Medonosné včely všech zemí - spojte se!

Už mnohokrát v minulosti mě zaujal pozoruhodný nápis na některých sklenicích s medem, které jsou k mání v našich obchodech: Směs medů ze zemí EU a ze zemí mimo EU. Přemýšlel jsem, odkud odjinud by ještě tak med mohl být. Z Venuše? Není snad i Venuši možné formálně zařadit mezi země mimo EU? A kdoví, možná dokonce, že jednou, když splní všechna kritéria... Ale neměla by to pro jistotu do té doby být Směs medů ze zemí EU, ze zemí mimo EU a ostatních zemí?

Přemýšlel jsem, k čemu je asi taková poznámka dobrá. Jde snad o magickou formuli, která - vyřkneme-li ji o půlnoci pod Šibeničním vrchem - dokáže rozchodit Golema či aktivovat Bílou paní? Věř a komu věříš, měř! Je to snad jinotajné naznačení, že med - přestože je na pohled jednolitě hnědý - dostal do vínku od každé barvy právě tolik, kolik aktuálně odpovídá pravidlům korektnosti? Nebo jde snad o specifickou právní pojistku? Ale povězte mi, před čím nás může ochránit pojistka, která nám říká takové tajemství, že med, který právě ulizujeme, může být odkudkoli? A není to nakonec jen prvek marketingový, protože cílovou skupinou tohoto medu jsou prostě vášniví světoběžníci?   

Když mám to štěstí navštívit v sezóně Řecko, jako tomu bylo i letos, většinou si přivezu nějakou zásobu kvalitních medů - tu med z pomerančových květů, tu zase med mandarinkový, med z krétských borových lesů nebo nezaměnitelně voňavý lefkadský tymiánový - z vysoko položených luk horského pásma, které mám jednak poctivě prochozené a jednak znám osobně některé místní prodejce (když jsem na Lefkadu začal kdysi jezdit, bylo běžné kupovat si med v hlavní včelařské oblasti u přísilničních stánků, v posledních letech už jsem byl varován, že v těch místech se v sezóně prodává i "nastavovaný med" z Albánie).

Když jsem ovšem před dvěma týdny při focení na "Žižkaperku" docela krušně nastydl a začal se léčit - jak je mým zvykem - především horkým čajem s medem a citrónem, pochopil jsem, že med pro tak plebejské použití nemusí být nutně nelaciná řecká delikatesa, ale postačí koupit si něco obyčejnějšího. Zašel jsem si tedy do místního dobřichovického obchodu v domnění, že tu třeba budou mít půlkilovku normálního českého medu. Vypadá to ale, že podobně jako dříve přísloveční davově vzývaní proletáři se nyní začaly spojovat i medonosné včely. Jediný med, který byl v našem obchodě k mání, měl na sobě totiž zajímavou etiketu, jejíž sdělení jsem sice nějakou dobu překousával, ale protože mi právě tou dobou nebylo nijak zvlášť do zpěvu pochodových písní, rezignoval jsem na snahu zorganizovat si akci sto podzimních kilometrů po místních supermarketech a vzal jsem zavděk skleničkou s dobrotou pocházejí hned z několika podnebných pásem zároveň. Stejně med vždycky jenom kydnu do horkého nápoje, nepotřebuji ho přece k tréninku španělské konverzace, byť by můj mezinárodní medík - jak je vidět na obrázku - takovou roli jistě bez problémů zvládl. 

 

Už žádné alibistické "země EU a země mimo EU", ale pěkně natvrdo: Česká republika, Ukrajina, Argentina, Cuba, Uruguay. Polabská vlídná včela s trikolórou, karibsky pohodová včela, která se teprve před chvílí vylodila kdesi v daleké Zátoce sviní, modrobíle pruhovaná včela ve fotbalovém dresu s legendární desítkou, na kterou nedá žádný pravověrný Argentinec do smrti dopustit, včela v maskáčovém kompletu umazaná od černozemě a kličkující v nebezpečném prostoru mezi drony svištícími v obou směrech, a na závěr včela se zlatým sluncem ve znaku. Ještěže se bzučící medonosnice navzájem nedorozumívají skrze zmatení běžných jazyků, ale mezinárodně srozumitelným tancem. Těchto pět druhů včel tak po vzoru proletářů (však také šlo o včely - dělnice) spojilo své úsilí a vyprodukovalo med (nebo co to vlastně dohromady je), jehož pravidelné podávání nakonec po dvou týdnech mé nachlazení přemohlo, takže já - zvířetníková Ryba - jsem teď opět po nějaké době skoro jako rybička. Je samozřejmě důvodné podezření, že normální tmavý český lesní jednodruhový nebo lefkadský tymiánový by to zvládly už za tři dny, ale ani dva týdny nejsou na takovou "šmakuládu" úplně špatný výkon.

No a to ani nemluvím o tom, jaká diplomaticky třaskavá směs asi vznikne, když se produkt spojených včelstev evropských i neevropských smísí v mé konvičce s japonským zeleným čajem či bengálským darjeelingem a navrch se zakápne šťávou ze španělského citrónu! Něčemu takovému se ani to nejnepříjemnější nastuzení, bolekrč a kýchavice nedokáže dlouho ubránit. 

Heppppčááááá!!!

No, vidím, že by to ještě chtělo doplnit do záchranného medového týmu pár včelek z Venuše zmíněné na začátku, aby konečně vše bylo opravdu stoprocentní.