Nádražní slunce aneb Noční focení u Berounky

Na začátku stál celkem triviální nápad, který jsem dostal u piána, když jsem se mořil s další, už asi patnáctou Bachovou Goldbergovou variací (aktuální kolekce Čerfových Golbergových variací): Vždyť přece to, co fotím už sedm let na jednom místě poblíž Dobřichovic na břehu Berounky, je něco podobného  jako ony klavírní variace. Fotím stejných pár čtverečních metrů říčních proudů v různém počasí, v různém ročním období, za různého stavu vody v řece, v různou denní dobu a při různém nastavení fotoaparátu, což je vlastně analogie hudebních variací napsaných v různém tempu, s různou dynamikou a v různé tónině. Proč bych tedy nemohl udělat něco jako "30 goldbergovských fotovariací", které ukážou úplně stejné místo ve třiceti odlišných podobách a přitom budou rozvíjet jediné základní téma. A 30 fotek, to je tak akorát středně rozsáhlá výstava, která by se za vhodných okolností vešla do jediného většího výstavního sálu. Prostě si tak fantazíruju; nejspíš mi po těch čtyřech výstavách zorganizovaných v covidovém období 2020-21 už zase trochu otrnulo :-).  

Probíral jsem se fotkami, které jsem za sedm let nashromáždil, abych vybral adepty do takové třicítky variací, a napadlo mě, že vlastně za celou tu dobu nemám ani jedinou noční fotku; vlastně jsem si ji v tomto případě ani neuměl pořádně představit. A tak jsem - pravda, po delší době sebepřesvědčování, že to je dobrý nápad - někdy před desátou v noci vyrazil s čelovkou a stativem na místo asi 1,5 km za Dobřichovicemi, kde to za denního světla moc dobře znám, protože jsem tam "své" nenápadné proudy na řece fotil už mockrát, ale znáte to - v noci jako kdyby byla skutečnost úplně jiná než "normální" svět. Bylo hodně mokro po docela silných deštích, v řece bylo vody po okraj a možná trochu nad něj, a já sešel z příříční louky po prudkém svahu říčního břehu až na malé - rybáři a mnou vyšlapané - místečko jen pár centimetrů vedle okraje říčního koryta. Stativ jsem postavil na místo, které normálně bývá na suchu, ale teď tam všude stálo 10-15 cm vody, a jen jsem doufal, že do mě zezadu potmě nežďuchne nějaké divoké prase, protože to by mě nejspíš našli až někde u Hamburgu.

Okamžitě jsem zjistil, že z focení říčních proudů na tomhle mém oblíbeném místě nic nebude, protože přesně ve stejném směru září z dálky silné dobřichovické nádražní osvětlení, které se celou noc ani na chvíli nevypíná a v tom nejkritičtějším místě na řece vytváří stálý světelný odraz, který o parník přesvítí vše, co by z říčních proudů mohlo být díky dlouhé expozici vidět. 

Nezbylo mi proto nic jiného, než opustit původní plán, rozhlédnout se kolem sebe a najít si jiný motiv k focení. Mou zamýšlenou sbírku fotovariací sice taková fotka neobohatí, ale nechtěl jsem si připustit, že bych takovou noční mokrou štrapáci absolvoval úplně zbytečně. Další snímek zachycuje "výhled" (ve skutečnosti nebylo pouhým okem vidět skoro nic) proti proudu Berounky směrem k Dobřichovicím. Sice celý den pršelo, ale právě na noc se začaly mraky trhat, takže nečekaně nastaly skoro ideální podmínky pro focení. A sami se můžete přesvědčit, že se Země a hvězdy vůči sobě navzájem pohybují, protože stačila půldruhaminutová expozice a z hvězd se místo tradičních rozzářených bodů staly světelné čárky :-).    

Na protějším břehu řeky jsou Všenory. Sami můžete vidět, že pravou část záběru už přisvěcují zmíněná světla z dobřichovického nádraží (právě tam jsou mé "goldbergovské proudy", ze kterých už na snímku vidíme jen jejich doznívání). No a neřekli byste možná, jak rušná doprava panuje na nočním nebi: Z toho, co vypadá na první pohled jako obyčejná hvězda, se nakonec někdy vyklube vysoko na obloze prolétávající letadlo, jehož trajektorii a rotující světlo dlouhá expozice zachytí jako přerušovanou čáru. Na fotce jsou takové čáry dokonce dvě, jedna tenounká v pozadí, která se s tou viditelnější čárou protíná, i když v reálu jsou to naštěstí jen mimoběžky.

Fotky s velmi dlouhou expozicí samozřejmě reálnou situaci u noční řeky dost idealizují. Trochu lepší představu, jak to ve skutečnosti vypadá, dává následující fotka (i v tomto případě jsem přitom ještě použil expoziční čas 70 sekund při 800 ISO). Pro noční focení je nespornou výhodou, když máte dlouhou praxí zautomatizovanou manipulaci s fotoaparátem a dokážete i leccos jen odhadovat na základě zkušeností. První komplikací je třeba už jen pouhé zaostření, protože okolní tma většinou vyřadí jakoukoli účinnou automatiku a ani přesné manuální zaostření není nic jednoduchého. No a protože časovač, odměřující expozici na foťáku, potmě nebyl vidět a stopky na mobilu jsem kvůli eliminaci jakéhokoli dalšího zdroje potenciálně rušivého světla použít nechtěl, vzpomněl jsem si, jak mě táta kdysi jako kluka učil čas jednoduše odpočítávat v duchu, protože někdy to ve fotokomoře/koupelně potmě jinak nešlo. Až mě překvapilo, jak to fungovalo skvěle: Při několikaminutové expozici jsem měl tendenci se zpomalovat asi o 2 vteřiny za minutu oproti strojovým stopkám, což je při těchto expozičních časech úplně nepodstatný rozdíl.  

 

Znáte mě, že se jako správný pachatel často vracívám na místa svých činů, protože si potřebuji podle prvních praktických výsledků trochu rozmyslet, co by se při focení dalo udělat jinak a možná lépe, a co ještě nového vyzkoušet. Po týdnu jsem se proto v podobných podmínkách k noční řece vrátil (už jsem nebyl tak nervózní a překvapený některými věcmi, zkušenosti jsou prostě k nezaplacení). Řekl jsem si, že zkusím udělat "z nouze ctnost" a toho nejhoršího a přitom nepominutelného soupeře - světla vzdáleného nádraží - zkusím naopak využít jako hlavní motiv obrázku. Kdybych hodně odclonil objektiv a pustil do foťáku ještě větší množství světla (z okolní tmy) mohlo by snad osvětlené nádraží i s odlesky jeho světel na hladině řeky zafungovat jako falešný východ slunce. Co na tom, že takové "nádražní slunce" nevychází na východě ale na jihozápadě a "rozbřesk" nenastal ráno ale těsně před půlnocí? :-)  

No a nakonec jsem si našel - sice o dost komplikovaněji, než jsem si původně představoval, protože jsem musel kvůli překážejícímu nádražnímu světlu hledat dosud nepoužitý úhel snímání z podmáčených vysokých travin u břehu, ale přece jen - cestu i k zachycení svých kýžených nočních proudů, aby mohla aspoň jedna variace ve výsledné kolekci nést také otisk poříční noci.  Na ukázku přikládám jednu vertikální  a jednu horizontální verzi.

 

  

 

A co vy? Fotíte někdy v noci a pokud ano, jaké jsou vaše zkušenosti? A jaký noční námět by vás lákal, kdybyste měli možnost ho využít?