Čerf z pařížského katalogu

Když si kupuji novou knížku, musím si ji osahat naživo, musím se jí prolistovat, nakouknout do ní, přivonět k ní, polaskat se s ní. Zjistit, jestli to mezi námi funguje. Tím spíš, jde-li o knihu obrazovou, fotografickou. I když to může vypadat podivně a nemoderně, nenakupuji knížky na dálku, v e-shopech, zdá se mi to podobně nepatřičné, jako vybrat si manželku podle fotky. Nebylo by to ovšem pravidlo, kdyby nemělo své výjimky, a jednou z pochopitelných výjimek je objednávka knížky, kterou v žádném "normálním" knihkupectví najít nelze. 

Když jsem na těchto stránkách loni oznamoval jako svůj do té doby největší fotografický úspěch ocenění tří fotek na celkem významné pařížské soutěži, které se zkratkovitě přezdívá Px3 (celým jménem je to Prix de la Photographie Paris), byl z toho článek Prix de la Photographie Paris 2022 aneb Berounku mají v Paříži rádi. Protože tehdy jedna z mých fotek získala stříbrné ocenění, promítala se spolu s dalšími oceněnými fotkami (své pevné "vytištěné místo" měli jen vítězové jednotlivých kategorií) na speciální  výstavě vítězů, která se v Paříži konala v listopadu v galerii Espace Beaurepaire, což jsem také nesmlčel a napsal jsem o tom ve speciálním článku Výstava v krásném pařížském doupěti. No a do třetice všeho dobrého má pařížská soutěž ještě jeden důležitý atribut, který jí v mých očích přidává body, protože oceněné fotky ještě navíc vydává každý rok knižně. Ano, jsme po určité drobné odbočce zpět u začátku článku, protože tenhle velký soutěžní katalog, který obsahuje to nejlepší, co se v celosvětové pařížské soutěži v daném ročníku urodilo, se opravdu nedá koupit na Václaváku v Luxoru, dokonce ani u pařížských bouquinistů ne, takže nezbývá než si ho objednat zpoza oceánu, kde se tiskne, a způsobit nikoli zanedbatelnou uhlíkovou stopu, protože se knížka veze do Evropy letecky, snad aby se jí na moři neudělalo z těch kolébavých vzdáleností špatně.

Po určitých peripetiích, které se protáhly na dva týdny, mi konečně pípla zpráva, že objednaná kniha je pro mě připravena ve všenorském alzaboxu, takže jsem pochopitelně nelenil a vyzvedl jsem si ji tak rychle, jak to jen bylo možné: Dnes.

Přiznávám, kniha mě překvapila svým docela velkým formátem blížícím se tradičnímu rozměru A4. Moc jsem parametry knížky při objednávání nezkoumal, byly mi vlastně lhostejné; koupil bych si katalog, i kdyby vyšel v edici Kolibřík a k prohlížení by byl vybaven lupou Uko Ješity. Kdy (a jestli vůbec) se mi zase poštěstí dostat se do takové vybrané fotografické společnosti ze všech možných koutů světa? Obávám se, že za rok už budu potřebovat nějaký nezpochybnitelný důkaz, protože sám svým vzpomínkám nebudu věřit. Obchodní model organizace, která pařížskou soutěž pořádá, velmi dobře funguje, protože málokdo z oceněných odolá možnosti koupit si publikaci, v níž jsou obsaženy i jeho vlastní fotky :-).

Titulní strana letošního výročního katalogu, už šestnáctého v historické řadě: Jedna z vítězných fotek kategorie Nature, Floral Studies z polského tvůrčího studia Mikolaje Krawczunase (část osmidílné série).

 

 

 

Tyhle dámy a tihle pánové to všechno spískali, protože svým oceněním vybrali obsah rozsáhlého katalogu. 

 

 

 

 

Je pěkné v přímém přenosu a z toho nejlepšího místa sledovat vlastní lidské slabosti: Samozřejmě - to první, co jsem udělal, když jsem knihu otevřel, bylo to, že jsem našel všechny tři svoje fotky. Fajn, žádná nechybí. Tak teď se můžeme podívat i na ostatní. Mimochodem, sdílím stránku s Japoncem, který fotí mimo jiné i medúzy, Ukrajincem, který je specialistou na oceán a podmořskou fotografii, a Francouzkou, která žije a fotí ve Francouzské Polynésii. Jak to tak vypadá, v této mořské konkurenci je Berounka jediná opravdu sladká, což není divu, když je Medová :-).

   

Postupně prolistovávám všechny oceněné fotky, vyhledávám si na internetu stránky fotografů, jejichž snímky se mi líbí nejvíc, a jen tak mezi řečí potkávám i další své dvě oceněné fotky, zdejším štamgastům už dobře známé, mezi nimi i moje loňské péefko. Ty už jsou k knize ve výrazně menším formátu. Jen celkoví vítězové a vítězové jednotlivých kategorií mají v katalogu celou stránku samy pro sebe. Medailistů je na stránce vždy několik, snímků s čestným uznáním víc :-).

 
 

 

 

Pařížskou soutěž si, myslím, ani v letošním roce nenechám utéct. Díky tomuhle článku jsem se radši podíval, jak je to letos s termíny a ke svému zděšení jsem zjistil, že deadline je už 8. května, takže mám nejvyšší čas začít vybírat a připravovat první pořádnou letošní soutěžní kolekci. Bez mého oblíbeného města nad Seinou by totiž můj letošní redukovaný soutěžní program prostě nebyl úplný :-).