Stránky

pátek 6. ledna 2023

Jak na Nový rok, tak po celý rok - aneb Na Jiřáku

Vždycky na Nový rok si udělám malou fotografickou výpravu do Prahy, pěkně "na těžko" i se stativem, abych využil klasického úsloví z názvu článku a zajistil si tím, že budu fotit celý příští rok a vy si i na těchto stránkách budete mít co prohlížet. Procházka nemusí být nijak dlouhá, ostatně mám ještě spoustu věcí, které potřebuji na Nový rok kvůli tomu úsloví aspoň symbolicky stihnout, abych měl jistotu, že mě nový rok neukrátí na tom, co dělám rád. 

Když nechám nohy volně kráčet, kam se jim v Praze zachce, je dost pravděpodobné, že skončí někde u Vltavy, na Starém Městě nebo na Malé Straně. Ale protože jsem těsně před Vánoci absolvoval dvě docela dlouhé a poctivé procházky v těch místech (některé výsledky jsou např. v článcích Tradiční předvánoční focení s netradičním objektivem nebo Lehce pocukrovaná Praha), tentokrát jsem si nařídil popojet kousek zelenou linkou metra a vystoupit na stanici Jiřího z Poděbrad. Tam jsem rozbil své fotografické stanoviště vprostřed novoročně se procházejících místních obyvatel  a obcházel jsem kolem asi hodinku a půl.

Mraky nebyly nic moc a chvíli trvalo, než mezi nimi začala probleskovat i modrá obloha. Když se to stalo, řekl jsem si, že zkusím vyfotit zdejší dominantu, nádherný Plečnikův kostel Nejsvětějšího Srdce Páně s použitím tvrdého infračerveného filtru. Ti pozornější z vás hned zjistí, že je něco v nepořádku - minimálně podle "duchů" kolem rovných linií. Přesnou diagnózu neznám; kdyby měl objektiv, kterým jsem fotil, stabilizaci, odhadoval bych, že jsem ji při focení zapomněl vypnout. Můj širokoúhlý objektiv ale stabilizovaný není, tak bude problém v něčem jiném. Budu pátrat a testovat. Mimochodem, minutová ručička na kostelních hodinách je rozmazaná oprávněně, protože expozice pár minut trvala :-).

  

 
Nějak mi letos výsledky novoročního focení připadly lepší v černobílém podání. Samotný kostel není nijak zvlášť barevně výrazný a přispělo tomu i podmračené počasí. Tak jeden symetrický černobílý pohled zpředu.

 
 
Hodiny z druhé strany kostelní věže mě zaujaly svým "kajutovým" vzezřením a zmatkem čar v různých úhlech uvnitř.  Je to možná zajímavý námět pro ještě delší ohnisko, které by dokázalo nakouknout až dovnitř věže.
 
 
  
 
Jediný pořádně barevný obrázek je ten dnes poslední, který jsem zařadil do svého dlouhodobého cyklu Pražská okna. Jak je vidět, modernistická monumentální stavba z let 1928 - 1932 má i nádherně vypracované detaily.


 
Dnes to tedy bylo jen stručné uvedení do nového fotografického roku. Věřím, že i letos tu budou k vidění zajímavé obrázky, protože hlavní podmínka - tedy novoroční focení - byla naplněna. Přece jak na Nový rok... :-)

18 komentářů:

  1. Lezarts

    Tak jak si ten kostel prohlížím, takto focený mi připadá fasáda, jako prošívaná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je velmi dobrý postřeh, teď - po upozornění - už to taky vidím :-).

      Vymazat
  2. Ovsem Plecnikuv kostel je zajimavy objekt k foceni....Ten si nezafa s historickymi stavbami...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlastně jsem tento kostel doposud opomíjel a přitom by si nějakou pěknou infračervenou fotku jistě zasloužil :-).

      Vymazat
  3. Ten kostel je velmi lákavý. Já tam chodívám číhat na holuby, ti fotku dokáží ještě více oživit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Holubi bohužel nedokážou oživit fotku dělanou několikaminutovou expozicí :-). Dlouhý čas vyzmizíkoval i spoustu lidí, kteří korzovali kolem kostela, natožpak holuby.

      Vymazat
  4. Kostel na Jiřáku dobře znám a je mi velmi blízký hned z několika důvodů. Co se estetické stránky týče, tak ještě o něco víc než zvenku se mi líbí zevnitř. Ta zlato-cihlová barevnost je prostě úžasná :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvnitř je opravdu krásný. ale nechtěl jsem tam tentokrát provokovat se stativem, byť jen v podpaží :-).

      Vymazat
  5. Na nám. Jiřího z Poděbrad jsem několikrát kvůli Plečnikově kostelu zavítal a byl i uvnitř, je to opravdový skvost a zvlášť v létě je pěkné tam jen na lavičce posedět a vnímat krásu této stavby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě doplním, že ani v Ljubljani od něj nic tak pozoruhodného nemají, i když je tam nejvíce zastoupen.

      Vymazat
    2. Je to i moje oblíbená památka. Jen mě zatím skoro vždycky, když jsem se vypravil fotit do Prahy, nohy proti mé vůli odnesly na druhý konec města :-).

      Vymazat
  6. Jako vždy nádherné fotky!
    Ta první mi připadá jak z nějakého fantasy filmu, úplně za ní tuším nějaká za kouzla :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Do nového roku jsi vykročil úspěšně, těším se na další fotočlánky! :)
    Já nový rok prolenošila doma, tak věřím, že i celý další rok bude takový :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To si zrovna u tebe vůbec nedovedu představit :-).

      Vymazat
  8. Ach, "můj" Jiřák, bydlela jsem kousek od něj. Ten kostel je nádherný, s těmi mraky to vypadá jako kdyby letěl oblohou jako létající koberec. Btw. má i hrozně zajímavé zázemí (vchod zezadu - někdy ho měli otevřený pro výstavy. To je zase jiný, podzemní svět toho kostela).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli zachytím v budoucnu nějakou organizovanou zevrubnou prohlídku, půjdu se podívat, láká mě to.

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.