Vpředvečer

Děsné! Trvalo to skoro deset měsíců, co zde na blogu nevyšlo "v řeči mírně vázané" nic delšího než kraťoulinké haiku. Ještěže se čas od času objeví dobrá příležitost a dobrý důvod. Třeba začátek jara :-). 

Mimochodem, fakt dlouho jsem zvažoval, jestli název napsat dohromady nebo rozděleně. Po zralé úvaze jsem se rozhodl, že není důležité, co je správně, ale co je správněji. Takže tak...

 ----------------

Vpředvečer

Vpředvečer

jako vždycky

krásou opiju se 

     oděnou do vzpomínky.

S tvou řasou v oku

     a s tvojí chutí v puse 

vtěsnávám slova

     nepříliš symetricky

     mezi dvě úzké linky,

     mezi dvě linky rýmu.

 

Vpředvečer

v noci, co k zítřku prchá,

přihnu si radostí

     smíchanou s bublinkami

     a v barvě rosé

     na zdraví věřícímu.

Dnes proti žádosti

věřím, že pomůže mi

studená sprcha,

lezu však z vany

     s tvou vůní v nose,

     tvým vlasem omotaný.

 

Vpředvečer

aktéři

stále ti samí,

synové, dcery,

osídlí divukrásnou zemi,

ve kterou promění se

     větrné zámky

     a jeden sen, který

         je pořád s námi,

     kynoucí těsto v míse

     i prosté pohlazení.

 

Den co den na rozcestí

zítřky prý nevěří,

     nevěří v předvečery.

Vpředvečer

zítřejší věrozvěsti

     zvěstují světu:

Těžké je nevěřit,

     když jeden je tu.