Černobílá pražská oblaka

Většinou se říká, že v horkých letních dnech se radši vůbec nemá vyndavat foťák, protože přes den je tak špatné "tvrdé" světlo, že stejně nemůžou vzniknout dobré fotky. No a já se snažím čas od času dokazovat, že to je jen pověra, protože slušnou fotku můžete - o tom jsem naprosto přesvědčený - udělat za jakýchkoli podmínek, jen s nimi jaksi musíte počítat.

Tuhle sobotu mě do horké Prahy vytáhl specifický typ oblačnosti, který se mi líbí a snažím se ho při focení využívat. Když takové mráčky přijdou, beru s sebou zásadně širokoúhlý objektiv, protože vím, že se tahle oblačnost na fotkách umí vyjímat výborně, zvlášť když můžete na focení ve městě aplikovat krajinářské principy. Oblaka tedy nedělají jen "křoví" k městským motivům, ale sama se stávají významným, téměř dominantním prvkem fotek.

Dobrou zkušenost mám za takových podmínek s focením u Vltavy: Můžete širokým sklem vytvořit dojem rozlehlého prostoru, i když jste ve skutečnosti limitováni spoustou budov, davy turistů, kteří se vecpou když už ne přímo vám před objektiv, tak aspoň k okrajům záběru, nebo spoustou zaparkovaných aut, která se úplně neslučují s vaší snahou vyfotit Prahu s trochu nostalgickou atmosférou. A to ani nemluvím o tom, že ze všech stran útočí křiklavé barvy, jejichž primárním cílem je tu báječnou nostalgickou Prahu co nejlépe prodat těm turistům všude kolem. Jen kolik jásavých barev křižuje sem tam hladinu Vltavy - kanárkově žlutá v kombinaci s brčálově zelenou a se semaforovou červení láká v k "dejlitripům" a na fotce to přitom udělá jen barevný guláš. Nezbývá proto nic jiného než barvy úplně vypnout a zase jednou se soustředit čistě černobíle. Světlo a stín. Tedy, tahle dnešní procházka bude zase jednou jednobrdně černobílá. Barvy si dáme zase někdy příště.

Když jsem se na této fotce rozhodl ponechat z kompozičních důvodů strom v popředí, bylo jasné, že se lidí v záběru úplně nezbavím, protože každý metr souše je v letní turistické sezóně přes den obsazen navzájem se fotícími turisty. Jen jsem si chvíli počkal, až bude hustota turistů přijatelná. Ono není účelné všechny lidi ze záběru násilím vypakovat, ale jen dosáhnout toho, aby zalidnění bylo pokud možno decentní a lidé obraz jen dokreslí a ne ušlapou.

 

 

 

U druhé fotky jsem se pokusil lidi v obraze opravdu eliminovat, tak jsem si popošel až úplně na okraj vodního toku, takže v záběru odtud už mohl být opravdu jen vodník nebo potápěč. Ale přál bych vám vidět tu početnou výpravu těsně za pravým okrajem fotky.

 

 

 

Když už jsem jednou chodil po Praze, občas jsem zašel i do míst, odkud krásná obloha nebyla vůbec vidět. Třeba na následující fotce je výhled hlavní branou Velkopřevorského paláce na Malé Straně.

 

 

 

Protože jsem měl s sebou (byť hlavně vůli mrakům) širokoúhlý objektiv, mohl jsem vlastně poprvé trochu důkladněji vyfotit jedno své oblíbené zákoutí komplexu Panny Marie pod řetězem. Tuhle fotku jsem se pokoušel udělat už několikrát, ale vždycky se na ní něco nepovedlo: buď byly příliš opilé svislice, nebo světlo přicházelo z takového úhlu, že to do obrazu vneslo šikmé linie rozhraní mezi světlem a stínem, což působí rušivě. Tentokrát i stín držel víceméně "bobříka svislosti" :-) 

 

 

 

Oblaka ještě jednou - do třetice: Sloupy před Rudolfinem jsou sice vysoké i rozložité, ale do záběru objektivu s ohniskem 17-40 mm se vejdou. Není to sice bůhvíco, sbíhání linií není nijak zvlášť šik, ale fotil jsem to hlavně kvůli tomu oblačnému pozadí. Aspoň jsem to zkusil :-).

 

 

 

 

Tenhle malostranský motiv s pootevřenými okny v podvečerní výhni jsem v Thunovské ulici už jednou na blogu ukazoval: bylo to v červencovém článku Fotky z nejžhavějšího dne roku. Jako korektní pachatel mám ale ve zvyku se na místo činu vracet a zkoušet fotit stejný námět jinými prostředky, z jiného úhlu a v jinou denní dobu. Následující obrázek byl také pořízen širokým sklem (původní fotka naopak teleobjektivem), takže jsem měl možnost zachytit kompletní dlouhý stín jednoho z oken. Jak se tak na obrázek zde na blogu dívám, řekl bych, že ho ještě maličko oříznu zespodu, ale to ještě uvidím, až budu mít příležitost prohlédnout si obrázek na velké ploše fotomonitoru.

Zkoušel jsem najít zajímavý záběr s mraky i ve směru po proudu řeky, ale moc se mi to nedařilo a nakonec jsem se rozhodl, že nebudu marnit čas, a připravil jsem si pro dnešní článek šest snímků, z nichž dva dokonce považuji za celkem ucházející.

Mimochodem, tahle specifická oblačnost, která bývá ještě co chvíli svrchu nasvěcována skrývajícím se sluncem, vydržela právě jen na sobotní odpoledne a podvečer, v dalších dnech už bylo vše jinak. No a já jsem rád, že jsem to jedno odpoledne vůbec dostal k dispozici, protože podobné podmínky nenastávají příliš často.