Rozpouštění oranžového času

Velkou výhodou první části letních prázdnin jsou opravdu dlouhé dny, jejichž jsem velkým fanouškem. Člověk může přes den usilovně pracovat a ještě mu zbyde dlouhý večer na drobné životní radosti, třeba na fotografování. Právě minulý pátek jsem asi v sedm večer vyrazil na své oblíbené nenápadné místo na Berounce, kde fotím "říční proudy stokrát jinak" a výsledky - pokud za něco stojí - dávám sem na blog všem zájemcům k nahlédnutí. V Berounce právě trochu (ale ještě ne zcela) opadla a vyčeřila se velká kalná voda po silných deštích a já mám zkušenost, že právě v tu dobu řeka nabízí nejzajímavější obrázky. Kdoví, třeba v kombinaci se slábnoucím sluncem směřujícím k západu (mám to z bytu na místo asi půlhodinku) vznikne něco, co bude mít smysl v nějaké podobě uchovat, řekl jsem si, popadl stativ a vyrazil.  

Však mě znáte, že mi opravdu slušné fotky nepřibývají zrovna o překot, a za velmi úspěšnou považuji i celodenní vycházku, která mi přinese jednu takovou fotku. Tak jsem si říkal, že kdyby se jedna taková fotka povedla tentokrát, tak nejenže z ní budu mít radost, ale třeba díky ní bude moci vzniknout i nový blogový článek do speciální rubriky Fotolaboratoř, ve které se dělím o své zkušenosti s vytvářením fotek a taky o to, jak o fotkách a focení uvažuji. Jedna taková fotka podle mého gusta se nakonec ten večer narodila, tak se jí společně trochu podíváme na zoubek.

Pro fotku jsem zvolil "měkký" infračervený filtr, jehož použitím vznikne s využitím dlouhé expozice (v tomto případě stačily 2 minuty, slunce bylo přece jen ještě celkem při síle) temně červený obrázek. Z tohoto "fotoburčáku" se toho na první pohled moc nepozná, tím spíš když si ho prohlížíte na malém displeji fotoaparátu. Ale když s infračervenou fotografií máte už nějakou tu zkušenost, poznáte aspoň to, jestli fotka - parlamentní mluvou - "může postoupit do druhého čtení" nebo se dá rovnou zmáčnout tlačítko se symbolem popelnice. Tuhle fotku jsem si každopádně schoval, i když vůbec nebylo zřejmé, jestli se z ní něco vyklube.

  

 

 

Převedení z původní podoby fotografie (má trochu charakter dávných negativů, které taky bylo třeba vyvolat a do té doby nebylo vůbec jasné, jestli na snímku něco bude) dělám v programu Digital Photo Professional 4, přičemž výsledkem bývá obrázek žlutomodrého až oranžovošedého zbarvení (barvy si nevymýšlím, ale pořád se snažím udržovat původní relace mezi odstíny zakonzervované v originálu a dělám pouze tzv. "převážení bílé", které všechny odstíny posune do lépe viditelné oblasti. Tady už je vidět, že se povedlo zachytit celkem zajímavou strukturu říčních proudů, takže nejspíš stojí za to pokračovat. 

 

S takto připraveným obrázkem už se dají dělat všechny běžné postprodukční úpravy, jak jsou na ně fotografové zvyklí, tzn. práci s kontrastem, se světly a stíny, se sytostí barev, se strukturou ploch a linií, atd. Já většinou nedělám žádné velké exhibice, protože mi to není úplně vlastní, ale pokusil jsem se alespoň vnést do obrázku trochu více světla, což je u tohoto typu fotek většinou zapotřebí, protože se přece jen přesouváme z oblasti, ve které není na první pohled viditelné vůbec nic. Sice jsem tentokrát celkem netradičně pro tento snímek použil svůj světelný makroobjektiv, ale i tak je světlo na infračervených snímcích tekoucí vody většinou nedostatkovým zbožím. Je to ostatně zajímavé, že objektiv, který je původně určený především k focení velmi malých objektů, je možné s úspěchem použít i pro takový poněkud odtažitý žánr, jako jsou infračervené snímky říčních proudů. Nejspíš budu muset tento neprávem trochu odstrčený objektiv začít využívat víc.

 

 

 

 

Když se podíváme na kompozici snímku, je dobře vidět, že při dolním okraji se vlastně neděje nic zajímavého, ani barevně ani z pohledu tvaru proudů, takže je možné spodní "hluchou" část obětovat a odříznout.

  

 

 

A protože víte, že mám ve zvyku podobné abstraktní obrázky zkoušet různě otáčet a převracet, abych zjistil, jestli se mi nelíbí víc v jiné než původní poloze, udělal jsem to i tentokrát a docela to zabralo :-). Poslední drobounké úpravy - především šlo o lehounké zjemnění struktury v (teď už) pravé části fotky - jsem pak udělal s pomocí pluginu Viveza 3, který používám opravdu jen výjimečně a skoro jsem už zapomněl, že ho vůbec mám.

Protože teď oranžová hmota na obrázku vypadá, jako by se v okolním prostředí rozpouštěla (dole i zprava) a byla unášena do okolí, dal jsem nakonec fotografii název Rozpouštění oranžového času. To se samozřejmě může v průběhu času měnit, tím spíš, že - jak je z fotografie vidět - ani čas není věcí úplně neměnnou :-). 

 

Technické údaje:

 

Použitý objektiv: Canon MACRO EF 100 mm 1:2.8 L USM

Ohnisková vzdálenost: 100 mm

ISO: 100

Clona: 5

Expoziční čas: 2 minuty

Filtr1: Hoya CIR Polarizing

Filtr2: Hoya Infrared R72

P.S.: Hlavní odpovědnost za to, že se mi líbí podobné nadreálné kompozice, bych si dovolil alibisticky bez skrupulí svést na jistou - strážmistře pište si - Marii Čermínovou, bytem Žižkov, Krásova 2. I když kdoví, jestli tahle pražská adresa ještě platí, protože u Marušky člověk nikdy neví, kam ji život zavane, a dneska už bude nejspíš pobývat na úplně jiné adrese.