Klášter benediktinů v Broumově

Hlavním bodem programu prvního týdne mé čtrnáctidenní dovolené byl výjezd do Broumova. Jak už jsem se přiznal na facebooku, nevím, čím to je, ale tahle krásná oblast východních Čech dosud zcela unikla mé pozornosti. Asi jsem v době, kdy jsme Broumovsko probírali v zeměpisu, pobýval právě za školou, protože jsem si neuměl Broumov na slepé mapě České republiky nikam zařadit. A to jsem ještě aspoň věděl, že Broumov existuje, na rozdíl třeba od obce Starkoč (kde jsem ke svému překvapení měl na nádraží přestupovat), které jsem slyšel opravdu poctivě poprvé v životě, stejně jako třeba název řeky Stěnava, která Broumovem protéká; mým uším tato jména připadají neznámá a vymyšlená, podobně jako Krokovy Vary nebo řeka Orše z Vančurova Rozmarného léta. Velmi se omlouvám lidem z Broumova a okolí, snad je mi drobnou omluvou, že aspoň část svých neznalostí jsem během svého třídenního pobytu napravil.

Co jsem tedy o Broumově před svým dovolenkovým výletem věděl? Že je tam velký klášter benediktinů, že jde o tradičně německou (a tedy po válce vysídlenou) oblast, že je v blízkosti fascinující pásmo skal a že někde poblíž bydlí jeden můj známý filosof a bohém, se kterým jsme se kdysi potkali na cestě do Řecka a zjistili jsme, že jsme schopni si celou noc a den v autobusu (k nelibosti lidí okolo, kteří chtěli spát) povídat o všem možném. Vím, není to moc, je to na podobné úrovni jako informace, že Picasso byl pofrancouzštělý Španěl a zakladatel kubismu (viz film Světáci), ale pořád lepší, než jak u mne dopadly Starkoč a Stěnava :-).

Paní recepční v hotelu se na mě dívala velmi zaskočeně, když jsem jí hned po příjezdu řekl, že nevyužiju jednu hodinu večerního bublinkového bazénu, kterou mám v ceně ubytování, protože spěchám, abych stihl poslední odpolední prohlídku kláštera. Takový klášter totiž je k vidění jenom v Broumově, kdežto bublinkový zážitek mohu získat prakticky kdekoli. Takže jsem pouze složil své věci do hotelového pokoje a hned jsem prchnul nejkratším směrem ku klášteru. Vstupné je aktuálně 190 Kč (kdo chce fotit, může bez dodatečné "vstupenky pro foťák") a je v něm řada slev na další zajímavosti spojené s klášterem (skoro všechny jsem vyzkoušel a nikde jsem slevu neuplatnil, protože jsem vstupenku z kláštera soustavně zapomínal na pokoji). 

Nebudu moc zabíhat do faktografie, kdo chce, může si dnes najít bohaté informace na spoustě míst na internetu. Omezím se na základní konstatování: Původní klášter vystavěli němečtí benediktini v polovině 13. století na území, které získali od Přemysla Otakara I. v roce 1213. Po mnoha historických peripetiích nastal od konce 17. století rozkvět zdejšího opatství, který byl završen v letech 1727-33, kdy byl klášter barokně přestavěn Kryštofem Dienzenhoferem a jeho synem Kiliánem Ignácem. Po 2. světové válce byli němečtí kněží vyhnáni do Německa a v 50. letech byli v klášteře internováni v dost úděsných podmínkách sestěhovaní řeholníci a později řeholnice. Dnes tu žádného "živého" benediktina nenajdete, pokud vím, všichni jsou v Břevnově, nicméně některé části kláštera jsou opravené (jde o objekt takového druhu, že stomilion v něm jenom zašumí jako šumák ve vodě) a klášter má status národní kulturní památky. Já vám dnes nabídnu tucet fotografií se stručnými popiskami a jednu fotku bonusovou, na které ukážu, že benediktini jsou nejspíš velcí milovníci rébusů.

Vlevo vchod do areálu kláštera, vpravo o půlpatro níž vchod do kostela sv. Vojtěcha. Na tomto nádvoří začínají prohlídky a fotku jsem pořídil při čekání na tu svou.

Klášter z druhé strany - z krásné a volně přístupné klášterní zahrady. Tahle strana kláštera je opravená (tedy alespoň fasáda). Vidíte sami, že i když jsem se snažil fotit co nejdříve (hned po otevření zahrady), světelné podmínky nebyly nic moc - zcela jasné nebe a hic od samého rána.

 

Refektář, tedy společná jídelna, je jednou z reprezentativních prostor kláštera. Můžete si všimnout takové vypouklé mříže pod prostředním oknem - to bylo místo, odkud pověřený mnich svým jedícím bratřím četl, aby čas pro jídlo nebyl časem ztraceným. Vidíte, milí rodiče, a pak že při jídle se nečte! :-) Pozor, úplně vzadu jsou vidět u zdi takové tři "tabule": Ve skutečnosti je to jediný rám se dvěma příčnými přepážkami, ve kterém je umístěn skoro 5 metrů dlouhý úžasný artefakt, který blíže představím u dalšího obrázku.

 

 

 

Na fotce je jen část vystaveného plátna, které je přímou "dotýkanou" kopií slavného Turínského plátna. Kopie byla vyrobena v polovině 17. století a má speciální latinsky psaný "certifikát pravosti". Dlouho se o tomto artefaktu nevědělo, ale v roce 1999 byla v kostele za štukovou stuhou na jedné zdi objevena uschovaná schránka s plátnem i popisem. Dnes je tato kopie tak vzácná, že z ní má být udělaná další kopie, aby bylo možné původní "originální kopii" umístit v příhodnějším prostředí mimo klášter, protože vystavováním trpí; nedivím se - ve vlhém prostředí a osvětlovaná zevnitř elektrickými světly... Mimochodem, dovolil jsem si všech sedm ošklivě přepálených kotoučků eletrických světel z fotografie vyretušovat, abyste se mohli lépe soustředit na tvář, ramena a hruď postavy a také na původní nápis "Extractum ab originali", tedy "Vytaženo z originálu".  

 

 

Na tomto schodišti mezi prvním a druhým patrem kláštera není vlastně nic zajímavého. Jen se mi líbilo a taky jsou na něm dobře vidět místa vyšlapaná nohama generací zdejších řeholníků. Naštěstí jsem se nemusel při focení moc omezovat, byli jsme jen tři návštěvníci. Jak nám vysvětloval pan průvodce: Když je venku hezky, skoro nikdo nechodí na prohlídky, zato když prší, bývá nával a je pak jistější si prohlídku rezervovat :-).

 

 

 

Jednu fotku jsem nakonec udělal v černobílé podobě (na facebooku jsem ji ukázal i v barvě), protože tu budeme mít jinou barevnou ze stejné místnosti. Jde o velkou klášterní knihovnu, kterou jsem se na této fotce pokusil zachytit v přímém a silném protisvětle. Přiznávám, pro staré knihovny mám slabost a nejradši bych hned sáhl po prvním krásném svazku a začetl se. 

 

 

 

Zde už byla barva nezbytná, protože velkou část obrazu tvoří stropní freska Jana Karla Kováře, která byla opravena při velké rekonstrukci v letech 2014-15. Čtvrmiliardová evropská dotace umožnila upravit asi pětinu objektu, resp. jeho nejvzácnější části. Další čtyři pětiny areálu čekají na vhodnou konstelaci vnějších podmínek, která je ovšem, myslím, aktuálně ve stále větším nedohlednu.

 

 

 

"Velkokapacitní" sakristie kostela svatého Vojtěcha. Snad se nebudu moc rouhat, když řeknu, že mi to trochu připomínalo skříňky ve sportovních nebo pracovních šatnách. A "skříněk" bylo zapotřebí dost, prý tu pobývalo standardně 50-60 řeholníků, v období vzmachu snad až 80.

 

 

 

 

Ze sakristie se již vstupuje přímo do krásného kostela sv. Vojtěcha.  První fotka je z prostoru kněžiště zpoza oltářního stolu směrem ke vchodu do kostela a k varhanům.

 

 

Nad prostředním obrazem si můžete všimnout malého otevřeného okénka. Jednalo se o prostor, odkud se mše svaté mohli účastnit nemocní mniši nebo mniši v karanténě. Zajímalo by mě, jestli by taková možnost platila i během covidu... 

 

Poslední fotkou z interiéru je celkový pohled směrem k hlavnímu oltáři kostela sv. Vojtěcha. V tomto místě prohlídka po skoro hodině a půl skončila a bylo to právě včas, protože už se prostor kostela začal chystat na večení mši. Přiznávám, nezúčastnil jsem se jí, místo toho jsem vyrazil objevovat další zajímavosti Broumova.

 

Tentokrát jsem vůbec nestíhal zpracovávat fotky přímo na místě, takže tento článek vznikl těsně po mém návratu domů. Ale ještě dnes ráno, asi hodinu před tím, než jsem nasedl na broumovském nádraží do spěšného "hradečáku", jsem si oběhl celé město, abych zachytil broumovský klášter pro tuhle malou blogovou reportáž pěkně vcelku i z dosud neopravené strany. Stejně (nebo spíš ještě mnohem hůře) neopravené jsou vnitřní trakty, které ven vidět vůbec nejsou a není tedy možné se jimi moc chlubit. Co je očím skryto, přijde - předpokládám - na řadu až jako poslední. Přijde-li.

No a slíbil jsem vám malý bonus, který ukazuje, jakými přeborníky v rébusech jsou benediktini: Na snímku je (aspoň myslím - podle atributů) socha svatého Benedikta a vedle ní tzv. kříž svatého otce Benedikta, oba artefakty jsou nad vchodem do kostela. Ve čtyřech výsečích mezi rameny kříže jsou větší písmena C S P B (Crux Sancti Patris Benedicti, tedy Kříž svatého otce Benedikta). Shora dolů jsou písmena C S S M L (Crux Sancta Sit Mihi Lux, Svatý kříž mi buď světlem), zleva doprava pro změnu písmena N D S M D (Non Draco Sit Mihi Dux, Drak (tj. ďábel) ať mi není vůdcem). No a kolem dokola kříže jsou pak písmena V R S N S M V S M Q L I V B, což značí Vade Retro Satana Numquam Suade Mihi Vana Sunt Mala Quæ Libas Ipse Venena Bibas, Odstup dále Satane a nikdy mi neraď. Marné je zlo, které nabízíš, ten jed si vypij sám. Co říkáte: Kam se hrabou dnešní rébusy!

 

 

Tak tedy speciálně pro vás podle stejného vzoru: Z K B Z V M B N S J D Č, což značí: Z krásného Broumova zdraví všechny milé blogové návštěvníky stále ještě dovolenkový Čerf :-).  

Pozn.: Pro jistotu dodávám, co už jsem ohlásil dříve, že totiž v neděli tentokrát nevyjdou kvůli dovolené Nedělní miniglosy.