Desetkrát různorodě černobílá Praha

Přeji všem zdejším milým čtenářům krásný den z Broumova, kam jsem prchnul na pár dní před lomozem vlezlé reality na řádnou dovolenou. Přiznám se, že jsem tu poprvé v životě a vlastně jsem dodnes (broumovští snad prominou) ani přesně nevěděl, kde Broumov leží, měl jsem jen mlhavou představu, že člověk musí dojít až skoro na kraj světa a pak se dát doleva nebo doprava, tím jsem si nebyl úplně jistý. Hned první hodiny jsem využil k seznámení se zdejší perlou - místním obrovitým barokním klášterem, ale tomu se ještě v tomto článku věnovat nebudeme. Paradoxním výsledkem mého prvního dovolenkového večera je totiž skutečnost, že jsem po dlouhé době měl konečně čas uspořádat si pár pražských černobílých fotek z posledních tří, čtyř týdnů. Některé z nich jsem v mezidobí představil aspoň na facebooku, ale většina z nich má dnes svou veřejnou premiéru, částečně i proto, že na polovině z nich jsou rozpoznatelní lidé. Věřím, že zde na blogu to žádný problém nebude, ale přece jen - na sociálních sítích člověk netuší, na koho narazí, co kdo komu donese a kdo se pozná. Fotky jsou posbírané především na staroměstských ulicích, tři snímky jsou z pražských pasáží a jedna z interiéru kostela. 

První obrázek je detail z pasáže Koruna mezi Václavákem a Příkopy. Na snímku je tmavé osvětlovací těleso přiléhající k bílé zdi pasáže a mně se docela líbily minimalistické hrátky rovných linií s jedinou zakřivenou (fotka je otočena vzhůru nohama) v různých odstínech šedé. Barvy jsou tentokrát zbytečné, důležité jsou linie a plochy a jejich kontrast.

 

 

 

Ach, to naše světoznámé české baroko: Čisté, správně zakřivené, jen možná maličko přizpůsobené vkusu moderních turistů. Ale uznejte, že aspoň decentně. Populární Banksy v odsvěceném staroměstském kostele svatého archanděla Michaela. Nu, bylo tu už všelicos, dokonce i hudební noční klub, točili se tu jacísi upíři a prý občas i drsnější a rouhavější kousky. Zlatej Banksy!

 

 

 

Jen pár metrů od Královské cesty směrem ke kostelu svatého Jiljí je tahle zahrádka. Guinessovi za 125 korun jsem po velkém vnitřním boji odolal, ale neodolal jsem možnosti vyfotit si zdejší kosmopolitní osazenstvo.

 

 

 

Stejná zahrádka, jiný host. V tomto případě mě hlavně zajímalo, jestli dotyčná návštěvnice nakonec všechny ty skleničky, co má na stolečku (je jich dohromady jedenáct) bezpečně dopila.

 

 

 

Tři grácie. Mou oblíbenou kašnu Terezku (před deseti lety v úplných prvopočátcích rubriky Pražské drobnůstky jsem této - tehdy právě 200 let staré - soše věnoval speciální článek) skoro na dvě hodiny obsadily dvě dívky, které se na schodech zařídily jako doma v pokojíčku. Mladé dívky chodívaly k Terezce odjakživa, kdysi tu stávala fronta staroměstských služebných, které měly v popisu práce zásobovat domácnost vodou; dnes už jsou pohnutky k návštěvě přece jen jiné, např. pěkně letně vyhřáté kamenné schody :-). Až na fotce mi pak "doklaply" některé analogie mezi kamennou a živou částí třígráciovského týmu, např. v pozici nohou nebo v tom "drátu", co vede kamsi dolů. Že by se Terezka od turistů už taky naučila koukat do mobilu? 

 

 

 

Pánové z těchto míst odjakživa pokukovali naproti ke kašně po pěkných děvčatech. Tihle dva ale po celou dobu, co jsem je viděl sedět na židličkách před pražským magistrátem, něco zuřivě klovali do mobilu. Víkendová pohodička...

 

 

 

Určitě jste si všimli, že následující noční fotka staroměstského kostela svatého Mikuláše na rohu Staroměstského náměstí je lehounce "přisépiovatělá" tedy má trochu teplejší - byť stále monochromatické - podání. Tahle fotka je solitérní, netvoří s dalšími snímky žádný cyklus, jen na ně při zpracování pro blog přišla řada společně, když je tedy zde v Broumově právě trocha času, než pod náporem počitků definitivně klesnu do hotelové postele :-). Fotku jsem pořídil ve stejný krásný večer, jako jsem fotil modrou hodinku na obrázku, kterým jsem nedávno doprovodil novou básničku Týnská rapsodie.

 

 

 

Hlavní oltář krásného empírového kostela svatého Kříže v půlce pražských Příkopů. Stíny byly před mší brzy ráno docela vyvinuté a týkalo se to i hlavního kostelního oltáře. Mimochodem, právě v tomto kostele probíhala (nevím, možná pořád probíhá) každý rok speciální mše pro účastníky pražského maratónu, který mívá kousek odtud v Celetné ulici svůj start. 

 

Jen přes ulici od kostela svatého Kříže je uvnitř domu moderní obchodní pasáž Černá růže, kterou kdysi projektoval skvělý architekt Oldřich Tyl (rovněž např. jeden z autorů Veletržního paláce). Odměnil jsem se jeho památce tak, že jsem jeho galerii otočil vzhůru nohama, čímž - jak na facebooku trefně poznamenala blogerka Pherenis - vzniklo trampolínové centrum :-).

 

Detailem jsme začínali, detailem i končíme. Tentokrát jde o detail stropu pasáže Černá růže (ano, to je ta trampolína z minulého obrázku, jen v jiném místě rozlehlé pasáže) s jakýmsi zavěšeným kulovitým artefaktem. Důležité bylo, že artefakt je částečně průhledný, takže na obrázku není dominantní, strop zakrývá jen do určité míry a jeho původní struktura je i skrz něj patrná.

  

 

Nebojte, příště už zveřejním něco z dalekého Broumova, abyste viděli, že je tu k vidění mnoho zajímavého a určitě to tu nevypadá jako na konci světa, jak jsem si možná před dlouhou cestou vlakem z Prahy tak trochu představoval.