Nakouknutí mezi profíky

Fotografických soutěží je - pro ty, kdo se chtějí poměřovat s ostatními,  zkoušet získávat "ostruhy" v obrovité mezinárodní konkurenci a taky objevovat pro sebe zajímavé autory - na světě na výběr jako máku. Nicméně slíbil jsem i zde na těchto blogových stránkách, že v roce 2023 budu uvážlivě volit, kdy a zda vůbec se zase pustím do nějakého toho fotosoutěžení. Po loňských košatých a dost neuvěřitelných zkušenostech, o kterých jsem i zde průběžně referoval, si chci letos opravdu vybírat jen akce, které mě budou něčím hodně motivovat. I proto trvalo skoro čtyři měsíce, než se objevila první letošní taková soutěž: Přihlásil jsem šest svých fotek do soutěže Color Photography Contest v rámci ambiciózního programu ReFocus Awards. Možná to bylo částečně dáno i tím, že poslední dobou mě o něco víc lákaly černobílé fotky, tak jsem si v tomto případě naopak dal za úkol naopak se na barvy speciálně soustředit. A co už by mělo člověka v tomto ohledu pořádně nastartovat než velká soutěž, která má barvy přímo v názvu?

Zajímavé na této soutěži je i to, že má oproti většině ostatních soutěží jinak definovaný profesionální a amatérský status účastníků: Zatímco běžně se za profesionála považuje ten, kdo má nadpoloviční většinu svých příjmů z fotografování, tahle soutěž je na amatéry přísnější a do kategorie profesionálů řadí všechny, co v posledním období získali z focení aspoň nějaké peníze. A tak se dosud oficiálně amatérský Čerf poprvé ocitl v jednom koši s profíky, což je podobné, jako když se judista ze střední váhy najednou ocitne v soutěži "bez rozdílu vah" a po jeho stopách vyrazí smečka dvoumetrákových hromotluků. Naštěstí to ve fotooblasti není tolik otázka fyzického fondu; se soupeři nehrajete "páku" ani neboxujete, ale v soutěži místo vlastních pěstí nastavíte - obraz.

Jak už jsem bez dalších podrobností hlásil na facebooku, v minulém týdnu mi přišla zpráva, že dvě moje fotky porota vybrala do finále v jednotlivých kategoriích. Z finalistů se právě teď vybírají fotky oceněné porotou a všechny nominované snímky byly rovněž zveřejněny na webu, kde budou ještě do konce týdne sbírat hlasy veřejnosti ve vložené divácké soutěži.

V kategorii Nature zabodovala fotografie Azalea, která se dostala mezi 47 finalistů, jejichž vybrané fotky si v případě zájmu můžete prohlédnout na odkazu pod azalkou. A jen pro připomenutí doplňuji, že tahle fotka měla na blogu svou premiéru právě loni v květnu v článku Kouzelná zahrada od azalky k azalce.  

 

 

  Kompletní výběr fotografií v kategorii Nature (47 snímků)

 

Jen o dva měsíce starší než Azalka je noční fotka pěkně seřazených a osvětlených stavebních jeřábů na tehdejším staveništi na holešovickém břehu Vltavy u Trojského mostu (na blogu měla fotka premiéru ve fotočlánku Večer u Trojského mostu), které porota přisoudila finále v kategorii Architektura. Jen pár dní po tomhle záběru dva z původních čtyř jeřábů odvezli pryč, takže se ztratila ta "přehlídková" symetrie a dnes už je na místě všechno hotovo, a Trojský most tak ve své barevné noční světelné nádheře osaměl. No a pod fotkou je pro informaci opět seznam všech finalistů, kterých je v profesionální kategorii Architektura celkem 30. 

 

Výběr fotografií v kategorii Architecture (30 snímků)

Nu, představoval jsem si, že amatéři to mají v profesionálním světě drsnější a ne že hned napoprvé se něco takového povede. Ale asi je to takové pravidlo, že když po něčem toužíte opravdu moc, cestička k tomu bývá nejvíc zarúbaná a nejde se k tomu dostat sebenápaditější oklikou, zatímco když spíš jen lehkovážně zkoušíte, o co vlastně jde, brány se před vámi divže ne samy otvírají. Ale jsem zvědavý, takže neodolám nakouknutí, co se skrývá za dveřmi. A děkuji za vaši neutuchající průběžnou blogovou podporu, které si moc vážím a která mě na mých toulkách fotografickým světem povzbuzuje k ustavičnému přemýšlení a kdoví, snad v důsledcích i k nějakému tomu zlepšování.

 

P.S.: I když to s "barevnou soutěží" v rámci ReFocus Awards věcně nijak nesouvisí, ještě chci ohlásit, že od dubna jsem konečně oficiálně vedený jako "fotoživnostník", což vzhledem ke své pověstné liknavosti ve všech úředních záležitostech beru jako velký pokrok. Tak kdybyste si ode mne někdy chtěli koupit autorský tisk některé z mých fotografií (nalijme si čistého vína: Vánoce jsou za rohem :-)), už se vůbec nemusíte obávat, že byste mi tím snad nadělali nějaké daňové problémy :-).