Bronz pařížského "B-týmu"

I když ročník fotografických soutěží je velmi pestrý a umožňuje si vybrat z nejneuvěřitelnějších možností, pro mě v něm existuje z čistě osobních důvodů jeden pevný pilíř - velká každoroční soutěž Prix de la Photographie Paris, zkráceně PPP (jako dávný Šimkův a Grossmannův "Plný pytel problémů") či Px3 anebo žoviálně "péikstrojka". Vždycky tak v březnu či v dubnu připravím reprezentační kolekci fotek, které vyšlu do města nad Seinou, a pak čekám do srpna, abych se dozvěděl, jestli se moje fotky mezinárodní porotě líbily nebo ne. Poprvé v roce 2020 jsem dostal jako namistrovaný začátečník po zásluze po hubě, o rok později jsem ke svému nadšení získal jedno čestné uznání alias Mention honorable za Modrookou Berounku a v loňském roce jsem se ocitl poprvé mezi medailisty, protože stříbro získala další Berounka, tentokrát pro změnu  Berounka medová. Z minulých výsledků se dalo usoudit, že pařížská porota má pro Berounku slabost, tak jsem si řekl, že letos připravím pro Paříž celou sérii fotek na toto téma. 

Fotek může být v sérii až osm a série by měla být náležitě obsahově i formálně konzistentní, aby bylo zřejmé, že fotky patří k sobě a ne že je nějaký papoušek vytáhl náhodně z klobouku. Řekl jsem si, že pro Paříž vytvořím sérii "Říční variace", do které zařazuji fotky dělané striktně na stejném místě na levém břehu řeky kousek za Dobřichovicemi: Stejný výjev podávaný různými způsoby za různých podmínek, při různém osvětlení, při různém stavu vody, různými fotografickými technikami, dohromady prakticky neomezený počet variant. Ale i tak při výběru fotek nastal problém, když se ukázalo, že čtyři fotky, které by se jinak do výběru zcela jistě dostaly, použít nemůžu, protože už v Paříži v předchozích letech oceněné byly nebo protože pro ně mám v soutěžním světě pro letošek jiné úkoly. Dalo by se říct, že mi z původně zamýšlené reprezentační sestavy zbyl jakýsi "B-tým"; prosím, milé fotečky neurazte se, to nemá být nic hanlivého - jen je to podobné, jako když opory sportovního družstva nemohou z různých důvodů nastoupit a jejich roli musí chtě-nechtě převzít náhradníci. Ale i náhradníci mohou mít ve své tornistře maršálskou hůl :-).

Vybral jsem jako profilovou fotku tu, která by se za "plného stavu" taktak vešla do sestavy, no a co myslíte - ona jako kapitán, který celou sérii zastupuje při všech veřejných předváděčkách, přivezla z Paříže v pátek "týmovou" bronzovou medaili. Takže pro mě velká sláva, asi jako když naše čtvrtkařky a čtvrtkaři (taky skvělý tým bez velkých hvězd) nedávno získali bronzovou medaili na MS v atletice ve smíšené štafetě :-). No a protože ostatní fotky ze série zatím neměly moc šancí se veřejně ukázat, tak je tu otiskuji všech sedm, páč si to po tak dlouhé cestě zaslouží.  

 

 

 

 

 

 

 

Kromě bronzového ocenění, které mě zase jako loni opravňuje zúčastnit se závěrečné přehlídky vítězů v rámci speciální pařížské výstavy (v promítané sekci), jsem letos přibral ještě tři čestná uznání:

Fotka z roku 2019, pro niž jsem - poté, co jsem vystřídal několik nevyhovujících českých názvů - nakonec začal oficiálně používat název X-Tree, zabodovala v kategorii Nature/Trees. O fotce jsem na blogu psal ve speciálním článku Za kořenem zasněžené rovnice.

Fotka Most mezi mlhami z roku 2021, kterou jsem zde na blogu představil v článku Karlův most v ranní mlze, získala čestné uznání v kategorii Architecture/Bridges.

 

 

 

No a poslední oceněná fotka je nejčerstvější, je jí právě jeden rok a je jedním z prvních experimentů s technikou, které říkám malování zapadajícím sluncem. Pod stejným názvem jsem svoje úvodní pokusy předvedl zde na blogu, byť právě tahle fotka tam ještě byla v původním formátu na šířku. 

 

 

 

Jak celou tuhle pařížskou záplavu hodnotit jinak než jako radost a další motivaci do práce? Snad je to i drobné potvrzení, že ve fotografii nejdu úplně špatným směrem, tak uvidíme, jestli to tak půjde i dál. Ostatně, právě dnes jsem si dojednal jednu výstavu na rok 2026, tak do té doby bude ještě dost času na objevování nových možností, které široký prostor fotografie nabízí. A kdo ví, třeba i na další dva ročníky pařížského Px3 :-).