Čas od času si dopřeju "průvodcovanou" procházku Prahou. Nejen s Pražskými domy, o kterých už jsem tu mnohokrát psal a se kterými poznáváme Prahu opravdu poctivě dům od domu po číslech popisných (právě při příští vycházce se chystáme oslavit č.p.1000 na Novém Městě (však se taky takhle po novém Městě chodí už jedenáctým rokem), ale občas i s úplně jinými skupinami zájemců o Prahu a jinými průvodci. popravdě, většinou od takových vycházek nečekám nic zásadně objevného; centrum Prahy mám prochozené docela dobře, takže spíš poslouchám povídání o daném místě a o zajímavostech s ním spojených a rozhlížím se kolem sebe, jestli neuvidím nějaký štěpný námět pro svou speciální rubriku Pražské drobnůstky nebo nevzplanu náhlou fotoinspirací.
Tentokrát jsem vyrazil s jednou svou známou paní průvodkyní a dalšími 20 lidmi na vycházku, která měla být tematicky zaměřena na pražské uličky a průchody na pomezí Starého a Nového Města. Podle toho, co jsem věděl, jsme se měli pohybovat v prostoru, který znám, myslím, opravdu slušně, tak jsem bral vycházku spíš jako odpočinutí po práci (vyráželi jsme v půl šesté) a příležitost k tomu, abych se dozvěděl historický kontext, který pohříchu často opomíjím, tak je dobré, když mi informace někdo předříkává. Focení je v takový čas bez stativu už problematické, světla ubývá o překot a skupina se stále přemisťuje a vůbec nedbá na to, že jsem vyhlášený pomalý fotograf :-).
Vycházka byla docela nabitá; byla plánovaná na dvě hodiny, nakonec jsme si ještě hodinu z pilnosti přidali. Prošli jsme i jedním z míst, o kterém už jsou zdejší blogoví štamgasti dobře informováni: Palácem Platýz - u vchodu se svou nenápadnou a dříve velmi užitečnou sovičkou. Dnes vám ale ukážu, jak už jsem slíbil v nadpisu, fotky ze dvou míst, která, myslím, nepatří k běžně navštěvovaným.
Prvním z nich je komplex Vilímkova nakladatelství: Se jménem jeho zakladatele, Josefa Richarda Vilímka, se můžete setkat ve spoustě starých knih (o jedné takové z roku 1890, kterou jsem si odnesl domů z knihobudky, jsem tu kdysi psal v článku O zamilovaném věnování v písních Závišových). Vilímkovo nakladatelství a knihkupectví sídlilo v několika budovách mezi Spálenou, Opatovickou a Černou ulicí a já šel mnohokrát okolo, ale nikdy mě nenapadlo, že by bylo možné se rozhlédnout z jeho střechy. Ano, bylo to jen na vlastní nebezpečí a všichni to nezkusili - byla už tma a střecha není nijak osvětlená, ze všech stran se po ní plazí dráty hromosvodů, o něž je přetěžké se nepřerazit, a navíc střecha není vybavena žádným zábradlím, takže případné zakopnutí na nesprávném místě hrozí zkratkou volným pádem zpět na staropražskou dlažbu.
Skoro na dosah odtud je osvětlená věž Novoměstské radnice na Karlově náměstí. A po stisknutí spouště (nic převratného nečekejte, je to focené osminou vteřiny z ruky a bez jakékoli opory) jsem navíc zjistil, že jsme trefili přesně modrou hodinku :-).
V místech, kde dnes stojí moderní komplex DRN (vystavěna v letech 2012-2017), bývala dlouhá desetiletí ošklivá proluka. Stával v ní ovšem (kromě improvizovaného parkoviště) maličký stánek s klobásami "na stojáka", u kterého končily v době, kdy jsem v Praze studoval, mnohé naše večery.
Musím říct, že jsem byl s vycházkou spokojen. Nejenže jsem se dostal na místa, kam se mi to možná už nepovede (ta hodná paní, co nás pustila na střechu "u Vilímků", prý už měla kvůli své ochotě nějaké popotahování, takže paní průvodkyně musela slíbit, že tentokrát to bylo opravdu naposledy a příště už zůstanou dveře na nebezpečnou střechu zavřené), ale nakonec jsem cestou našel i dvě témata pro naše blogové Pražské drobnůstky. Za nimi se ale ještě budu muset vypravit jednou za denního světla, abyste z nich měli lepší než jen temný zážitek.
Zatím vám přeji pěkné jarní dny vhodné pro toulání po místech známých i takových, jako byla ta dnešní.
Staci zvednout kdekoli v Praze, treba i na Smichove hlavu a na stenach i strechach domu vydime zajimava vytvarna dila, znameni, sochy...Bylo.by zajimave vedet, co to v konktetnim pripade vzdy znamena, ale je toho tolik, ze by se to cloveku snad ani neveslo do hlavy..
OdpovědětVymazatJe fakt, že jsem kolem ošuntělé budovy Vilímkova nakladatelství už nějakou dobu mlsně chodil, ale z nějakého důvodu jsem se domníval, že to nejzajímavější je tam zavřené. Přitom je to na pohled docela přátelský nonkonformní otevřený prostor :-).
VymazatZ výšky je každé notoricky známé město městem zcela neznámým!
OdpovědětVymazatJe to tak, to jsem si třeba dobře uvědomil ve Vídni, kde je vlastně v nejvyšších patrech domů v centru úplně jiný svět žijící vlastním svérázným životem.
VymazatMě stačilo vyfunět 226 schodů na hlásku kostela sv.Mikuláše. To se ti hned otevře úplně jiný svět Malé Strany a jejich střech. Také skrývají mnohá zajímavá a nečekaná zákoutí
VymazatNa Národní byla kdysi jazykovà škola, kam jsem leta docházela, taková ušmudlaná budova. A že z Národní uvidím takovou krásu, mě ani ve snu nenapadlo…krásné čtení a fotky
OdpovědětVymazatMě ten Hrad překvapil a ještě se zdál být na pohled docela blízko. V tomhle není možné úplně věřit fotce, kterou jsem musel udělat širokým sklem, aby se do záběru vešlo Národní divadlo i Hrad, tak to vzdálenost opticky hodně zvětšuje.
VymazatDostat se na nějakou pražskou střechu je vždy pro fotografa svátek.
OdpovědětVymazatJá se kdysi dostal na střechu Světozoru. A nedávno jsem byl i na střeše Lucerny. Ale bylo zrovna hnusno.
Lucerna je dobrá, tam bych rád někdy vyrazil i se stativem.
VymazatZa novostavbou DRN je palác Dunaj v jehož nejvyšším patře bylo skladiště oblečení pro konspirační akce StB (https://www.databazeknih.cz/knihy/estebackou-prahou-180665).
OdpovědětVymazatVelmi dobrá kniha se spoustou zajímavých informací.
VymazatTomu ovšem říkám akademická romantika: člověk zůstane přesčas, aby mohl ještě chvíli bádat, a za chvíli už na vyhlídce hostí hromadu nečekaných milých návštěvníků :-) Musel to být moc hezký zážitek!
OdpovědětVymazatDorazili jsme lehce po osmé, to už by se mělo dobádávat, také žít je třeba :-). Je ale pravda, že to mělo neuvěřitelný spád. Jednu chvíli jsme potichu, abychom na sebe moc neupozorňovali, vstupovali do neznámé budovy a asi za pět minut jsme si na terase ťukali s neznámými lidmi dobrým vínem. Někdy se to sejde až neuvěřitelně :-).
VymazatPetře, netradiční pohledy shora jsou parádní. 👍👍👍
OdpovědětVymazatJá se svou závratí bych asi na střechu u Vilímků nešla. Přeci jen zábradlí je pro mně určitá berlička. 😀 Pohled na Národní s divadlem, Petřínem a Hradem je úžasný.
Myslím, že se průvodkyni hodně ulevilo, když se ze střechy všichni vrátili v pořádku. Nějaké zábradlí je na fotce vidět ještě o dvě patra výš, kde je taky jakási terasa. Budu to tam muset ještě okouknout :-).
VymazatKrásné fotky, milý Petře a to s tím vínem pěkná představa, že někdo pohostí nečekané návštěvníky a jak tě znám, ty bys i při pádu ze střechy stihl nějakou super fotku na výstavu. V to věřím. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatJasně, stihl bych to zmáčknout, ale obávám se, že bych to už nestihl upravit :-).
VymazatNa a? - tak by ti z Japonska přišla medaile a donesli bychom ti ji na pomník! Na své komentující se můžeš spolehnout.
VymazatJiřina z N.
Páni, na první pohled vypadáš jako slušný gentleman, a ty se přitom v noci touláš s vínem po pražských střechách! :). Takový zážitek ti upřímně přeji a maličko závidím :).
OdpovědětVymazatO modré hodince u tebe čtu poněkolikáté, ale zatím jsem ji doma nikdy pořádně nezaregistroval, nevím, jestli v Praze se nevyskytuje nějaká protekční sytá barva.
OdpovědětVymazatPohled ze středy s dominantami na obzoru je opravdu jedinečný.
Chce to vyzkoušet s foťákem. Na fotce je vidět o moc lépe než pouhým okem :-).
VymazatDost dobrá exkurze, taková strašidelně nebezpečná. :-) My jsme kdysi s klubem dělali exkurzi ve strašidelném majáku a každý musel před vstupem odevzdat průvodci papír - formulář, že tam leze na vlastní nebezpečí.
OdpovědětVymazatFotky pěkné. Je dobré umět odhadnout, který objektiv se bude hodit. Já obvykle na kratší výlety beru jen tele a pak se mi zblízka věci někdy nechtějí vejít nebo zaostřit. :-)