Nejkratší cesta do kláštera

Ne, nebojte se, že bych se snad dal na mnišskou cestu a naplánoval si, že definitivně přestanu hřešit. Ale vám, mým milým čtenářům, chci ukázat nejjednodušším obrazovým způsobem tu nejkratší cestu do chotěšovského kláštera, kde přesně za týden, v pátek 19. července od 17:00 zahájíme mou jubilejní desátou samostatnou fotovýstavu, tentokrát z názvem POVZNÁŠENÍ. Kdo se tedy bude chtít nechat tímto způsobem trochu povznést a využije k tomu vlak (ano, Chotěšovem vede železnice z Plzně do Domažlic), zastaví na malém nádražíčku. Jako už notný pamětník si pamatuji doby, kdy tu byla veliká úschovna kol a taky tady fungovala normální pokladna a vnitřní prostory šly vytopit kamny na uhlí. Teď je tu jako ve většině podobně malých železničních stanic pusto, prázdno, neútulno. Ale nechystáme se kempovat na chotěšovském nádraží, směřujeme do rozsáhlého areálu chotěšovského kláštera, který sice z nádraží není vůbec vidět, ale to neznamená, že je odtud daleko. Rychlým krokem to totiž z vlaku až k vstupní klášterní bráně trvá jen asi tři minuty. 

Dnes tedy nečekejte žádné extra fotky, budou to jen ilustrační obrázky, které by vám měly ukázat, jak se nejsnadněji dostat do kláštera. Tak pojďme a nezdržujme se, ať je vidět, že je to opravdu jenom kousek. 

Z vlaku se vystoupí na tomhle malém nástupišti u opuštěného nádražního domečku (býval za ním obrovitý listnatý strom, ale asi mu bylo z vývoje kdysi živého nádraží smutno, tak uchřadl). Vidíte vpravo za koncem budovy takovou úzkou pěšinku na travnatém náspu? Tak tam se vydáme.

 

 

 

Tohle je ta pěšinka zblízka. Cesta jde jen maličko do kopce, stále ve směru vlaku odjíždějícího dál na Staňkov a Domažlice. Není kam zabloudit.

 

 

 

O kousek dál se původně úzká pěšina přechodně trochu rozšíří, jak míjí zdejší zahrádky přiléhající k docela pěkným domkům. Pořád dál ve stejném směru.

 

 

 

Na nezpevněnou pěšinu ústí několik oficiálních ulic, kterými lidé z obce mohou taky přicházet k vlakům a které vedou k hlavní silnici. Tohle je třeba ulice Kollárova. Vůbec jsou tu ulice pojmenované ponejvíce po velkých postavách české kultury. Ani by člověk neřekl, že tu kdysi žilo převážně německé obyvatelstvo. Aspoň tedy do poválečného "odsunu". 

 

 

 

Ještě poslední kousek po téhle pěšině kolem červeného domku...

 

 

 

...a pak to chce se zanořit do zelené džungle. Nejspíš vás tu nestihne potkat žádná velká šelma, protože asi za půl minuty šťavnatá zelená džungle končí. 

 

 

 

Zatočíte doleva a jste najednou u rušné mezinárodní silnice, která vede - mimo mnohé jiné - právě i kolem kláštera.

 

 

 

No a před námi těsně za silnicí (prosím, pokud sem půjdete, dávejte pozor na auta, zas ta cesta není tak komplikovaná, abyste se museli nepřetržitě dívat do návodu :-)), už jsou hospodářské budovy kláštera.

 

 

 

Pak už stačí jen popojít asi třicet metrů vpravo k hlavnímu vchodu areálu.

 

 

 

Dnešní závěrečný záběr je jen pro ilustraci mohutnosti kláštera, takhle vypadá klášter zespodu z městečka.

 

Tak co myslíte? Je jasné, že do Chotěšova je to z mnoha míst České republiky docela daleko. Ale když už jednou vystoupíte na nádraží z vlaku, je to jen co by Imrich Bugár kamenem dohodil.

Jsem tedy zvědav, s kým se na výstavě budu moct vidět a rozšířit tak případně řady blogerů a blogerek, které jsem měl tu skvělou příležitost potkat osobně. 

A omlouvám se, že to dnes bylo tak krátké, ale zítra už odvážíme všech třicet fotek do prostor kláštera ke krátkému dvoudennímu uskladnění, tak k těm už hotovým 14 zabaleným balíkům musím přidat ještě poslední tři. V pondělí skončí předchozí výstava, v úterý začínám instalovat a v pátek v pět odpoledne začínáme!