O vymazaném manželství

Asi každá rodina má svá tajemstvíčka, události z minulosti, o kterých očití svědci nemluví, nebo jen šeptem a v náznacích, a ti neočití se na ně buď bojí zeptat nebo vůbec netuší, že by se zeptat mohli. Já jsem kupříkladu svého staňkovského dědečka poznal jako neproblematického, dobráckého, pracovitého a silného chlapa (však to byl kamenosochař, a to není zrovna profese pro sušinky), který se vždy držel doma a i když to občas mezi ním a babičkou zajiskřilo, vlastně jsem si je neuměl představit jinak než spolu. Pravda, o dědovi jsem věděl i leccos z minulosti, i k stáru bylo jasné, že to musel být pruďas, tvrdohlavec a za mlada i frajer. Navrch byl podnikavý, kreativní a nebál se tvrdé práce, což vyústilo v to, že si ve Staňkově založil vlastní kamenosochařskou dílnu, stal se váženým živnostníkem a posléze i - dikcí společnosti třídní nenávisti z 50. let - nepřítelem státu, velezrádcem a "muklem".

 

O babičce jsem věděl, že děda byl jejím druhým manželem (bral si ji jako vdovu), ale o dědečkových mladistvých eskapádách jsem vlastně nevěděl vůbec nic. O tom, že možná měl už před babičkou nějakou jinou manželku, jsem se tak vlastně dozvěděl od své mámy až před několika lety a docela mimochodem, přičemž jedinou indicií byla (kromě nejasných ozev dávných rodinných legend) stará fotka v rodinném albu, kde je zachycený dědeček zamlada a vedle něj je nějaká žena, která byla ale - nepochybně dědečkovou těžkou sochařskou rukou - úplně začerněná, aby z ní nešlo nic poznat. V této souvislosti je třeba poznamenat, že můj dědeček byl mimo jiné i chorobný žárlivec a dovedu si představit, že dokázal být docela rapl; na fotce začerněná žena, o které se prostě nemluví, protože ji z nějakého důvodu bylo třeba zcela vymazat ze života, jako kdyby nikdy neexistovala - to je, myslím, docela v intencích dědečkovy nejednoduché povahy. Všechno naznačovalo, že v jeho životě byla jakási první manželka a manželství nedopadlo zrovna dobře. Když jsem kdysi čichnul k práci se starými matrikami, rozhodl jsem se, že se v nich pokusím najít odpověď.

Ale jak začít, když nevíte, kde hledat? Dědeček zamlada žil a pracoval na různých místech, ale v místních svatebních matrikách jsem po Josefu Kollerovi nenašel jedinou stopu. Zkoušel jsem Staňkov a okolí, Horšovský Týn, Domažlice, Nýřany (odkud byl dědečkův otec), dokonce jsem prošel i plzeňské matriční tlustospisy z let, která přicházela v úvahu. Vše marno. Bylo tedy jasné, že od stolu v obýváku věc nevyřídím a napřed si musím pořádně prohlédnout záznam o svatbě dědečka s babičkou, protože poctiví faráři tam vždy uváděli poznámku o tom, jak bylo u ženicha a nevěsty ukončeno jejich případné předchozí manželství, aby - nedej bože - někdo vstupem do druhého svazku nespáchal smrtelný hřích. Záznamy o staňkovských svatbách z období Protektorátu jsou ale stále součástí "živé" matriky, která není dostupná na internetu jako ty starší. Musel jsem se tedy osobně vypravit na staňkovský úřad a záznam tam dohledat; jediné moje štěstí bylo, že jsem znal datum svatby, protože volně listovat v matrice jsem nesměl (zpropadené předpisy, to je přece to nejzajímavější!). V poznámce bylo uvedeno, že můj dědeček byl řádně rozveden před sedmi lety a že šlo o manželství s jistou Pavlou Šloufovou, uzavřené v únoru 1932 na Okresním úřadě ve Stříbře (aha, Nýřany tehdy patřily do stříbrského okresu), protože nešlo o církevní ale ryze občanský sňatek, kterých tehdy nebylo zdaleka tolik. Hmmm, matriky stříbrské farnosti jsem sice prošel, ale tahle možnost mě při hledání nenapadla.

Bohužel, v ucelené řadě naskenovaných matrik OÚ Stříbro jeden svazek chyběl - a to právě ten, který obsahoval svatby z roku 1932. Že by pruďas dědeček nějak "vyčernil" i oficiální dokument? :-) Uffff! Ale nevadí, já se jen tak nevzdávám: Obrátil jsem se tedy na plzeňský archiv, jestli tam nemají deponovaný originál matriky, že bych se na něj přijel kouknout, a byl jsem nečekaně úspěšný (opět díky tomu, že už jsem znal přesné datum sňatku) - dostal jsem od hodného pana archiváře ofocený kýžený záznam o svatbě. K tomu jsem ještě dostal omluvu, že uvedený svazek se jako jediný nějakým opomenutím vyhnul digitalizaci a že věc bude co nejrychleji napravena.

Když už jsem byl v tom hledání, napadlo mě podívat se, jestli se pak po rozvodu paní Pavla opět nevdala, ale už se mi nepodařilo dohledat nic dalšího. Až před týdnem jsem neodolal několikaletému lákání do webového prostředí aplikace My Herritage, které umožňuje za určitých okolností i propojování různých rodokmenů a dohledávání konkrétních lidí v rodokmenech jiných správců. Jakmile jsem do databáze vložil nalezené údaje o první dědečkově manželce, systém vstřícně zapípal a mně přišla informace o tom, že paní Pavlu to našlo v jiném rodokmenu: Se svým druhým manželem pak měla dvě děti, dožila se úctyhodných 92 let a zemřela až v roce 2002 v Plzni, 17 let po mém dědečkovi. Ani v druhém rodokmenu ovšem jeho autor zjevně nic netušil o prvním "vymazaném" manželství. Asi to nebylo nic, na co by obě zúčastněné strany nostalgicky vzpomínaly.

Bohužel, nemůžu vám tu ukázat původní začerněnou fotku, která vlastně tohle několik let trvající pátrání odstartovala; prostě ji právě teď nemůžeme jako na potvoru najít. V mezidobí se ale objevila druhá fotka ze stejného negativu, kterou nejspíš před dědečkovým hněvem a před jeho černou tužkou uchránila jeho matka, moje prababička, kterou si ještě z dětství mlhavě pamatuji (zemřela, když mi byly 4 roky). A tak po létech dostala první "vymazaná" dědečkova manželka nejen jméno, ale nakonec i tvář.

Kdo na této stařické fotce je? Pět osob dokážu rozeznat, tři zbylé jen odhaduji:

Zleva: Můj pradědeček (a dědečkův otec) Josef Koller (narozen v roce 1882), dědečkova mladší sestra Božena (narozena v roce 1921, psal jsem o ní v článku Tajemství svazečku japonských básní). Sedící je moje prababička a dědečkova matka Marie Kollerová (nar. 1886) a vedle ní nejspíš ještě její matka, praprababička Magdaléna, ale to už se jen dohaduji. Nahoře na stromě neznámý pán, kterého bych podle podoby tipoval na pradědečkova mladšího bratra. Od stromu napravo je pak dnešní "titulní" vymazaná manželka Pavla (tehdy přechodně Kollerová, později Korunková), za ní vykukuje můj mladý dědeček Josef a úplně vpravo je neznámá paní, asi mladší pradědečkova sestra (nebo snad dědečkova tchýně, kdo ví?).

Tipoval bych, že fotka vznikla někdy v roce 1934 (podle věku mladičké tety Božky), nejspíš v Nýřanech, kde většina rodiny Kollerů tehdy asi bydlela. Všechno nasvědčuje tomu, že "mladí přijeli na návštěvu" k rodině. Nebude dlouho trvat a zmínění "mladí" se zjevně ve zlém rozejdou a posléze rozvedou. Jen díky tomu si pak dědeček našel ve Staňkově mou babičku, takže nebýt toho rozchodu, tak bych se narodil jako někdo úplně jiný :-).

  

 

Vida, stačilo pár let hledání a domýšlení a o tajuplné ženě z poničené fotky dnes vím spoustu skutečností a byl jsem schopný zpětně zrekonstruovat nejméně pět generací jejího rodu. O tom, proč se lidé, kteří spolu čtyři roky žili v manželství, rozešli takovým způsobem, že jeden druhého prakticky vymazal ze svého života, se mohu jen domnívat, ale myslím, že to je příběh, který se v různých obměnách opakuje celé věky, jen v tomto případě byl asi povahou zúčastněných vyhnaný do extrému. Já se díky tomu každopádně dozvěděl o dost víc o lidech, jejichž krev ve mně částečně koluje, a uvědomil si, jak obtížnou vědou je historie, když se tak náročně rekonstruuje i příběh starý necelých 100 let, ve kterém figurují aktéři z našeho (aspoň v příbuzenském smyslu slova) nejbližšího okolí a dokonce i dobové písemné záznamy.

A jak je to u vás? Taky máte nějakou rodinnou záhadu nebo tabu, které by vás lákalo odhalit? A mohly by v tom být nějak nápomocné staré matriky?