Tradiční předvánoční focení s netradičním objektivem

Ti, co ke mně na blog chodí delší dobu, vědí, že těsně před Vánoci, přesně 22. prosince, slavím své volitelné narozeniny. Ne, že bych chtěl být za každou cenu zvířetníkovým Kozorohem, byť některé prvky kozorožských charakteristik by k tomu snad mohly nezasvěceného pozorovatele svádět; jako Ryba jsem spokojený. S některými událostmi, které podstatným způsobem utvářejí náš život, ovšem nic nenaděláme a stejné je to s těmi, které kdysi vedly k uvědomělé volbě mých druhých narozenin. Ne, ani po 12 letech bych své vybrané datum neměnil a neměním ani svůj "modus operandi". Všichni, kdo by se se mnou chtěli potkat osobně a přitom mi to nehlásit dopředu, tak vědí, že 22. prosince večer mezi šestou a devátou hodinou (přinejmenším) budu bloumat v prostoru mezi Karlovým mostem, Malostranským náměstím, Valdštejnským palácem a Zámeckými schody, takže budete-li trpěliví, musím vám dříve či později přijít "do rány". A letos jsem se na sfouknutí tuctu svíček na narozeninovém dortu těšil speciálně, protože jsem se na malostranskou fotoprocházku speciálně vybavil: Poprvé v životě jsem si půjčil (na jeden jediný den) objektiv, který ve své výbavě nemám a který jsem zamýšlel využít způsobem promýšleným už několik předchozích narozeninových procházek.

Z určitých důvodů (v dalším textu je na správném místě upřesním) jsem chtěl mít na tento večer k dispozici co nejširokoúhlejší objektiv, který má ale přitom jen minimální zkreslení obrazu. Nakonec jsem si vybral objektiv Laowa 12 mm f/2,8, který mě na jeden den stál necelých 500 Kč, což je pro příležitostné využití podle mne určitě lepší než si ho kupovat za bratru 25 tisíc. Měl jsem objektiv k dispozici od desíti dopoledne do stejného času druhého dne a protože hlavní použití jsem plánoval asi tak na šestou večerní, měl jsem i dost času si objektiv vyzkoušet, aby se mi povětšinou manuální ovládání trochu dostalo "do ruky". Jsem sice zvyklý fotit v čistě manuálním režimu,  ale v tomto případě je samozřejmě nastavení zcela jiné a musí se dávat pozor na víc věcí, o které se na svém standardním vybavení buď nemusím starat nebo je už dělám zcela automaticky.

 

Protože objektiv jsem si půjčil v Petrské ulici, první testy jsem učinil v blízkém okolí, kde ostatně fotím poměrně často. První obrázek, který dnes ukážu, je fotka kostela sv. Klimenta, který dal jméno Klimentské ulici. Už na něm je dobře vidět, že objektiv má velmi dobrou schopnost z celkem minimálního odstupu dostat do obrazu i veliké objekty.

 

 

Z Nového Města jsem se přesunul na Staré Město a trochu jsem fotil v bezprostředním okolí Staroměstského náměstí. Extrémně krátké ohnisko výrazně upozaďuje vzdálenější objekty, což je dobře vidět na Staroměstské radnici nakukující do Dlouhé třídy zdánlivě z velké dálky podloubím nárožního domu U zlatého slona.

  

 

Gotické klenby v podloubí Týnské školy před Týnským chrámem. Extrémně širokoúhlý objektiv je výhodný (nebo záludný, jak se to vezme) v tom, že do obrazu může zakomponovat i lidi, kteří vůbec netuší, že jsou v záběru. Ano, ten chlapík fotí gotickou klenbu, takových tu každý den je, říká si klidně paní, která si sem odskočila na krátkou "rauchpauzu", a nemůže předpokládat, že záběr snímku je tak velký, že kromě klenby podloubíčka obsáhne i ji a dotvoří tak kýženou kompozici.

 

 

Opět jsme přešli dnes už jen nepříliš patrnou hranici mezi pražskými městy a jsme na skok zpět na Novém Městě: V pasáži Koruna jsem si poprvé vyzkoušel, jak lze propojit do jednoho záběru vysoký strop a zároveň přízemí s procházejícími kolemjdoucími. Samozřejmě, šikmý záběr vzhůru vede v tomto případě k citelné deformaci pravidelného osmiúhelníka proskleného stropu i k enormnímu kácení linií pilířů, ale to je prostě daň za záběr, který s běžným vybavením vůbec nepořídíte. 

  

 

Než jsem se dostal na nábřeží a k Mánesovu mostu propojujícímu staroměstský a malostranský břeh Vltavy, přicházející tma rozsvítila pouliční osvětlení i nasvícení významných budov (na snímku budova Rudolfina z boku). Docela hustě tou dobou pršelo, což mi dost vadilo; na svoje vlastní objektivy jsem drsný a vůbec je nešetřím, ale ten půjčený jsem nechtěl vystavovat moc velkým rozmarům přírody, pořád jsem ho nervózně sušil a chránil pod  bundou, takže očekávám, že moje vlastní objektivy teď založí odbory a předloží mi striktní požadavek, abych se k nim choval taky tak slušně, jako k tomu cizákovi. 

 

 

A to už je čelní průčelí Rudolfina v dohasínající modré hodince.

 

 

Na malostranský břeh jsem se dostal už za úplné tmy, sešel jsem k řece a hned jsem si mohl vyzkoušet objektiv za dlouhé (v tomto případě téměř dvouminutové) expozice ze stativu. Z nacucaných mraků, které se honily nad řekou, pořád hustě pršelo.

 

 

Když intenzita deště přesáhla mez mé trpělivosti, schoval jsem se na chvíli do chrámu Panny Marie pod řetězem. Maltézský kříž v dlažbě je ve skutečnosti rovnoramenný, tak opět můžete vidět deformaci reality. Zpočátku jsem počasí nadával, ale pak jsem využil pokojného prostředí chrámu a pokusil jsem se za lepší podmínky přimluvit po dobrém. Od té doby už ten večer ani nekáplo...

 

 

Tohle je záběr, kvůli kterému jsem si vlastně vypůjčení širokoúhlého objektivu vymyslel. V předešlých letech jsem se snažil trojici luceren na svém oblíbeném balkónku domu U obrázku Panny Marie na pražské Kampě fotit se svým vlastním širokoúhlým objektivem (nejkratší ohnisko mám 17 mm). Nakonec se mi po určitých peripetiích podařilo dostat všechny tři lampičky do záběru, ale nebylo to ani zdaleka to, co bych si představoval. Kéž bych tak měl aspoň "čtrnáctku" nebo dokonce "dvanáctku", říkával jsem si a až po několika letech mě napadlo, že bych si mohl objektiv prostě vypůjčit v komerční půjčovně. Ano, s vypůjčenou "dvanáctkou" se mi povedlo tré lampiček dostat do obrazu, ale stejně má fotka ještě drahně neduhů: Má přesvětlenou mosteckou věž a stísněné podmínky při snímání (fotil jsem ze stativu zevnitř půdy skrz maličká půdní dvířka směrem vzhůru) neumožnily zvolit lepší úhel, aby byl lépe vidět svatý Vít. Taky mi mohl slovutný mistr Matyáš z Arrasu vyjít maličko vstříc a postavit katedrálu trochu víc napravo! :-) Ale díky objektivu se do záběru dostala i podstatná část zábradlí balkónku a dokonce kousek jeho podlahy, takže jsou skrz zábradlí dobře vidět i celé schody z Karlova mostu na Kampu.

    

Do dalšího záběru se kromě domu U obrázku Panny Marie (ten s rozsvícenou lucernou) dostaly i sousední dva domy na Kampě a taky jeden ostrovní oblouk Karlova mostu. Krátké ohnisko tentokrát naložilo celkem milostivě se spoustou aut zaparkovaných pod mostem, které jinak vytrvale kazí jakýkoli pokus o zajímavý snímek z této strany.

 

 

 

I další záběr, který normálně při předvánoční malostranské procházce dělám, je tentokrát o dost jiný než obvykle. Do širokého záběru se totiž tentokrát nevešel jen most samotný, ale i notná část Smetanova nábřeží. Samozřejmě i vltavské nutrie se připluly podívat, kdože jim to na břehu loupe perníček, ale pak nejspíš došly k závěru, že si v ničem důležitém nekonkurujeme, takže mě mohou pustit ze zřetele.

Průhled gotickým mostním obloukem směrem k Rudolfinu. Kompozici trochu ruší ponton určený k přistávání lodí, ale myslel jsem si, že to bude horší. Každopádně veliký barevný nápis BOAT TRIP, Price 250.- CZK se mi podařilo udržet mimo záběr :-).

 

Náměstí na Kampě se jmenuje překvapivě - Na Kampě. Momentálně je tam klasická vánoční výzdoba včetně ozdobeného vánočního stromku a zabydlených betlémských jesliček.

 

 

Ulice U zlaté studny je nezbytným zastavením každé mé předvánoční "narozeninové" procházky. I kdybych 22. prosince všechny ostatní pamětihodnosti Malé Strany pominul, sem určitě dorazím. Kupodivu, tentokrát jsem musel během té sotva půlhodinky, co jsem tu fotil, vysvětlovat kolemjdoucím asi šestkrát, že tudy bohužel žádná veřejně přístupná zkratka cesty na Hrad nevede a nadějně vyhlížející ulička je ve skutečnosti slepá a končí luxusním hotelem.

 

 

Moje noční procházka většinou končívá na Malostranském náměstí kolem deváté, záleží na počasí; tentokrát bylo sice hodně vlhké ale teplotou skoro jarní, takže člověk nemusel postupovat "od svařáku k svařáku" jako o pouhý týden dřív, kdy teploty klesaly k mínus patnácti. Ještě před příchodem na Malostranské náměstí, odkud se rozjíždějí tramvaje mimo jiné i směrem k Hlavnímu či Smíchovskému nádraží, jsem si vyfotil podloubí Velikovského domu v Tomášské ulici na Malé Straně i s bočním průhledem do vánočně vyzdobené ulice směrem ke známé pivnici U Schnellů.

 

Dvanáct let, to tedy čekám, že se mnou začne mlátit - pokud už nemlátí - i moje volitelná puberta. Ta první prý proběhla celkem klidně (i když já vím své), tak uvidíme, co provede nová puberta s člověkem pomalu klepajícímu na seniorskou bránu. Já se každopádně celkem těším.

Operace OBJEKTIV, myslím, dopadla dobře: Nikdo mi ho cestou neukradl, nevypadl mi do Vltavy ani jsem jeho zvědavě vypoulené oko nerozcinkl o masivní mříže kostelů. Vyzkoušel jsem si, že podobnou libůstku si občas mohu dopřát, tak se určitě časem porozhlédnu, co zajímavého má půjčovna dalšího v nabídce. Vám zatím přeji dobré poslední dny starého roku a věřím, že se na přelomu starého a nového roku zase uvidíme.