského klasika Josefa Hiršala. A když jsem si jeho překlad přečetl, hned jsem zjistil, v čem je mezi našimi pojetími principiální rozdíl: U Hiršala totiž jde primárně o vztah mezi oběma titulními lahvemi - tedy chce si vzít hned od počátku jedna druhou. V mém překladu jsou obě otevřené především jiným vztahům: Když se jako Deus ex machina snese řešení z modré oblohy, jen dobře, ale protože, zdá se, nikdo zvnějšku nepřichází, asi si jedna druhé prostě zbydou. Kdo ví, možná i pro to je nevnímám - jako Hiršal - jako do určité míry vznešené "láhve", ale opravdu spíš jako "flašky" :-). Ostatně, lidi většinou trápí, je-li jejich velká touha z nějakého důvodu nenaplnitelná, což by, myslím, odpovídalo spíš mému přístupu. Leč - netuším, jak je tomu u lahví, natožpak u flašek :-).

 

Dvě láhve (překlad Josef Hiršal)

 

Na lavici dvě láhve jsou,

stojí tu tlustá s hubenou.

Tak rády by se chtěly vzít.

Kdo však jim může poradit?

Dvojité oko v azur hloubí
propast v své touze bezedné...
Shůry však nikdo neshlédne
a ty dvě nezasnoubí.